„Tématem bylo silence, což v překladu znamená ticho. Musel jsem napsat třemi sty slovy anglickou esej na toto téma a postoupil jsem do druhého kola, které se konalo 7. května,“ vypráví Marek Pospíšil, který studuje prvním rokem na šternberském gymnáziu. „Tam jsme pak vypracovávali další eseje, jedna byla o nás samých, druhá o globálním oteplování a třetí byl popis obrázku,“ popisuje Marek Pospíšil.
Po ukončení soutěže se dozvěděl, že se umístil mezi prvními pěti a pro cenu si má jet na americké velvyslanectví. „O víkendu mi však volala moje třídní učitelka, že jsem na prvním místě,“ pokračuje gymnazista, který si z Prahy přivezl jako cenu několik publikací. „V eseji jsem popisoval, jaké to je žít v hluchotě, co mi ticho přináší a jak ho můžu poznat. A taky jak mě dokáže naštvat, že mi nedokáže odpovědět,“ říká Pospíšil a cituje závěr své eseje: „Jediné, co mě na tobě zaráží, je, že mi nemůžeš odpovědět, protože jsi ticho.“ Nejraději píše v angličtině. Vyhovuje mu víc než český jazyk. „Rád píšu, ale občas mi v mateřštině docházejí slova. Čeština je nádherný jazyk, ale v angličtině chybějící slova spíš najdu. Je to jakoby jednodušší, dokážu lépe vyjádřit své myšlenky,“ přiznává student, který píše poezii i povídky.
Nyní má rozpracovanou povídku v žánru sci-fia fantasy. „Pracuji na ní už rok, mám napsané dvě kapitoly, ale teď jsem na mrtvém bodě, nedokážu vyjádřit všechno, co bych chtěl. Mělo by se to jmenovat Dech škorpióna - Tajemství hraběte Fábera. Čeština je nádherný jazyk na čtení, v angličtině ale píšu raději,“ pokračuje. Angličtina ho baví už od druhé třídy, a když pak přišla možnost studovat anglickou sekci Gymnázia ve Šternberku, neváhal. „Do budoucna bych chtěl bydlet a studovat ve Velké Británii. Snadné by to asi nebylo, ale máme rodilou mluvčí, která nám hodně pomáhá se zdokonalovat, a mám tam i pár kamarádů. Začátky by asi byly těžké, ale myslím, že se to všechno dá překonat,“ věří Marek Pospíšil.
