„O vyhrazené místo k parkování může zažádat kdokoliv, nikdo na něj ale nemá ze zákona nárok,“ vysvětluje vedoucí stavebního odboru magistrátu Milan Fazekaš.
Do správního řízení o parkovacích místech vstupuje majitel komunikace a Policie České republiky. Pokud požádá zdravotně postižený občan, jeho šance získat vyhrazené místo k parkování je velká, v případě „běžných“ žadatelů nerozhoduje jen úřad, ale celá městská samospráva.
Jediným zákonným kritériem je povinnost dodržet všechny dopravní předpisy, tedy laicky řečeno, vyhrazené místo k parkování nesmí být tam, kde by se tím porušovaly předpisy.
V centru města je každopádně takových vyhrazených míst, z nichž má každé svou nepřehlédnutelnou značku, víc než dost.
Další, již vícekrát kritizovaná záplava dopravních značek je například na Dolním náměstí, které funguje fakticky jako jedno velké parkoviště.
„O nutnosti dopravního a dalšího informačního značení nikdo nepochybuje, i když o jeho jisté nadbytečnosti lze mnohdy oprávněně diskutovat. V historickém prostoru města je však třeba být maximálně citlivý. A v případě Olomouce to platí dvojnásob,“ uvedl Ondřej Jakubec, místopředseda Občanského sdružení za krásnou Olomouc.
„Na mnoha místech centra se ale setkáváme s „nánosem“ značek a dalších tabulí, které místo, aby citlivě naváděly a dotvářely tak veřejný prostor, spíše zaplevelují centrum města, řadu historických ploch, zákoutí a pohledů. Vcelku tak sice poskytují servis pro řidiče, ale pro turisty jistě město nečiní atraktivním ve smyslu souznění jeho historického obsahu s kultivovanou formou novodobých vstupů. A to se netýká jen značení, ale celého spektra městského veřejného mobiliáře,“ dodal Jakubec.
