V Bruntále déšť, pod Pradědem mlha, mráz a sněžení. Vyrážíme do terénu s horským záchranářem Jiřím Hejtmánkem a dobrovolníkem horské služby Michalem Vávrou. Startují sněžné čtyřkolky s pásy, které, když je přezují, mohou používat i v létě.

Dobrovolník horské služby Michal Vávra oklepává tyčové značení, 30. ledna 2021 na Pradědu.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Po seznámení s chodem horské služby vyrážíme na hřeben oklepávat tyčové značení, které lemuje turistickou trasu. V posledních dnech výrazně sněžilo a v bílé planině jsou sotva vidět. „Sníh váží mnohdy i třicet kilogramů a tyče se pak lámou. Udržujeme je i mimo zimní sezonu, kdy je kontrolujeme nebo vyměňujeme,“ povídá Hejtmánek, jehož „domovem“ je stanice horské služby na Ovčárně osm let.

Lavinové nebezpečí

Nebýt koronavirové epidemie – a nás novinářů –, byli by teď členové horské služby nejspíše na sjezdovce a dohlíželi na lyžaře. Takto setrvávají na stanici, vykonávají preventivní činnost a jsou připraveni zasáhnout. Po uvedení tyčového značení ve vybraném úseku do vyhovujícího stavu nám pánové ukazují měření profilu, jehož pomocí se stanovuje stupeň lavinového nebezpečí.

Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Je třeba hlídat jej průběžně podle vývoje počasí. Pátý stupeň se používá především v Alpách, ostatně i čtvrtý stupeň zde Hejtmánek zažil jen jednou. Nyní v Jeseníkách platí třetí stupeň. Slovně: značné nebezpečí. „Není cílem nikoho strašit, ale objektivně popsat stav v horách,“ podotýká záchranář.

Zatímco obvykle se stupeň lavinového nebezpečí měří přímo ve Velkém kotli, my – nevybavení amatéři – si musíme vystačit s ukázkou v prudkém svahu.

Vždyť i cestou k místu, kde nám dobrovolník Michal Vávra předvede průzkum bílé pokrývky, se boříme po pás do sněhu. „Někde je ho málo, jinde vítr nafouká nečekané závěje a takhle se proboříte,“ komentuje Vávra naše dočasné uvíznutí.

Dobrovolník horské služby Michal Vávra ukazuje měření lavinového stupně, 30. ledna 2021 na Pradědu.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Nestabilní sníh

Z profesionálního batohu, který je vybaven i lavinovým airbagem a potřebným vybavením, vytáhne a rozloží měřící tyč a složí lopatu. Poté ve svahu znázorní profil, který ze tří stran odkope až na původní terén.

„Poklepává se vždy deset úderů na sníh, nejprve zápěstím, poté předloktím a pak lopatou. Podle toho určíme, která část je nestabilní a která už je vlivem změn teplot, táním a promrzáním bezpečná,“ popisuje ukázku Vávra.

V ukázkovém modelu ve zhruba metrové výšce zůstává na svém místě asi třiceticentimetrová vrstva, zbytek obnaženého výčnělku po zledovatělých deskách sjíždí. Totéž se může stát při zatížení lyžařem na svahu.

Skialpinisté v zakázané zóně poblíž Petrovych kamenů, 30. ledna 2021 na Ovčárně.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

„Měří se tloušťka a tvrdost sněhu, který je pokaždé jiný. Zaznamenávají se teploty, počasí v posledních dnech a na základě toho se stanoví stupeň lavinového nebezpečí,“ vysvětluje muž, který svého času pět let čekal na volné místo pro dalšího dobrovolníka, jak horská služba dospěla k nynějšímu třetímu lavinovému stupni.

Výsledky horská služba i s komentářem lavinového preventisty pravidelně uveřejňuje na svých webových stránkách či v médiích.