Přesto, že soubor prošel několika rekonstrukcemi, žádná nenarušila historický dojem objektu a kostel si dodnes uchoval tvář, kterou mi vtiskl specialista na sakrální evangelickou architekturu August Fritz Otto Kuhlmann.

Základní kámen svatostánku byl položen v roce 1914 a návštěvníci jej dodnes mohou vidět zazděný v přízemí věže.

„Statutu se dostalo navzájem propojeným sakrálním objektům, které jsou nositeli architektonických i kulturně-historických hodnot a jejichž osud je zároveň úzce provázán s historií města Olomouce," poznamenal k zapsání do seznamu kulturních památek Vlastimil Staněk z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu.

Nejdřív vznikl sborový dům 

Evangelický kostel v OlomouciPo získání městských pozemků na nároží ulic Husova a Blahoslavova za účelem stavby kostela a sborového domu se církev rozhodovala mezi dvěma projekty.

„Jeden vypracoval vídeňský architekt Josef Zlatohlávek, druhý v novogotickém stylu zhotovil olomoucký stavební inženýr Cyrill Knob," informoval Vlastimil Staněk.

Nakonec se rozhodla pro druhou variantu a podle Knobových návrhů postavila sborový dům.

„Na stavbu kostela již nedošlo a sál se štukovou stropní výzdobou v přízemí sborového domu, tzv. Betlémská kaple, sloužil po dlouhý čas jako modlitebna," sdělil.

Styl pro odlišení od Němců

Myšlenky na stavbu svatostánku se církev nevzdala. Podle památkářů však hledala nový styl, kterým by se odlišila od německé evangelické obce.

„A který by zároveň prezentoval jejich ideje a splňoval nároky moderního proudu architektury," zmínil památkář.

Na doporučení publicisty a teoretika umění Emila Edgara oslovil círekvní sbor německého architekta Otto Kuhlmanna.

„Základní kámen kostela byl položen 27. září 1914 a dodnes jej můžeme vidět zazděný v přízemí věže," upozornil Staněk.

Válka stavbu protáhla až do roku 1920

Stavba, která postupně propojila a sjednotila ráz kostela a sborového domu v jeden sourodý celek, se kvůli válce protahovala a dokončena byla až v roce 1920.

„Už v roce 1921 ale došlo ke stavebním úpravám rozšiřujícím modlitební prostor, který kapacitou nedostačoval. Nejdříve se zvětšil v přízemí konfirmační sál a v roce 1939 byl prodloužen i bohoslužebný sál v patře do prostoru fary," popisoval Staněk.

Roku 1977 byla opravena fasáda celého objektu a zároveň byly pořízeny nové věžní hodiny a zavěšen zvon z „červeného" luterského kostela.

O deset let později byl upraven celý interiér kostelního sálu podle projektu architekta Josefa Bartáka.

Poslední opravy, při jejichž příležitosti byl v objektu vybudován výtah do patra pro bezbariérový vstup, proběhly po povodních v roce 1997.

„Žádná z uvedených rekonstrukcí nenarušila celkový historický dojem objektu a kostel si tak uchoval tvář, kterou mu Kuhlmann navrhl v roce 1913," hodnotili památkáři.

Kuhlmannova práce je i chrám v Přerově

Architekt Kuhlmann proslul specializací na sakrální evangelickou architekturu, kterou projektoval pro církevní sbory v Německu a na území dnešního Rakouska.

Výrazně zasáhl i do sakrální tvorby tohoto druhu v českých zemích.

„Zapsáním areálu kostela v Olomouci do seznamu kulturních památek se uzavřel soubor realizovaných projektů na stavby kostelů navržených Otto Kuhlmannem, na našem území," upozornil Vlastimil Staněk.

Mezi zbylé části souboru patří chrám v Přerově, dokončený v roce 1908, který byl prohlášen kulturní památkou v roce 1995, a kostel v Roudnici nad Labem z roku 1909 – zapsán v roce 1993.

Nerealizovaný zůstal podle památkářů projekt pro stavbu kostela v Táboře z roku 1914.