Setkání příznivců historické výpočetní techniky nejen značky Atari trvalo nepřetržitě od pátku do neděle.

Ve škole prof. Vejdovského pro zrakově postižené v Hejčíně, kde se konalo, někteří z padesáti účastníků i spali.

„Akcí tohoto typu je více. Ta naše pořádaná od roku 1996 je volnější, není to vyloženě soutěžní záležitost jako některé retropočítačové události. Jde o přátelský sraz doplněný přednáškami a prezentacemi," popisoval v místnosti plné starých počítačů hlavní organizátor Bohdan Milar, který jinak pracuje v oblasti výpočetní techniky.

Ačkoli minulost firmy Atari je často spojováno převážně s hrami, její počítače uměly i víc.

„Většina lidí si asi Atari pamatuje jako osmibitové malé počítačky, které se kupovaly v Tuzexu a doma připojovaly k televizi. Nicméně Atari měla i šestnácti a dvaatřicetibitové generace počítačů, které se používaly pro profesionální práci v DTP studiích. Mohou na nich běžet unixové systémy podobné Linuxu a podobně. Ale těch je méně," podotkl organizátor.

Nejrozšířenější jsou zařízení pro hraní her.

Fotku si neprohlédnete

Fanoušci se snaží historické počítače posouvat, takže většina už jich dnes s sebou nemusí nosit desítky disket nebo kazet s programy. Díky inovátorům mohou například ukládat na SD karty.

Nicméně pořád je nutné vejít se do základní operační paměti 64 kilobajtů.

„Nemůžeme si představovat, že si třeba prohlížíme fotky z digitálního fotoaparátu. Fotka může být stokrát větší než paměť počítače. Nejčastěji se dají dělat hry, pro kancelářské záležitosti nemá moc využití," dodal.

Do pořádání Atariády se pouští částečně z nostalgie.

„Každý z našich účastníků má jiné důvody a motivy se staré technice věnovat. Například pro programátory je to výzva. Na rozdíl od dnešního způsobu, kdy lze u PC zvýšit paměť přidáním dalších gigabajtů, má Atari strop a machr je ten, kdo to zvládne," řekl Bohdan Milar.