V rozhovoru pro Deník se rozpovídal nejen o začátcích nadace, ale i o tom, zda se chtěl nedávno vrátit do politiky, o kauze Vidkun, Andreji Babišovi, mateřské ODS a olomoucké koalici.

Jak Nadace Bezpečná Olomouc přispěla ke zlepšení situace v oblasti kriminality v Olomouci?
Věřím, že významným způsobem doplnila věci, které považuji za důležité v prevenci kriminality – propojení institucí, které dříve neměli ve zvyku spolupracovat, samosprávu, státní správu, policii, městskou policii a občanský neziskový sektor. Teď už je to normální, ale ve své době to bylo výjimečné. Realizovali jsme například kamerový městský systém, ve kterém Olomouc byla jedním z prvních měst, které něco takového mělo. Nadace pomáhá k lepšímu porozumění u dětí a mládeže tomu, jak fungují bezpečnostní složky státu.

V Olomouci funguje Nadace už pětadvacet let. Jak se za tu dobu vyvinula?
V první fázi, v devadesátých letech, byla zaměřena primárně na podporu materiální a technické vybavenosti republikové i městské policie, protože tehdy si stýskaly nad nedostatkem prostředků. Pak jsem si řekli, že je to úkol státu a samosprávy a přešli jsme do oblasti prevence a práce s dětmi a mládeží. Děláme projekty jako Bezpečná cesta do školy, Cena nadace, Výtvarná soutěž… Cílem je zábavnou formou děti přitáhnout k sobě a ukázat jim, co dělá která uniforma, popsat jejich optikou různá témata v životě. A ocenit ty, kdo významným způsobem přispěli k záchraně lidského života nebo k odhalení pachatele trestného činu. Za 25 let činnosti nadace se našich akcí zúčastnilo přes padesát tisíc lidí. A na různé projekty jsme přispěli částkou přes třináct milionů korun. Věřím, že stopa nadace už je hmatatelná. A děkuji všem, kteří nám za těch 25 let pomohli a jsou s námi, bez nich by to nešlo.

Cítíte se v Olomouci bezpečně?
Jedna věc je pocit a druhá realita. A v tomto případě se obě potkávají, Olomouc patří mez nejbezpečnější města v republice. Svůj díl k tomu přidala i naše nadace. Olomoučané se mohou cítit ve svém městě opravdu bezpečně.

Říkáte, že každý z nás může pro bezpečnost místa, v němž žije, něco udělat. Motivujete k tomu, jako Nadace? Vy sám, mimo činnosti pro Nadaci, udělal jste něco konkrétního v tomto směru?
To je ten další rozměr vzniku a existence nadace. Věřím v pozitivní příklady. Když například každý advent děláme varhanní koncert v kostele u Sv. Mořice, tak to není jen chvilka strávená v prostotu úžasného chrámu, ale tím, že lidé přichází na akci, kterou pořádá nadace, tak vnímají, že kolem nich žijí lidé, kteří jsou ochotni ve svém volnu udělat něco i pro druhé. To je ten pozitivní vzor.

Vidkun je postavený na lžích a výmyslech

Když se bavíme o kriminalitě, vaše jméno rezonuje v souvislosti s kauzou Vidkun. Všichni si jistě vybavujeme, jak policie spustila celou akci a zasahovala v domě Ivana Langera. Ten ale obviněn nebyl. Prý jen pro to, že detektivům chybí „ucelený řetězec přímých i nepřímých důkazů“…
Kauza Vidkun je obludný důkaz toho, jak dokáže organizovaná skupina policistů a státních zástupců, kteří nerespektují právo, na základě lží, výmyslů a pomluv zasáhnout do lidských životů a ničit je jako masomlejnek. Jsem přesvědčen, že od prvního okamžiku je ta kauza postavena na lžích a výmyslech a a zločinech páchaných úzkou skupinou policistů podporovaných státními zástupci vrchního státního zastupitelství. Věřím, že skuteční viníci budou jednoho dne potrestáni. A dojde k tomu, že stejná skupina lidí, která v létě 2013 provedla státní převrat, bude nakonec ne žalobci, ale žalovanými.

Vidkun, a v něm čtyři obvinění, míří před soud. Mezi nimi i Ivan Kyselý, váš někdejší přítel a obchodní partner. Stýkáte se?
Občas ano. Ivana Kyselého ta kauza zasáhla nesmírně, protože byl vazebně stíhán a za ním i za dalšími vazebně stíhanými docházeli různí policisté a státní zástupci a dávali jim různé nabídky… Jeho ta věc velmi zasáhla, věřím, že jednoho dne budeme schopni si společně říct: Ano, bylo to těžké období, došlo k obrovské nespravedlnosti, ale viníci byli potrestáni.

Četl jste obžalobu?
Ano. Ve své praxi se věnuji i trestnímu právu. Kdyby to byl literární příběh, tak bych ho zařadil do kategorie pohádky ovčí babičky. Bohužel je to reálná obžaloba.

