Krveprolitím vyvrcholil pochod proti propouštění a snižování mezd dělníkům na svátek svaté Kateřiny 25. listopadu 1931 známý jako Frývaldovská stávka. Po střelbě četníků do davu zůstalo osm mrtvých. Od jedné z nejtragičtějších událostí svého druhu v meziválečném Československu uplynulo letos devadesát let.

Krize dopadla i na kamenický průmysl

Jesenicko bývalo vždy krajem vody a kamení. Kamenický průmysl dával v minulém století v regionu práci stovkám lidí. Kamenolomy a vápenky se nacházely v okolí Vápenné, Žulové a Supíkovic.

I do tohoto kraje se začátkem 30. let 20. století přelila hospodářská krize. V září 1931 podnikatelé v kamenoprůmyslu a majitelé vápenek vyhlašují, že musí snížit mzdy o deset procent. Mezi dělníky se navíc proslýchá, že v zimě dojde k uzavření provozů a přijdou o práci.

„Spousta lidí si v období předchozí krátké konjunktury si nechala postavit malé kamenické domečky, vzala si půjčky a propouštění by je dostalo do neřešitelné situace,“ řekl odborník na historii Jesenicka Pavel Macháček.

Bojová ukázka událostí začátku druhé světové války na Jesenicku v Hradci-Nové Vsi
Freikorps proti čs. armádě. Na Jesenicku ukázali boj před příchodem wehrmachtu

10. listopadu se v Žulové koná demonstrace. Řeční na ní němečtí komunističtí poslanci Babel a Hadek. Místní četníci se jí snaží zabránit, ale proti několikasethlavému davu nemají šanci.

Druhý den se demonstranti schází před ředitelstvím vápenek ve Vápenné. Hrozí ochromením výroby, podnikatelé tedy přistupují na požadavky dělníků.

Záhy ale podnikatelé zjišťují, že situace je bezvýchodná, a tak za několik dní potvrzují už dříve oznámené snížení mezd a oznamují zastavení provozu v některých kamenických závodech.

Písečná - pohled na obec.
Jak se žije v Písečné? Pojďte na návštěvu

Rozhodnutí o hladovém pochodu

22. listopadu se schází odboroví předáci v dnešním hotelu Praděd v městě Jeseníku, tehdy nazývaném Frývaldov. Rozhodují se o uspořádání hladového pochodu ve středu 25. listopadu.

Proudy dělníků od Supíkovic a ze Žulovska se mají setkat na jesenickém náměstí a před okresním hejtmanstvím mají demonstrovat proti propouštění snižování mezd.

Okresní hejtman Jakubovský však má v lokále informátora.

„Rozhodl se, že bude napravena reputace četnictva a okresní hejtmanství ukáže, že dokáže zajistit pořádek. Do Jeseníku bylo svezeno 85 četníků a došlo k dohodě s vojenskou posádkou, která měla v České Vsi připravené cvičení a měla být připravena po ruce k případnému zásahu. Na jedné straně odhodlaní demonstranti, na druhé odhodlané složky státní moci. To vydláždilo cestu k tomu masakru,“ popsal Pavel Macháček.

Dva proudy na Jeseník

25. listopadu ráno se oba proudy pohnuly k Jeseníku. Tomu supíkovickému se četníci postavili do cesty v Písečné. Vyzvali dav k rozchodu a když na to nereagoval, přišly ke slovu obušky.

Lidé se rozptýlili po okolních stráních a uličkách, po chvíli se znovu zformovali a pokračovali na Jeseník. Podruhé dav zastavili četníci před Jeseníkem u mostu přes Bělou.

Opakovala se situace z Písečné, když se ale lidé rozeběhli po okolí, zjistili, že v terénu jsou vojáci a že neprojdou. Do města byla vpuštěna jen pětičlenná delegace.

Druhá skupina měla sraz u hostince později zvaného U Kameníka na okraji Vápenné. Proti davu stálo třiadvacet četníků vedených nadporučíkem Jirkovským. Scénář byl obdobný jako v Písečné: výzva k rozchodu, poté následoval zásah četníků s obušky.

Demonstranti i zde kordon obešli a postupovali směrem k Pomezí. Tam k nim promlouvali komunističtí poslanci a utvrzovali je v záměru dojít do Jeseníku. Nadporučík Jirkovský shromážděné znovu vyzval k ukončení demonstrace, ovšem bezvýsledně.

Vápenná
Jak se žije ve Vápenné? Pojďte na návštěvu

Komunistický poslanec poháněl demonstranty

Autobus, který patnáct četníků z Vápenné převážel, naopak dostal rány kameny, které vysklily i okna.

Velitel četníků své muže nakonec zformoval v Dolní Lipové u křižovatky u dnešní pošty. Ta však v té době nestála, místo ní byla zahrada s živým plotem.

Proti patnácti četníkům stál dav zhruba sedmi set lidí. Před něj znovu předstupuje velitel Jirkovský a vyzývá ho k rozchodu.

Za policejním kordonem však na motokole z Jeseníku přijíždí komunistický poslanec Hadek a zuřivě na demonstranty mává, aby šli.

Na četníky se snáší sprška kamenů. Někteří demonstranti obchází kordon zahradami a na krajní policisty útočí klacky.

Velitel Jirkovský dostává několik zásahů kameny do hlavy, zbrocen krví klesá omráčen k zemi. Další policisté jsou zraněni, snaží se krýt před ranami a údery.

Proti stovkám lidí by něměli šanci

Vřavu přeruší výstřely z četnických karabin. Dav se rozprchává, na místě zůstávají ležet ranění a mrtví.

Při pozdějším vyšetřování někteří z četníků vypoví, že z davu slyšeli výstřel. Také tvrdili: Slyšeli jsme povel Salva! Pal!

