Vše může zvrátit čtvrteční jednání v Praze.

Ministr Svatopluk Němeček (ČSSD) před ním lékaře pěkně popudil, když je označil za milionáře a protest za vydírání.

„Vážím si lékařské profese, ale to už je moc. Kolik berou? Sto padesát dvě stě tisíc? A to jsou v ordinaci jen dopoledne. Pokud je člověku zle odpoledne, v noci o víkendu, stejně musí do nemocnice," obula se do nespokojených praktiků paní Milena z Olomouce, když včera dopoledne vycházela z olomoucké polikliniky.

„Nesouhlasím s tím, aby si pacienty brali jako rukojmí. Peněz mají dost a kolikrát si člověk ještě připadá, že je obtěžuje," dodala důchodkyně. „Celé jméno vám neřeknu. Dělala jsem tady ekonomku a příště by mě možná neošetřili," vysvětlila.

Protestem ohlášeným na 21. září chtějí praktici upozornit na dlouhodobé přehlížení primární péče v České republice.

Poukazují na to, že zatímco kolegové v nemocnicích dostanou přidáno 10 procent, ordinace praktiků mají smůlu. Spokojit se musejí s dlouhodobě stejnou kapitační platbou na pacienta měsíčně.

Rozeštvává ambulantní a nemocniční sektor

Na Olomoucku by mělo stávkovat minimálně 50 procent ordinací.

„Taková je zatím potvrzená účast. Další ambulance, které by zůstaly otevřeny pro akutní stavy, počítají s tím, že se připojí alespoň symbolicky, vyvěšením letáku," informovala Jarmila Ševčíková, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro Olomoucký kraj.

„K protestu se připojím a lidem tento den budu vysvětlovat, proč jsme přistoupili k tomuto kroku," reagovala olomoucká praktická lékařka Andrea Spurná.

Lékaři z Olomoucka kritizovali ministra Němečka za výroky o milionářích, vydírání a deklarování nemocnic jako priority při navyšování plateb.

„Od ministra jsme očekávali, že bude lékařský stav sjednocovat, on místo toho rozeštvává ambulantní a nemocniční sektor. A co hůře, praktické lékaře staví do otevření konfrontace s pacienty," reagovala Jarmila Ševčíková.

Němeček: Berou víc než 200 tisíc měsíčně

Podle Němečka ale jednání nebyla ukončena a ministerstvo zdravotnictví podle jeho slov jasně deklarovalo svou vstřícnost v rámci možných ekonomických mantinelů.

„Nicméně za prioritu považujeme řešení vážné personální situace v některých nemocnicích," uvedl ministr.

Přidal údaje ze statistik ministerstva, podle nichž činí průměrný hrubý plat lékaře v nemocnici 38 tisíc korun měsíčně bez přesčasové práce.

„Oproti tomu příjem průměrné ordinace praktického lékaře přesahuje 200 tisíc," uvedl ministr.

Podle lékařů z Olomoucka je příjem ordinace v průměru do 150 tisíc korun měsíčně.

Hrubá mzda praktika pak podle nich nepřesahuje 40 tisíc korun.

„Pacienti si pak myslí, že nevíme, co bychom chtěli, ale zveřejněné údaje nejsou pravdivé. Že ordinujeme pět hodin denně? To taky není pravda. Po uzavření ordinace vykonává praktik náročnou návštěvní službu v terénu. Na narůstající administrativu máme prostor jedině po večerech nebo spíše o víkendech," dodala Ševčíková, která se obává, že s takovou za chvíli nebude, kdo by starší generaci lékařů v první linii nahradil.

Kapitační platby

Ambulance praktiků dostávají takzvané kapitační platby.

Jsou ve výši 47 až 52 koruny – podle toho, zda lékař ordinuje 25 či 30 hodin týdně a zda má aspoň jednou týdně otevřeno i v odpoledních hodinách.

Bonusy může získat za další vzdělávání, objednávání pacientů a pozornost věnovanou prevenci.

Výkonů hrazených mimo „kapitaci" není mnoho.

V praxi to pak vypadá tak, že za pacienta s angínou a jeho opakované kontroly dostane ambulance s maximálním výkonem 52 koruny měsíčně. K tomu může vykázat speciální výkony v rámci diagnózy. S tím jdou ale ruku v ruce náklady.

Podle pojišťoven však jdou úhrady za služby poskytované praktickými lékaři nahoru.

„Jen za posledních pět let se zvýšily celkové měsíční platby ordinacím praktiků z průměrných 170 tisíc na 203 tisíc korun," uvedl ve středu mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovnmy Oldřich Tichý.

„VZP nechápe poslední kroky praktických lékařů, kteří ještě před ukončením jednání o úhradové vyhlášce avizují omezení zdravotních služeb pro naše klienty," dodal s tím, že VZP vyzývá praktické lékaře, aby zvážili, zda stávka je optimálním způsobem k prosazení jejich požadavků, a raději se vrátili k jednacímu stolu.