Pavel, 75 let
„Narodil jsem se v roce 1940 a za ta léta jsem toho mnohé prožil. Dokonce si pamatuju i konec druhé světové války, kdy jsem viděl umírající německé vojáky na nosítkách u olomouckého nádraží.
Větší zkušenost mám ale až s 50. léty, v té době jsem byl otcem veden k pravdivému chápání událostí, takže jsem třeba moc dobře věděl, že ty tzv. politické procesy jsou víceméně frašky a že ti lidé se nikdy nedopustili toho, za co byli odsouzeni.
Asi nejvíce na mě zapůsobilo, když si Rudolf Slánský sám pro sebe vyžádal trest smrti.
Už v těch deseti letech jsem chápal, jak hrozným způsobem byli tito lidé „zpracováváni" a jak ponížena byla jejich lidská důstojnost, když si sami pro sebe žádají trest za to, co nikdy neudělali.
Pamatuji si i rok 1968 a příjezd sovětských tanků na Horní náměstí, jejich palbu z kulometů. Přece jenom ne do lidí, ale do vzduchu, aby nás všechny vyděsili.
A bohužel si vzpomínám i na všechny ty dny okupace. Pak jsem samozřejmě prožil sametovou revoluci a teď prožívám to, co prožíváme všichni společně. Hrůzu z řádění islamistických teroristů.
Vděčím Bohu za to, že jsem žil tak dlouho a mohl tolik věcí poznat. Navzdory tomu všemu, co nás obklopuje a čeho se obáváme, věřím v dobrou budoucnost lidstva. Věřím, že se z toho dostaneme."
Seriál pro Olomoucký deník pripravuje iniciativa Humans of Olomouc
www.facebook.com/HumansOfOlomouc