Glosu na téma vraždy Huberta Habermanna před několika týdny vytvořil a namluvil spisovatel a scénárista Ivan Fíla. Ve čtyři a půl minuty dlouhém příspěvku uvádí na pravou míru nepřesnosti a omyly, které v souvislosti s případem existují.

Podle Ivana Fíly provázely uveřejnění glosy nestandardní okolnosti. V otevřeném dopise uvedl, že vedení Českého rozhlasu Plus nejprve natočený materiál zamítlo s tím, že musí být zkrácen na čtyři minuty.

„Zkrátit text tak citlivého tématu o 32 vteřin znamená glosu prakticky zničit,“ argumentoval tvůrce.

Rozhlas nakonec na základě dopisů od veřejnosti glosu v původní délce odvysílal.

„Šéfredaktor stanice nakonec tomu tlaku podlehl, ale za odměnu se mnou ukončil spolupráci,“ poznamenal spisovatel, který má k regionu Šumperska a Jesenicka vřelý vztah. Tvoří v Loučné nad Desnou a část jeho rodiny pochází ze Sudkova, což je vesnice v sousedství Bludova.

GLOSA IVANA FÍLY: HABERMANNŮV MLÝN

Cenzura? Nevůle?

Zda bylo problémem téma příspěvku, Ivan Fíla neví. Tvrzení, že překážkou byla stopáž materiálu, ale považuje za nevěrohodné.

„Když tuto glosu víceméně zakážou odvysílat a příští den odvysílají jinou, která je jen o dvanáct vteřin kratší, asi se nemůžou odvolávat na to, že moje glosa nebyla odvysílána z důvodu délky. Musí za tím být něco jiného. Může to být skrytá cenzura, nevůle o tomto tématu mluvit. Každopádně je to velmi podivné,“ uvažuje Ivan Fíla.

Ve prospěch odvysílání příspěvku intervenoval profesor politologie a bludovský rodák a patriot Stanislav Balík.

„Moje role byla ze začátku minimální. V kontaktu s Ivanem Fílou byl můj tatínek a pan starosta. Já jsem se do všeho zapojil až ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že šéfredaktor Českého rozhlasu Plus odmítl glosu odvysílat. Napsal jsem mu email, kde jsem proti jeho postupu protestoval,“ popsal Stanislav Balík.

O důvodech původního zamítnutí nechce spekulovat.

„Každopádně považuji za přinejmenším podivné, že ve chvíli, kdy měla po čase zaznít pravda o celých událostech, včetně očištění jména zakladatele bludovských lázní Zdeňka Pospíšila, se vše zašmodrchalo. Možná do toho vstoupily jiné motivy, ale nevím jaké,“ dodal.

Běžná provozní záležitost, zní z rozhlasu

Mluvčí Českého rozhlasu potvrdil, že šéfredaktor Českého rozhlasu Plus vyzval Ivana Fílu, aby glosu Habermannův mlýn zkrátil na domluvené čtyři minuty.

„Šéfredaktor tak učinil poté, co už jednou redakce delší stopáž prominula. Ve struktuře rozhlasového vysílání je důležitá přesnost a musí ji respektovat všichni autoři. Šlo tedy o běžnou provozní záležitost,“ sdělil Jiří Hošna.

Než se podařilo tuto věc vyřešit, obdržela stanice maily, které vinily šéfredaktora a stanici z cenzury.

„V těchto mailech se pracovalo s tezí, že Český rozhlas Plus zadržuje glosu Habermannův mlýn proto, že chce zabránit, aby pravda o této události vyšla najevo. To je verze zcela nepravdivá, což dokládá i fakt, že rozhlas nakonec příspěvek odvysílal v původním rozsahu,“ dodal Jří Hošna.

S Ivanem Fílou zastoupeným agenturou Dilia má Český rozhlas platnou smlouvu o vytváření glos a komentářů. „Zatím jsme od Ivana Fíly další dílo neobjednali,“ uzavřel mlučí Českého rozhlasu.

Habermannův mlýn - realita a fikceAreál Habermannova mlýna u Bludova.Areál Habermannova mlýna u Bludova.Zdroj: Deník/Petr Krňávek
Hubert Habermann pocházel stejně jako jeho žena ze smíšeného českoněmeckého manželství, považoval se za Němce. Mlýn zdědil v roce 1937 po svém bratru Gustavovi. V podnikání se mu dařilo. Naproti své vile provozoval i pilu a bednárnu.

Po Mnichovu 1938 připadl Bludov, byť se jednalo převážně o českou obec, do pohraničních území připojených k nacistickému Německu. Habermann byl slušný člověk, místním Čechům za války i pomáhal.

Poslední den války byl 8. května 1945 jako Němec revoluční gardou zatčen a odváděn na před revoluční národní výbor. Trojici cestou potkal holič Jiří Pazour, nad nímž Habermann vyhrával v kartách. Vytáhl zbraň a mlynáře zastřelil ranou do týla. Tělo měl Pazour hodit do blízké řeky Moravy.

V roce 2001 napsal Josef Urban knihu Habermannův mlýn a o devět let později na jejím základě natočil režisér Juraj Herz stejnojmenný film.

V knize místní Habermanna ubijí, tělo rozčtvrtí a spálí v kotli bludovských lázní, ve filmu Habermanna zlynčují zaměstnanci a navlečou na mlýnské kolo.

Kniha i film se setkaly s kritikou. Vystupují v nich totiž některé skutečně žijící postavy, příběh je však z velké části vymyšlený. Nejde jen o samotného Huberta Habermanna, ale třeba o někdejšího majitele bludovských lázní, kterého film vykreslil jako patolízala hrajícího na všechny strany.

„Právě tento člověk byl tak statečný, že byl od roku 1944 prvním předsedou ilegálního okresního národního výboru a byl posléze jedním z nejdéle vězněných politických vězňů bolševického režimu, který se na svobodu dostal až v roce 1966,“ napsal po premiéře filmu Stanislav Balík. A třeba bludovský kněz, který ve filmu hlavnímu nacistovi slíbil pomoci při útěku, byl ve skutečnosti v roce 1944 zatčen za podporu odboje a těsně před koncem války zemřel v Terezíně.
V areálu bývalého mlýna je dnes kamenictví, zámečnictví a prodej řeziva, secesní vila slouží jako restaurace a penzion.