Na tradiční hrkání, které se v obci udržuje desítky let, chodí s kamarády už pátým rokem a nechtěl chybět ani letos.
„Poprvé jsem byl hrkat v šesti letech. Ve čtvrtek odpoledne se vždycky sejdeme u kostela, chodíme po Luké a hrkáme. V pátek jdeme ráno a večer. Je to celkem zábava," popisuje Jiří Pecha.
Zatím nechodí v čele průvodu, ale už za dva roky by mohl ostatním udávat tempo.
„Na kaprála jsem ještě mladý, ale dávám pozor na menší kluky a trochu je popoháním. Ve třinácti už bych ho ale klidně dělat mohl a docela se na to těším," říká Jiří Pecha.
Na to, aby spolu s dvacítkou dalších klepačů udělali pořádný randál a zodpovědně nahradili umlklé zvony, používá léty osvědčený hrkač.
„Vyrobil mi ho tatínkův kamarád a je fakt, že jeho zvuk se dobře nese," vysvětluje ke své výbavě.
Po třídenním klepání čeká kluky Bílá sobota a také odměna za jejich úsilí.
„Naposledy vyrážíme ráno. Zase obejdeme vesnici, potom u každého domu vybíráme peníze za klepání a nakonec si je spravedlivě rozdělíme," dodává na závěr Jiří Pecha.
