Před nedávnem získalo občanské sdružení, které fort spravuje, na opravu jedné části vojenského opevnění evropské peníze. Bagry a těžká technika obnovují takzvanou poternu, což byly podzemní chodby a místnosti, které využívali vojáci jako sklady munice a výzbroje. V budoucnu zde bude expozice, která lidem představí historii pevnůstky i vojenství.

Fort v Radíkově vznikl na konci 19. století jako poslední z prstence pevnůstek, které Olomouc lemovaly a chránily. Byl proto ze všech nejmodernější a na území republiky nemá obdoby. Dokonce se na něm jako na prvním fortu v okolí města při výstavbě použil beton a dynamit. Stal se tak vrcholem fortifikačního stavitelství v rakousko-uherské monarchii.

„Fort však není jako hrady, které se stavěly ve středověku a byly vidět z daleka, jako například Bouzov. Pevnůstku naopak nepřítel neměl spatřit, proto je zapuštěná do vrcholu kopce. Nyní opravujeme jednu z podzemních částí, takzvanou poternu,“ popsal Bednář.

Vizualizace podoby pevnůstky po rekonstrukci

Vizualizace, jak by měla část pevnůstky po opravě vypadat

Poterna sloužila vojenské posádce ke skladování muničních zásob a navazovala na ni kaponiéra, která sloužila pro obranu samotného fortu. Do chodeb a místností, které poternu tvořily, se postupem času zřítily stropy i se zeminou, která je pokrývala.

„Pamatuji si, že když jsem byla malý, tak jsme s klukama poternou procházeli. Když jsem se tam po letech vrátil, byla zřícená. Bagry proto musely odtěžit tuny kamenů a zeminy. Nyní začínají řemeslníci stavět kamennou a cihelnou klenbu a nakonec vrátíme na místo zemní nakrytí,“ přiblížil Bednář.

Probíhající opravy

Rekonstrukce části pevnůstky v Olomouci-Radíkově

Vychytávka v muničním skladu

V muničním skladu narazili na důmyslnou vychytávku, kterou po sobě zanechali původní stavitelé. Na zemi byl místo dlažby litý beton, který řemeslníci vyhladili tak, aby na něm nebyla jediná nerovnost.

„Když bývala ve skladech s municí dlažba, tak hrozilo, že se střelný prach dostane do spár. Pak by o něj mohl někdo botou zavadit a celý sklad by mohl explodovat. Betonová podlaha tomu bránila. Stavitelé zde využili nejmodernější poznatky rakouské fortifokační školy,“ podotkl Bednář.

Poterna sloužila také jako hlavní komunikační a obslužný kanál do kaponiery. Ta byla hlavním obranným bodem, ze kterého vojáci stříleli z šestnácti pušek a čtyř kanónů. Na fortu v Radíkově se však nedochovala kompletně žádná ze tří kaponier. Zůstaly jen segmenty. Jedna celá dělostřelecká střílna a jedna z části.

Probíhající opravy

Rekonstrukce části pevnůstky v Olomouci-Radíkově

Po poterně přijde na řadu kaponiera

„Až budeme mít hotovou poternu, tak bychom pak chtěli pokračovat v rekonstrukci kaponiery. Chtěli bychom lidem ukázat, jak vojáci pevnost bránili. V postupných opravách chceme pokračovat dál. Plánujeme vyčistit suchý příkop a potom zde chceme vytvořit běžeckou a běžkařskou trasu,“ vyjmenoval Bednář.

Oprava poterny vyjde na deset milionů korun. Z této částky uhradí pětaosmdesát procent Evropská unie.

Kvůli stavebním pracím, které potrvají až do listopadu, se v sezonu nekonají páteční prohlídky. Lidé se však mohou do fortu podívat v sobotu a v neděli od 11 do 17 hodin. Na návštěvníky čeká letos novinka. V jedné z místností je model fortu, který ukazuje, jak původně vypadal.

Historie fortu v Radíkově

Stavbu radíkovského fortu projektoval kapitán Karel rytíře von Peche, který pracoval u 8. oddělení Říšského ministerstva války ve Vídni. Začal se stavět v roce 1871 a hotový byl o pět let později. Fort lze v podstatě rozdělit na dvě části – na bojový prostor a na týlovou část, která obsahuje dvě budovy, které sloužily jako kasárna pro plánovanou posádku tvořenou jedenácti důstojníky a osmi sty vojáky. Hlavní výzbrojí fortu měla být děla, která měla být rozmístěna v otevřených palebných postaveních na obvodovém zemním valu. Vzhledem ke svému vyvýšenému umístění byl radíkovský fort obklopený suchým příkopem vylámaným ve skále. Celková rozloha činila dvacet hektarů. Zdroj: www.pevnost-radikov.cz