Velkého úspěchu před několika dny dosáhla děvčata z olomoucké baletní školy Iriny Popové.

Na kvalifikační soutěži v Jihlavě pro finále světové taneční soutěže Dance World Cup 2019 zvítězila v kategorii mini jazz solo desetiletá Adéla J. a na druhém místě se v kategorii mini modern solo umístila osmiletá Michaela H.

Na přelomu června a července se obě dívky zúčastní světové taneční soutěže Dance World Cup v Portugalsku.

Majitelka baletní školy Irina Popová už obě dívenky na světové taneční klání připravuje a doufá, že se jim podaří v mezinárodní konkurenci uspět.

Po dobu 18 let jste působila jako sólistka baletu v Moravském divadle v Olomouci, co bylo důvodem k založení vlastní baletní školy?
Deset let jsem trénovala děti v baletním studiu Moravského divadla a vytvářela pro ně soutěžní choreografie. Současně jsem studovala taneční pedagogiku v Brně. Kariéru jsem pak bohužel musela ukončit ze zdravotních důvodů. Baletní školu jsem otevřela v roce 2009. Začínala jsem s lekcemi baletu pro dospělé, což mnohé kolegy překvapilo. Zájem ale byl a stále je velký a mě to velmi těší. Ženy si tím často plní svůj sen z dětství. Docházejí k nám i mladí muži, kteří se připravují na talentové zkoušky na muzikály nebo na konzervatoř.

Děti jste začala vyučovat až později, dnes se u vás balet a moderní tanec učí přes 80 dívek různého věku. V kolika letech je mohou rodiče přihlásit?
Většinou přijímáme holčičky od čtyř let, kdy jim nedělá problém strávit celou hodinu jen v přítomnosti trenérky. Občas nám maminky přivedou i děvčátka o půl roku mladší. Samozřejmě to s nimi zkusíme také, mnohé dobře spolupracují a jsou šikovné. Zastávám názor, že každé dítě je pro pohyb a tanec od přírody talentované. Jenom je potřeba to v nich objevit a rozvíjet. Připravujeme s nimi například vánoční pohádkové vystoupení. Není přitom rozhodující, jakou mají postavu nebo tělesnou konstituci. Pro nás je hlavní, aby je to bavilo. Hodiny jim přizpůsobujeme podle potřeby. Pravidelně děláme přestávky, aby si děvčata mohla odpočinout. Některé balet zaujme hned a vydrží u něj roky, jiné si najdou cestu k jinému druhu pohybu. Mohou si vybrat, jestli se budou věnovat baletu, modernímu tanci nebo gymnastice. Zájem je velký, dojíždějí k nám dívky z Olomoucka, Prostějovska, ale i ze Zábřehu.

Jak náročný je balet ve chvíli, kdy děvčata začnou jezdit po soutěžích?
Běžně je trénink dvakrát do týdne, tam se ale nenacvičuje choreografie. Na tu máme vyhrazené další lekce navíc. Děvčata, která soutěžit chtějí, samozřejmě v cestě za jejich vysněným cílem podporujeme, ale nikoho do soutěží nenutíme. Rodičům vždy předem vysvětlím, jak je účast na soutěžních kláních náročná a to i po finanční stránce. Platí se kostýmy, startovné na soutěžích a cestovné. Soutěže jsou o víkendech. Je to od rána do večera, maminky sedí v sále a celý den se stresují, jak jejich holčičky dopadnou. Občas to někteří rodiče dlouhodobě nevydrží a sami řeknou, že to pro ně není. Jiní však své děti maximálně podporují. Největší odměnou pro ně pak je, když jejich dcerka vyhraje a září štěstím. Účast na tuzemských i zahraničních soutěžích je finančně náročná. Jsme proto moc vděční za to, že naše děvčata finančně podporuje město Olomouc. Pro naše žačky je vždycky obrovský zážitek, když si „balerínu“ s nádhernou sukní mohou obléknout a předvést ostatním, co už dokáží.

V Rusku nás neomezovali ani nevážili

Musejí mít vaše žačky pro balet ideální tělesnou konstituci či předepsanou hmotnost?
Pocházím z Ruské federace, v tamních divadlech nás neomezovali a nevážili. Měli jsme velmi náročné tréninky s velkým výdejem energie a museli jsme mít jídelníček bohatý na bílkoviny, abychom byli stále ve formě a vystoupení zvládli. Pamatuji si, jak nás vážili v Moravském divadle. To byl pro mě šok, neznala jsem to a vždycky jsem měla už dopředu strach. U nás takové záležitosti vůbec neřešíme, máme v kurzech i baculatější holčičky. Jsme baletní škola, ne konzervatoř. Pro nás je rozhodující, že děvčata pohyb baví a mají z něj radost. Netrápíme je jídelníčkem ani je nenutíme používat „špičky“. Ty mají až starší dívky a jen na půl hodiny týdně. Samozřejmě na konzervatoři je to něco jiného. Tam se už musí opravdu tvrdě trénovat. Kdo chce něčeho dosáhnout, musí tomu opravdu hodně obětovat. Je to podobné jako ve vrcholovém sportu, je to velká dřina.

Jak dlouho se baletka může udržet ve formě? Kdy se dnes tzv. chodí do důchodu?
V minulosti bývala snížená věková hranice, baletky mohly jít do penze dříve, ale dnes to už neplatí. Ukončení kariéry je velmi individuální záležitost, ale do 60 let to nikdo nevydrží. Reálné je to tak do 40 let, pokud je žena ve formě, udržuje se a vypadá dobře. V případě vážného úrazu musejí tanečníci někdy skončit s kariérou ve 30 nebo třeba už ve 20 letech. Často se z toho psychicky zhroutí a hledají nové pracovní uplatnění, což není vůbec jednoduché. Neplatí totiž, že každá tanečnice je zároveň dobrý pedagog a může učit děti. Je velmi náročné předávat dětem to, co samy umíme. Já díky pedagogickému vzdělání vím, že každé dítě je úplně jiné, musím k němu přistupovat individuálně a najít si k němu cestu. Učení mě moc baví. Když přijdu na hodinu a vidím, jak moc se holčičky snaží a jak je to baví, je to pro mě ta největší odměna a radost.