Celé restaurování spočívá v tom, že se musí jednotlivé kusy nejprve zafixovat, aby se části zdobení nepoztrácely a pak se doplňuje to, co chybí.
„Stolek vypadá, že drží, ale když do toho malinko sáhnete, tak vyřezávané části drží jen díky tomu, že jsou na těsno. Klíh, kterým je intarzie klížená je zvětralý, takže všechny dílky se musí z lůžek vyndat. Lůžko se musí vyčistit, protože bývá plné prachu a špíny,“ vysvětluje odborník a ukazuje na pracovní desku, kde jsou jednotlivé části drobného nábytku rozložené.
Vrchní deska asi metr vysokého stolku je intarzovaná – intarzie je vyřezaná z několika částí, mosaze, cínu a želvoviny, doplněná ořechovým nebo palisandrovým dřevem. „Původně to mohl být eben, moc ho tam však už není. Stolek už prošel různými opravami,“ říká Zlámal.
Při tvorbě desky zámecké památky tehdy autor použil méně obvyklou techniku intarzie typu Boulle. Ta je pojmenována podle Charlese André Boulle, který byl ebenistou Ludvíka XIV a většina jeho prací je z počátku 18. století.
„Klasické intarzie se většinou dělají ze dřevěné dýhy. Tahle vykládaná deska se dělala tak, že se kousky cínového a mosazného plechu slepili s plátem želvoviny a do desky se vyřízl požadovaný motiv. Nakonec se zase všechny vrstvy rozlepily. Vznikly tak tři intarzie, které jsou jen otočené barevně,“ popisuje metodu odborník.
Nejcennější pak byla vždycky ta intarzie, kde bylo nejvíc želvoviny a nejmíň mosaze takzvaná prima versa. Nejméně cenná pak byla kde bylo nejvíce mosaze a nejméně želvoviny –tercia versa.
V restaurátorské dílně bratří Zlámalů ve Vísce na Litovelsku pracují na malém kusu nábytku už dva měsíce. Na některé vyřezávané dřevěné části pak odborníci dokonce použili i tepané plátky z pravého zlata.
„Práce je to náročná, ale příjemná. Takovýhle kousek se do dílny nedostane zase tak často a já osobně na takové věci dělám potřetí. Ale aby to bylo intarzované až v takovémhle rozsahu, to je poprvé,“ přiznává restaurátor. Doplňuje, že do konce května by památka mohla být zpět na zámku.