Milion chvilek dává lidem naději

Naopak premiér Babiš, jak to zatím vypadá, před soud nepůjde. Lidem v zemi podle volebních preferencí ale vlastně moc nevadilo, že předsedou vlády je člověk, který spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. Jak to vnímáte – i souvislosti s tím, že si letos připomínáme 30 let od Sametové revoluce…
To prožívám velmi intenzivně a mimo jiné to promítám i do své tvorby v knihách, do sochařských reliéfů a výstav, se kterou objíždím republiku. To je moje hodnocení stavu, který mne trápí. Byl jsem členem stávkového výboru tady na univerzitě, i celostátního, a nedokázal jsem si představit, že by 30 let po sametové revoluci byl v čele české vlády bývalý komunistický prominent a agent Státní bezpečnosti.

Dochází podle vás k relativizaci hodnot listopadu 89?
Ano, a nelze se tomu ale divit. Lidé jako Andrej Babiš, aby byli schopni vládnout a uchopit tu moc, musí zpochybnit všechno, co tomu předcházelo. Ale pořád neztrácím naději, protože jedna věc je podpora Andreje Babiše, druhá věc je otázka, jak vidí svět všichni ostatní, kteří ho nevolí. Je potřeba si uvědomit, že síla Andreje Babiše pramení ze slabosti ostatních. Andrej Babiš má jasné definovaný elektorát a krade naši budoucnost, aby sobě zajistil přítomnost. Uplácí své voliče na úkor životu mladé a střední generace tím, že nás nadále zadlužuje. A to je to, co mě trápí.

Sympatizujete se spolkem Milion chvilek?
Jsem velmi ostražitý vůči všem petičním akcím a říkal jsem si, že jsem demonstroval a stávkoval v listopadu 1989 naposledy. Nicméně ta iniciativa dává lidem sílu a naději, že ve svém vidění světa jinak než jako oligarchismus Andreje Babiše nejsou sami. Je mi sympatické, že na jedno náměstí jsou schopní dostat se lidé různého věku, profesí, z různých míst a různé politické orientace. Nemyslím, že by se spolek měl transformovat do politického subjektu, měl by nakopnout ty, kteří nejsou spokojení s tím, co provádí tato vláda. A to tak, že sami vstoupí do politiky nebo budou aktivně volit.

Chci vidět Fialu jako premiéra

Jste členem ODS. Proč jste se chtěl vrátit do krajského vedení strany? A proč jste nakonec druhou šanci nevyužil? Kvůli nepodpoře předsedy strany Fialy?
V politice jsem si užil spoustu funkcí, takže když jsem byl osloven mými kolegy, jestli bych nechtěl pomoci ne jen jako řadový člen, ale jako někdo, kdo má funkci, a z funkce pramenící odpovědnost, ze které skládá účty, tak jsem váhal, a pak jsem řekl ano. Ta reakce, která se potom objevila, mě na jednu stranu potěšila, na druhé zklamala. Potěšila v tom, že zřejmě kurz akcií Ivana Langera je stále ještě vysoký, když to, že se má stát členem krajského orgánu strany se stane předmětem celostátní politiky. A zklamala v tom, co nastalo.

Co následovalo?
Uložil jsem si bobříka mlčení, protože bylo před evropskými volbami, a nechtěl jsem se k tomu vyjadřovat. Pak jsme se potkali s Petrem Fialou a řekl jsem mu, ať se přijede k nám podívat, jak to je. Aby se ujistil, že v tom není žádný kmotrismus a zákulisní manévrování, že pro svůj život a práci v ODS tu funkci nepotřebuji, On přijel, mohl se utvrdit v tom, že ta podpora byla spontánní, opravdová, otevřená a silná. Nicméně jsme se shodli na tom, že pro to, abych mohl pomáhat ODS, nemusím funkci mít. A pokud by moje funkcionářství mělo ODS způsobovat komplikace, tak to není mým cílem. Já chci vidět ODS ve vládě, chci vidět Petra Fialu ve Strakově akademii jako premiéra. Své osobní ambice jsem ochoten podřídit zájmu týmu. Politika není sprint, ale maraton.

Trikolora? Někde mračím obočí

Jak hodnotíte dnešní ODS? Preference kolem 14 procent jsou z vašeho pohledu uspokojivé? Co může ODS udělat, aby posílila?
To mě netěší. S ODS jsem prožil osm let v opozici, teď jsme šestým rokem v opozici, a myslím, že ten výsledek v rámci preferencí by mohl být podstatně lepší. Žijeme ale ve zcela jiné době, kdy na politické scéně dominuje někdo, kdo disponuje takovou mocí, kterou naposledy měli komunisté před rokem 1989. Ekonomickou, mediální i politickou. Ale to nemůže být výmluvou, ale motivací. A myslím, že jsou věci které by se daly dělat jinak. Strašně důležité jsou v politice emoce. Nejhorší je, když nudíte, když jste nezajímavý. Abyste mohl mít přátele, musíte mít i ty nepřátele. A mnohdy je důležité mít nepřátele a s nimi správně pracovat, abyste mohl získat přátele. Tento způsob politiky naprosto bravurně, a to s ním nesouhlasím vůbec v ničem, ovládá Miloš Zeman. To je vidět i na proměně Andreje Babiše, který se stal politickým cynikem a stará se o jediné – uplatit svůj elektorát za jakoukoliv cenu, aby se mohl udržet co nejdéle u moci.

