„Rok výsadby 1987. Ještě mohly plodit několik let,“ rozhlíží se Jaroslav Mačkal, vedoucí vilémovských sadů Zemědělského družstva Senice na Hané, po nekončící holině na okraji vesnice.

Na pozemcích leží už jen několik hromad klestí, které postupně drtí štěpkovač. V zemi jsou v řadách vidět čerstvě uříznuté pařezy, kolem nich místy leží zbytky ovoce z loňské sezony.

Samosběr a mošt

Za více než 30 let strávených v ovocnářství nebylo Jaroslavu Mačkalovi hůře.

„Nic příjemného to není. Nemůžeme však hledět na emoce, realita je taková, jaká je a my se tomu musíme přizpůsobit,“ dodává sklesle.

Od 2. ledna pokáceli ve Vilémově 16 hektarů jabloní, 8 hektarů višní a hektar rybízu. „Višně už pěstovat nebudeme vůbec,“ vysvětluje nezvratnou redukci šéf vilémovských ovocnářů.

Pokles plochy, na které sadaři pěstují ovoce, je dramatický. Zatímco před 15 lety sklízeli různé druhy ovoce z 218 hektarů, v současné době je to 90 hektarů.

Situace je však podle ovocnářů neúnosná. Zatímco farmářské ceny se pohybují 10 let na podobné úrovni, vstupní náklady zejména v posledních letech raketově vzrostly.

„Energetické nároky jsou hrozné. Je to nyní rozhodující faktor. Ve skladu máme letos 300 tun ovoce. V loni? To bylo 1200 tun,“ ilustruje dopady energetické krize na pěstitele ovoce.

Na podzim museli udělat opatření a ve skladech ponechat pouze ovoce pro věrné zákazníky, kteří ho odebírají roky. Na rozdíl od jiných pěstitelů ale nenechali ovoce opadat a nakonec nepřikročili ani k populárnímu samosběru. Všechno sklidili a co nešlo do skladů, dali na mošt.

„Podrželi nás dlouholetí partneři. V době, kdy byl přetlak na trhu, si ovoce na mošt od nás vzali,“ popisuje Mačkal.

Nikomu se rukama dělat nechce

I když je dnes výhodnější místo jabloní vysadit obilí nebo řepku, ve Vilémově ještě jasno nemají o dalším využití prázdné plochy.

„Jaké bude využití těchto pozemků, to ukáže čas a rozhodne agronom. Nevylučujeme, že zůstanou několik let ležet ladem,“ zamýšlí se Jaroslav Mačkal.

Problém je totiž nejen v rostoucích nákladech a prodělku na některých komoditách, ale také v nedostatku pracovníků. Práce v zemědělství neláká.

„Zatímco před pěti, sedmi lety jsme z okolí 10 kilometrů sehnali až 35 procent pracovníků, dnes je napočítám na prstech jedné ruky. Nikomu se rukama a venku dělat nechce,“ kroutí hlavou ovocnář.