Na dvoře starého mlýna se sešly miliony. Na víkendové akci byly k vidění desítky motocyklů nebo automobilů nevyčíslitelné hodnoty. Nebyly a z drtivé většiny ale na prodej nikdy nebudou. Jejich majitelé si je hýčkají jako rodinné příslušníky.

"Zatím to nemáme spočítané, ale je zde okolo sedmdesáti až sto kusů techniky. Jedná se o sraz, na kterém se neřeší, kdo jaký má stroj. Akce je určena pro lidi, kteří na motorkách jezdí. Nekouká se na to, jestli je odřená, chromovaná nebo za milion. Tady jsou si všichni rovní," představuje myšlenku Petr Burian, který celou akci vymyslel a všichni ho znají jako Kennyho.

Zdroj: Deník/Zdeněk Vysloužil

"Na první ročník přijelo dvacet až třicet kamarádů. Loni jich bylo okolo tří stovek a letos si myslím, že se dostaneme ke čtyřem stovkám," říká dále Kenny, jenž vysvětluje i svůj názor na slovo motorkář.

"Každý si pod slovem motorkář vybaví vousaté chlapy, kteří trhají malým dětem hlavy jezdí po zadním kole. Já jsem například půl roku na motorce nejel, protože místo toho jezdím při opravách mlýna s kolečky. Ale ano, na motorce jezdím od čtrnácti let. Jsem člověk, který motorkama žije, ne motorkář."

Rozdávaly se špeky

Novinkou letošního ročníku bylo vyhlášení speciálních cen. Rozdávaly se paprikové laloky, jako špeky srazu. Jedním z oceněných byl i Marek Vévoda se svým Indiánem.

"Dojel jsem s kamarády z Mořic. To je kamenem co by dohodil. Sraz je super, parádní. Cena mě překvapila, já jezdím jen tak pro radost," prozradil Deníku majitel stroje z roku 1929.

Indián se neprodává, ten se dědí

"Postavil jsem si ho sám. Dohromady jsem ho dával rok a půl. Nejprve jsem koupil motor, pak se naskytla možnost koupit rám. Postupně jsem na internetu sehnal všechny díly a dnes už jezdím. Jakou má hodnotu neřeknu, ale už jsem dostal nabídky ze zahraničí," pokračoval majitel Indiana Scout 750 verze 101 a dodal: "Ale taková motorka se neprodává, ta se dědí. Mám dva syny, takže potřebuji ještě jednoho Indiána. Už na něm s manželkou děláme."

Přítelkyni bílá Jawa 250 nevadí

Dalším, kdo obdržel špeka byl majitel nablýskaného bílého stroje, který proslavila píseň Věry Špinarové.

"Koupil jsem ji od jednoho nadšence, který ji zrenovoval z původní červené, protože si řekl, že červené jsou skoro všechny. Písničku od Věry Špinarové samozřejmě znám. Přítelkyně nežárlí, miluje společné vyjížďky a motorku má ráda," popisuje Ondřej Machálek z Prostějova a s potutelným úsměvem dodává: "Zatím nežárlí… Mám je rád obě stejně, jsou to moje lásky."

Atmosféru a pohodu dodává akci i domácké prostředí a dobré jídlo. V nabídce byly vedle klasických uzenin také vepřo knedlo zelo, polévky nebo gulášek.

"Hlavně se u nás každý nají z talíře a příborem, všelijakých plastových krabiček už bylo snad dost. Stejně tak je kafe v hrnku a pivo ve skle, tak jak to má v normálním světě být," komentuje Kenny a uzavírá: "Nejedná se o komerční akci, ale jedná se o sraz přátel."