„Z jejich strany to bylo pochopitelné. Bezpochyby museli mít strach, že by je čekalo lynčování, pokud by došlo na boj muže proti muži. Proti sedmi stovkám lidí, i když všichni v průvodu nebyli chlapi, by neměli šanci,“ poznamenává ke střelbě Pavel Macháček.

Bilance události je tragická: šest mrtvých na místě, osmnáct těžce zraněných, z nichž dva umírají v jesenické nemocnici.

Raněné na místě ošetřují lázeňští lékaři z Lipové, do nemocnici v Jeseníku je odváží i místní dobrovolní hasiči. Mezi mrtvými je i čtrnáctiletá Anička Luxová, která byla zaměstnána ve vápence.

Vyhrocené protesty dělníků provázené střelbou nebyly v kritických letech hospodářské krize v Československu úplně výjimečné. Počet obětí Frývaldovské stávky však byl do té doby ze všech incidentů do té doby nejvyšší.

Žulová
Jak se žije v Žulové? Pojďte na návštěvu

Nezměstnaným pomohlo Osvobozené divadlo

Událost měla značný ohlas v médiích. Vládní deníky psaly o usilovné komunistické agitaci, která masakru předcházela, levicové zase o nepřípustném zásahu četnictva a důsledcích hospodářské krize.

„Na místo krveprolití bude vyslána vládní komise. Nálada občanstva, zejména dělnictva v Dolní Lipové, ve Frývaldově a na celém okresu je stísněná a velmi vážná,“ psaly 26. listopadu 1931 v článku s podtitulkem „Komunistická štvanice zavinila smrt osmi zaměstnaných dělníků“ Lidové noviny.

Pražská Levá fronta uveřejnila manifest, který podepsalo na sedm desítek osobností z oblasti kultury a vědy.

„Demonstrovat za právo je povinnost člověka, který není otrokem. Každý z nás také, za Rakouska, demonstroval. Ale tehdy se nestřílelo. Dnes se střílí. A střílí se demonstrantům do zad - do prchajících. V osvobozeném národě, svobodném státu! Protestujeme, neboť mlčet, toť být spolupachatelem,“ stálo v manifestu.

Došlo i na konkrétní pomoc. Osvobozené divadlo v Praze věnovalo výtěžek hry Golem, dvanáct tisíc korun, nezaměstnaným ve Vápenné. Při tehdejší týdenní mzdě sto až sto padesát korun to bylo značná suma peněz.

„Proběhlo vyšetřování před vojenským soudem, kde byli četníci vyslechnuti. Nakonec byli osvobozeni, nebylo jim prokázáno neoprávněné použití zbraně,“ řekl Pavel Macháček.

Vápenná Lom   Lom Ehrlich mezi Vápennou a Žulovou.
Koupání s atraktivním okolím? Na Jesenicku jsou k mání lomy

Využito nacionalisty i komunisty

Sedm obětí bylo pohřbeno ve Vápenné, rodák z Dolní Lipové v Lipové. Pohřby se staly manifestací odporu.

Ve Vápenné se sešlo nejméně pět tisíc lidí, nad rakvemi řečnil kromě představitelů jiných levicových stran i předseda KSČ Klement Gottwald.

Pozdější politické režimy si události z Dolní Lipové interpretovaly po svém.

Zatímco na konci třicátých let je němečtí nacionalisté líčili jako střet utlačovaných německých dělníků s českou státní mocí, za socialismu byla zveličována role komunistů a mrtvých obětí.

Promění se pomník v Lipové?

Událost u místa střetu připomíná monumentální pomník. Bronzová plastika olomouckého sochaře Rudolfa Doležala má znázorňovat tři generace kameníků. Odhalena byla v roce 1961 a o pouhé dva roky později byla prohlášena za národní kulturní památku. Její kompozice vycházela z olomouckého Leninova a Stalinova pomníku.

Podle starosty Lipové-lázní Lubomíra Žmolíka by bylo vhodné zchátralou podestu zrušit a samotný pomník posunout o několik metrů dozadu.

„Je otázka budoucnosti, kdy k tomu obec přikročí. Bude to stát miliony,“ řekl před časem v rozhovoru pro Deník.

Památník obětem Frývaldovské stávky v Dolní Lipové
Památník Frývaldovské stávky láká skateboardisty, obec jej plánuje zmenšit

Zašlý hrob ve Vápenné

Dobovou připomínkou zůstává zašlý pomník sedmi obětí střetu na hřbitově ve Vápenné.

„Děláme základní údržbu toho hrobu, jednou dvakrát do roka se vyplevelí, ale to je vše. Jednu dobu byl na radě návrh ten pomník obnovit, vyzlatit nápisy a jména, ale pak to utichlo,“ popsal starosta Vápenné Leoš Hannig.

Má smysl se po devadesáti letech ptát, čí vinou po střetu na křižovatce v Dolní Lipové zůstalo osm mrtvých?

„Řekl bych, že je to shoda nešťastných okolností. Na jedné straně radikalismus dělníků podpořený úspěchem první stávky a podnícený komunistickými představiteli. Na druhé straně snaha okresního hejtmanství si dokázat, že zajistí pořádek, snaha četníků vyžadovat splnění úkolu, který jim byl dán. Nešťastné okolnosti se ten den všechny shromáždily dohromady. Bezpochyby nikdo při hladovém pochodu nepředpokládal, že dojde k násilnostem, ani žádný rozkaz při řešení těch demonstrací nebyl o tom, že by se mělo do demonstrantů střílet. Přesto to nakonec tak dopadlo. Svůj podíl viny na tom mají podle mě všichni účastnění,“ uzavřel Pavel Macháček.