Když si o geocachingu povídám s šestadvacetiletým Josefem Žáčikem, kterého k této zábavě přivedl kamarád, se zářícíma očima mi nadšeně vypráví, jak ho hledání takzvaných keší chytlo. Ve zkratce by se dal geocaching popsat jako táborová bojovka pro dospělé. Jediné, co k tomu potřebujete, je GPS navigace a chuť se bavit a poznávat zajímavá místa.

„Podle přesných souřadnic, které najdeme na internetu nebo vyluštíme a zadáme do navigace, lovíme keše. Jsou to takové krabičky, schované na nějakém zajímavém místě, o kterém se při hře navíc vždycky něco dozvíme. Když ji najdeme, zapíšeme se na místě na papír, takzvaný logbook, že jsme tam byli, a to samé pak uděláme na internetu,“ popisuje Pepa.

„Na geocacherských stránkách má každý svůj účet, kde si zapisuje, jaké keše už odlovil a kolikátý tam byl. Nejdůležitější je, abychom byli nenápadní. Mudlové nás nesmí vidět. To jsou všichni, co se do hry nezapojili,“ vysvětluje Pepa s nadšením pravidla hry a chlubí se, že za dva měsíce, co geocaching hraje, už má odlovených 77 keší různé obtížnosti.

Žáčik zatím loví se svým kamarádem, protože ještě nemá vlastní navigaci, bez které se nelze obejít. Pro velké nadšence už se vyrábějí i speciální přístroje upravené pro tuto hru. „V lokalitě, kde jste, vám to ukáže všechny keše, které jsou schované v okolí,“ popisuje nevěřícně. A speciální navigace nejsou vše, s čím se při geocachingu můžete setkat.

„Kamarád má zaplacenou službu, že když někdo schová novou kešku, přijde mu zpráva na mobil. Díky tomu jsme jednou v Lipníku odlovili kešku jako první, a to se hodně cení. Jeli jsme tam v noci a bylo to parádní dobrodružství,“ vypráví Pepa nejlepší zážitky.

Hra však není jen o hledání jakýchsi krabiček a soutěžení, kdo je najde první či kdo je najde vůbec. V rámci geocachingu kolují po světě nejrůznější předměty. „Na stránkách si můžete koupit travelbug, což je taková kovová placička, něco jako vojenská známka, na kterou připevníte nějaký předmět a dáte do kešky. To si pak může někdo vyzvednout a dát zase do jiné keše.“

Všechno, co člověk v geocachingu udělá, zapisuje do svého účtu na internetu, takže je celá hra pěkně přehledná.

„Teď mám například doma travelbug s plyšovým medvídkem, který vyslala nějaká holka z Kalifornie, a už byl asi na osmačtyřiceti místech. Vyzvedl jsem ho v kešce kousek od Olomouce, ale nechci ho hned dávat dál, pár kilometrů od toho, kde jsem ho vzal. Za dva týdny pojedu asi do Rakouska na dovolenou, takže ho dám do kešky tam, ať se zas dostane někam za hranice,“ vysvětluje.

Ze všeho nejvíc si na celé hře pochvaluje to, že se podívá na zajímavá místa, o kterých by se jinak ani nedozvěděl. „Prolézali jsme i staré bunkry a podzemí, byla to naprostá paráda,“ je nadšený ještě teď.

„Pokud by s tím chtěl někdo začít, je určitě lepší, když mu ze začátku všechno ukáže nějaký kamarád. Na webových stránkách se sice dozví spoustu věcí, ale ve více lidech je to stejně větší zábava,“ snaží se Pepa nalákat nové geocachery s tím, že teď na léto si neumí představit lepší zábavu.

„Na výlety jezdí spousta lidí a tohle je možnost, jak se dostat na krásná místa, něco se o nich dozvědět a ještě se přitom pobavit,“ uzavírá s úsměvem.