„Já jezdím na festival každý rok, nemohl jsem chybět ani letos, v plánu je vyzkoušet tu černou zmrlinu,“ říká mi vedle stojící třicátník Marián.

Když se s odbytím desáté hodiny brány festivalu otevřou a já spolu s ostatními zamířím dovnitř, mé kroky vedou kolem nového konceptu pojízdné restaurace Wheels od hlavní hvězdy festivalu Zdeňka Pohlreicha.

Ten pro návštěvníky připravil tříchodové menu, které jsem měl možnost během pátečního křtu vyzkoušet a byl to opravdu zážitek.

Jelikož se tady ale zatím nemůžu zdržovat, pokračuji dál v cestě kolem stánků, ze kterých se kromě rozličných vůní ozývají také hlasy prodejců, kteří zvou právě k tomu svému stánku.

Já tak po cestě vyzkouším pivo, koláč, ale také čerstvé třešně. První problém nastane až ve chvíli, kdy si chci dát kolem dvanácté hodiny oběd. Při představení Janů Kratochvíla a Punčocháře mi totiž řádně vyhládlo.

Rozhodnu se pro něco pálivého v nepálské restauraci, ale už první člověk přede mnou mě odradí.

„Čekám tady už deset minut a ještě není pryč ani půlka té řady pryč,“ oznamuje mi návštěvník Radim, který přijel na festival i s manželkou a dvěma dětmi ze Šternberka.

Mně zakručí v břiše a v té chvíli se z pódia ozve hlas moderátorky Markéty Hrubešové a právě Pohlreicha, kteří zvou k ochutnávce toho, co šéfkuchař na pódiu připravil.

Snažím se tak procpat víc dopředu a těsně před tím, než se ke mně opravu malý talířek s jídlem dostane, poznamenává někdo v davu přede mnou, že Pohlreich říkal, že je to lepší, než párek v rohlíku někde na rohu. Po prvním soustu musím víc než s nadšením souhlasit.

Když zasytím aspoň trochu svůj hlad, zamířím zase mimo prostor před hlavním pódiem a jdu se porozhlédnout po dalších stáncích. V průběhu dne tak vyzkouším ještě výborné kančí maso, večer si pak, už ne pod tak pálivým sluncem, dávám míchaný drink.

Areál opouštím těsně před sedmou hodinou s plným žaludkem a opálený tak o čtyři odstíny skoro do černa. Spálený, ale nadšený. Tak zase za rok? (lub)