„Následovalo několik dlouhých měsíců nejrůznějších testů. Nakonec jsem stál před svým nejdůležitějším rozhodnutím v životě. Nechat si operovat mozek a riskovat třeba i život, nebo se spokojit s tou ne zrovna nejlepší vyhlídkou na budoucnost,“ vzpomíná na těžké chvíle.

Zvolil operaci, a nelituje.

„Můžu žít naplno, bez jakýchkoliv léků a zdravotních omezení,“ raduje se dvaatřicetiletý muž.

Z jídelníčku vyškrtl smažené jídlo, nekouří, nepije alkohol.

Asi před osmi lety se začal aktivně věnovat cyklistice, která mu pomohla dát se po těžké operaci mozku dohromady.

„Můj denní standard se pohybuje kolem 50 ujetých kilometrů, tedy v závislosti na počasí. Taky záleží, na čem zrovna vyjedu,“ říká vlastník takzvané fixky, štěrkoletu a fatbiku.

Půlmaraton a zlomová Free jízda

Pewnerovi není cizí ani běh. První absolvoval ještě jako student hotelovky v Jeseníku.

„Tuším, že to byl ročník 2003/2004. Na Terryho Foxe jsme se původně vydali jen proto, abychom se ulili ze školy. Netušil jsem, jak mě to vezme,“ ukazuje klíčenku, kterou tehdy dostal za účast.

Běhá relaxačně a v rámci RunCzech se účastní pravidelných závodů, od těch nesoutěžních až po maratony.

Potkat ho lze i v kiltu, skotské sukni. „Je to přece jen vzdušnější,“ vysvětluje.

Zvláštní místo u tohoto sportovce má litovelská Free jízda z roku 2012.

„Šlo o můj vůbec první cyklistický závod, na kterém jsem si tehdy dokázal, že na to mám,“ říká.

Rád vzpomíná i na olomoucký půlmaraton, na jehož start se postavil zcela bez přípravy.

„Doběhl jsem v daleko lepším čase, než jsem předtím tipoval,“ dodává.

Jsem důkaz kvality našeho zdravotnictví

Postupně si dával různé cíle a výzvy, které potom překonával. V současnosti by rád pokořil nejvyšší horu Havajských ostrovů.

Neaktivní sopka Mauna Kea ční nad hladinu Tichého oceánu do výšky přes 4 200 metrů.

„Je to snad největší souvislé převýšení na světě. Na kole se dá z pláže vyjet až na vrchol,“ popisuje svůj sportovní sen.

Vlastimil ale nemyslí jen na sebe. Jak jen to jde, daruje krev i kostní dřeň.

„Že vůbec můžu, považuji za důkaz toho, jak dobré je naše zdravotnictví, když z epileptika dokázalo udělat plnohodnotného dárce,“ uzavírá svoji zpověď.