Zpočátku byly oslavy konce roku potírány církví. Bývaly velmi bujaré

„Silvestrovská noc získala na významu až v průběhu 16. století, kdy se ve většině západokřesťanských zemí ustálil gregoriánský kalendář a počátek nového roku byl jasně dán na 1. ledna. Zpočátku byly oslavy potírány. Byly velice bujaré a těšily se mezi běžnými lidmi příliš velké oblibě, což církevní kruhy nerady viděly,“ uvedla etnografka olomouckého Vlastivědného muzea Veronika Hrbáčková. Poprvé se pak lidé hromadně sešli, aby silvestra oslavili v Evropě, a to na přelomu 19. a 20. století, kdy se vítal příchod nového století. „To byl tehdy mimořádný silvestr, pro lidi to byl velký přelom. 19. století bylo dobou páry, začala průmyslová revoluce a bylo to pro ně zlomové po všech stránkách,“ uvedla etnografka.

Datum prvního ledna, jako první novoroční den pak přijali křesťané až s juliánským kalendářem. Konec kalendářního roku ale připadal během staletí v jednotlivých zemích na různá data. „Například na 1. březen, 25. březen, 25. prosinec nebo dokonce i na Velikonoce. Církevní rok ale začíná první adventní nedělí,“ vysvětlila Hrbáčková.

A co nesmělo chybět na silvestrovsky prostřeném stole? Hlavně pečené sele a luštěniny. „Novoroční hostiny mívají dodnes až čtrnáct chodů.

Silvestrovský jídelníček se začal utvářet postupně a nesmělo na něm chybět pečené selátko, které zaručovalo šťastný konec každého podnikání. Čočka, aby se doma rozmnožovaly peníze a o silvestrovské půlnoci se také často jedl horký ovar s křenem a jablky nebo bílá ovarová polévka s kroupami, pro zdraví,“ popsala etnografka.

Stejně tak nesměly ve slavnostním menu chybět sladkosti. „Zákusky se k nám dostaly z Francie a stejně tak obložené mísy a chlebíčky. Z konce 19. století pak pochází i zvyk, kdy se připíjí sklenkou chlazeného sektu,“ popsala zaměstnankyně Vlastivědného muzea v Olomouci.

Na první den nového roku by se pak v domácnostech na jídelníčku neměla objevit drůbež, ryby a ani to, co mělo rychlé nohy, tedy zvěřina. „Dřív se tato noc chápala tak, že se starý rok bije s novým a ten vždycky musel zvítězit. Novoroční noc tak v sobě měla skrytou určitou tajuplnou moc, ale lidé na vesnici to nějak zvlášť neprožívali. Vánoce a narození Ježíška pro ně bylo nad to postavené. Oslava Nového roku je spíš záležitost novější zábavy,“ dodala.