V Olomouckém kraji v posledních volbách do Sněmovny bodovala Zuzana Zahradníková. Fandil jste jí. Je změna dresu, kterou udělala, pro vás zklamáním?
Jsem z toho smutný, protože Zuzanu znám, pomáhal jsem jí v kampani i ve sněmovně, nicméně to její rozhodnutí beru na vědomí a snažím se, aby to rozhodnutí a vznik Trikolory neznamenalo vyhloubení příliš velkých příkopů, které by do budoucna bránili spolupráci mezi ODS a Trikolorou.

Jak vidíte Trikoloru a její reálný úspěch u voličů?
Zatím se mi jeví jako subjekt, který pokud neudělá zásadní chybu, tak má potenciál překročit pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny. Nad některými osobnostmi buď mračím obočí, nebo ho překvapivě pozvedávám, ale to už je věc lídrů, s kým chtějí program prosazovat.

Staněk jako ministr je na diagnózu

K regionální politice: ODS je v olomoucké vládě. Jak zde zatím hodnotíte spolupráci s ANO, lidovci a novým hnutím Roberta Runtáka?
Zatím nemám jako občan Olomouce a patriot žádné výhrady. Věřím, že spolupráce po sobě zanechá pozitivní kroky. V posledních letech jsem měl trochu pocit, že Olomouc zaspala dobu ve srovnání s jinými krajskými městy, které se velmi bouřlivě vyvíjí. A doufám, že to zdravé nakopnutí přijde. Vedle toho platí, že Olomouc nikdy nebude průmyslovým centrem, ale má své nezpochybnitelné kulturně-historické a vědecké zázemí a na tom máme stavět. Sledoval jsem kauzu kolem SEFO, protože ten projekt startovala vláda, ve které jsem byl. Jestli v něco věřím, tak jsou to projekty tohoto typu, které mohou Olomouc definitivně nesmazatelně zapsat do evropské a světové kulturní mapy. I ta stavba sama o sobě je nádherně kontroverzní.

Podporujete návrh architekta Jana Šépky?
Mám k tomu svůj laický názor, ale zejména podporuji samotný projekt SEFO. Je poslední skulina ve státním rozpočtu, jak ty peníze v dobrém slova smyslu utratit na tento projekt, a pokud tato skulina a bývalý ministr Staněk k mému nepochopení a zklamání ji uzavíral a ona se definitivně uzavře, tak SEFO nikdy nebude. Podle mě je za minutu dvanáct. Pro mě je počínání Antonína Staňka ve funkci ministra kultury nepochopitelné, téměř na psychologickou diagnózu.

Příští lídr? Markéta Záleská

ODS v Olomouci moc vidět není. Je hodně ve stínu primátora Žbánka, stejně jako ostatní partneři v koalici…
Nesouhlasím. Myslím, že za ODS na radnici funguje kromě ostatních kolegů velmi dobrý tandem Martin Major a Markéta Záleská. On jako zkušený komunální politik a ona jako nově zvolená náměstkyně primátora. A věřím, že tento tandem dokáže ODS v příštích komunálních volbách posunout k lepšímu výsledku. Myslím, že zejména Markéta, tím, jak je nová, má obrovskou energii a velký potenciál. Doufám, že mi to Martin Major nebude mít za zlé, ale Markéta má na to stát se lídrem v příštích komunálních volbách.

Již jsem zmínil 30 let od listopadu 1989 a změny režimu v tehdejším Československu. Jak hodnotíte Česko vy jako jeden z tehdejších studentských vůdců dnes, po 30 letech? Neoddalujeme se vyspělé demokracii a směřujeme na východ? Docent Lebeda mluvil o „malé normalizaci“… Souhlasíte?
Jsem svobodomyslný člověk, velký patriot a liberální demokrat. A vnímám to škrcení svobody, zpochybňování polistopadového vývoje. Dochází k postupné erozi zastupitelské demokracie a dělby moci ve státě, erozi principů právního státu. Je tu i snaha změnit euroatlantickou orientaci republiky jiným směrem, než bych si přál. A připomenutí hodnot, sdělit je generaci, která listopad nezažila, považuji za jednu ze svých povinností do budoucna. Kdo jiný, když ne my, bychom měli mladé nadchnout touhou po svobodě a bránit ji. Mladí by se neměli proměnit v polykače dotací a surfovače na sociálních sítích žijících ze dne na den v pozlátku virtuálního světa.