„Letošní podtitul Běháme, abychom nemuseli utíkat odkazuje na příběhy lidí, kteří ze socialistického Československa utíkali pomocí rogala, přeplaváním řeky nebo podobnými způsoby,“ objasnil ředitel olomoucké pobočky Petr Zavadil.

V rozhovoru Deníku mimo jiné přiblížil plány související s právě vznikajícím Institutem Paměti národa, který má ambici stát se novým významným kulturním centrem v regionu.

Přibližte prosím smysl Paměti národa.
Jde o stěžejní projekt organizace Post Bellum, která u nás působí už téměř 20 let. Pobočka v Olomouci vznikla koncem roku 2017. Hledáme pamětníky a natáčíme jejich životní příběhy týkající se 20. století, především válek a socialistického režimu. K tomu patří různé vzdělávací programy nebo výstavy, abychom tu svoji tvorbu někde prezentovali.

Daří se takové příběhy objevovat v Olomouckém kraji?
Určitě. To byl vlastně důvod, proč pražská centrála založila krajské pobočky. Jednak sami pamětníci znají podobně zajímavé lidi ve svém okolí, pak i naši takzvaní sběrači v regionech mají své kontakty. Takto se to postupně rozrůstá o příběhy nejen z velkých měst, ale i z malých vesniček, které by nám jinak třeba unikly.

Takže pomáhá i veřejnost?
Většinou jde o studenty nebo milovníky historie. Jsme rádi za každý tip, koho oslovit a natočit. Nemusí to být jen hrdina, který byl zavřený v koncentráku nebo ve vězení. Zajímavé jsou i osudy lidí, kteří třeba vstoupili do KSČ, ty jejich důvody a okolnosti. Snažíme se historii mapovat ze všech stran, abychom měli co nejvíce výpovědí od co nejrůznějších lidí. Aby budoucí generace měly představu, co se tady dělo.

Jaké vyprávění vás osobně v poslední době zaujalo?
Například příběh pana docenta Řehana, který pracoval v protialkoholní léčebně ve Šternberku. Vzpomínal, jak se v minulém režimu chlastalo a jak ho StB přesvědčovala ke spolupráci. Prý už přemýšlel, jak se rozvede s manželkou, aby tu ostudu vzal jenom na sebe. Jeho kamarád a životní učitel, doktor Papica, mu ale jednou řekl zajímavou větu: „Dělící čára není mezi komunistama a nekomunistama, ta je mezi slušnými lidmi a kurvami, tak si vyber.“ Řehan nakonec estébákovi řekl, že o tom hodně přemýšlel a v žádném případě nepodepíše. Státní bezpečnost ho pak už nikdy nekontaktovala.

Studentky zachránily děti ze zničených vesnic

Letos se hodně psalo taky o takzvaném Údolí smrti. Tento hrdinský čin připomíná příběh sira Nicholase Wintona. Jak souvisí s Olomoucí?
Studentky Květoslava Axmanová a Věra Kristová zachránily děti ze dvou východoslovenských obcí zničených při bitvě o Dukelský průsmyk. V roce 1946 je dovezly do Olomouce a rozmístily do rodin i kláštera Voršilek. U arcibiskupa nebo olomouckých podniků se jim podařilo sehnat statisíce korun na živobytí těchto dětí.

Nacházíte další souvislosti?
Příběh se rozvíjí. Okolo deseti zachráněných dětí se nám už podařilo vypátrat. Chtěli bychom zmapovat, co všechno tyto děti v životě dělaly a kde všude byly. Často totiž pobývaly u sedláků nebo věřících lidí, ale pak přišel rok 1948 a všechno se tak mohlo změnit. V době pandemie jsme bohužel zjistili, že paní Axmanová zemřela.

Jak se vaše výsledná práce dostává k širší veřejnosti?
Natočený materiál končí ve sbírce na webu pametnaroda.cz, kde je momentálně okolo deseti tisíc vyprávění. Náš archiv je největší online bezplatná sbírka výpovědí pamětníků v Evropě. Také máme volně přístupný Magazín Paměti národa, kde jsou články o jednotlivých pamětnících nebo událostech, výročích. Kromě jednotlivých výstav, projektů či akcí spolupracujeme s veřejnoprávními médii, které točí tematické pořady.

S popularizací mají pomoci i krajské Instituty Paměti národa, jejichž vznik finančně podpořila Technologická agentura České republiky (TAČR). O co půjde?
O dlouhodobou interaktivní výstavu, která by návštěvníky vtáhla do konkrétních příběhů 20. století. Hlavní princip je v promítání videoprojekcí, ale nejspíš zapojíme také interaktivní prvky, abychom dějiny 20. století přiblížili dnešní generaci. Dopoledne věnujeme školám, pro které už teď máme vzdělávací projekty.

Bunkr v parku

Kdy a kde vznikne institut v Olomouci?
Pokud by to šlo podle plánů, otevřít bychom chtěli v únoru 2021. Prostor nám pomohl najít Magistrát města Olomouce. Jednáme o krytu civilní obrany v Bezručových sadech. Chladný betonový prostor k 20. století sedí. Jsme ve fázi vývoje, základní myšlenky se budou rozvíjet, ale institut by měl být živou součástí města. To může být fajn pro dobrovolnictví i studentské praxe v oblasti uměleckých oborů, historie nebo žurnalistiky.

Pod vaši pobočku spadá i Zlín. Týká se projekt i tohoto města?
Ano. Ve Zlíně jednáme o prostorách zámku, kde bychom mohli obohatit expozici města. Byly by tam zajímavosti z nejstarší historie Zlína až po dění 20. století v celém regionu.

Na co peníze od TAČR vystačí?
Celkově projekt vyjde asi na 19 milionů korun, zhruba 2,5 milionu je určeno pro Olomouc. Z toho platíme hlavně lidi, jejich práci. Snažíme se proto najít generálního partnera, který by podpořil dlouhodobě udržitelný projekt a potřebnou techniku. Post Bellum ze dvou třetin financují dárci. Máme síť podporovatelů po celé republice, díky tomuto Klubu přátel můžeme být nezávislí.