Probíhající rekonstrukce zchátralého nárožního domu v Dobrovského ulici vyvolává u části Olomoučanů vzrušené debaty. Nemovitost není památkou, nalézá se mimo městskou památkovou rezervaci, ale leží v jejím ochranném pásmu.

Někteří občané jsou pobouřeni tím, že Národní památkový ústav v minulosti s odstraněním věžičky ze střechy souhlasil.

„Občanský odpor a nesouhlas vyústil k podání stížnosti, věc se dostala až na březnové jednání rady města Olomouce,“ sdělil ředitel olomouckého pracoviště NPÚ František Chupík.

NPÚ: Nebyla jiná možnost

K renovaci historického domu se NPÚ vyjadřoval již v roce 2018, kdy už bylo vzhledem k havarijnímu stavu krovů i střechy jasné, že se musejí vyměnit.

„Žadatel již nenavrhoval obnovu nárožních atikových nadezdívek a střešní nástavby v podobě věže. V písemném vyjádření jsme se zamýšlenou změnou hmotového řešení střech nesouhlasili. Z důvodu havarijního stavu jsme akceptovali snesení nárožních atikových nadezdívek a věžní nástavby. Zároveň jsme však uplatnili podmínku k podrobnému zaměření a dokumentaci k budoucí případné obnově,“ vysvětlil František Chupík s tím, že snesení věže a změny charakteru hodnotné zástavby v bezprostředním okolí NPÚ lituje.

Nemá ale jinou možnost, jak postupovat. Podle památkového zákona je totiž role orgánu památkové péče u podobných nemovitostí omezena pouze na hodnocení dopadů na městskou památkovou rezervaci.

„V tomto případě není rozhodné, jak z hlediska památkových hodnot dopadají zamýšlené práce na samotnou nemovitost ležící v ochranném pásmu, nýbrž jde o dopady na městskou památkovou rezervaci,“ vysvětlil František Chupík.

Jako přijít o nohu

Odstranění věžičky z nárožního domu v Dobrovského ulici považuje Martina Mertová ze spolku Za krásnou Olomouc za nevratnou ztrátu.

„Symetrický akcent původní dvojice věží v průhledu ulicí Komenského, tedy přímo z území městské památkové rezervace, měl být zachován. Je to asi jako když voják přijde o nohu. Na druhou stranu známe omezené možnosti ochrany, které ´nepamátkám´ dává ochranné pásmo městské památkové rezervace. Péče o tento typ památek má své rezervy. Můžeme se ale všichni snažit o účinnější osvětu, lepší komunikaci s investory a nové nastavení dotačních titulů, které by jim dorovnaly zvýšené náklady,“ popsala možná řešení podobných situací Martina Mertová.

"Extrémně havarijní stav"

Fondy a dotace, ze kterých by bylo možné čerpat příspěvky na nákladné rekonstrukce a záchranu historických domů bez památkové ochrany, by uvítala také společnost Dobrovského 910/2 Residence, která nemovitost v havarijním stavu před několika lety koupila a nyní ji kompletně rekonstruuje.

„Mrzí nás, že taková možnost neexistuje, renovace podobných objektů finančně výrazně převyšují náklady na výstavbu na zelené louce. Dům byl bohužel v extrémně havarijním stavu, byla narušena statika celé nemovitosti. Možná proto jej nikdo nechtěl tři roky koupit. Moc nás mrzí, že se nám nepodařilo zachovat stoprocentně původní ráz domu. Věž jsme nechali alespoň zakreslit, kdyby náhodou někdy v budoucnu přišel někdo více finančně silný, a byl schopen vybudovat repliku,“ sdělil projektový manažer Martin Pacák.

Chceme z něj ozdobu ulice

Dům je nyní z větší části skrytý pod lešením a plachtami. Okna už vzhledem k velmi špatnému stavu nebylo možné repasovat a tak byla vyměněna za nová, také dřevěná.

K dalším výraznějším změnám při pohledu z ulice Dobrovského i Komenského by už dojít nemělo.

Fasáda má být hotová zřejmě být ještě v letních měsících, barvu bude vlastník nemovitosti konzultovat s památkáři.

„Z ozdobných prvků na fasádě se snažíme zachovat maximum. Část se musí odlévat znovu, protože se už rozpadají. Velmi nás mrzí některé negativní ohlasy na renovaci. Zároveň bychom chtěli moc poděkovat lidem, kteří nám naopak projevují podporu za to, že konečně někdo uchopil tento nádherný dům tak, aby z něj už dál nepadaly skleněné výplně, kusy fasády a holubí trus na kolemjdoucí občany a auta. Snažíme se udělat všechno pro to, aby byl zase ozdobou Dobrovského i Komenského ulice,“ dodal Martin Pacák.

Podporu potřebují také památky druhé kategorie

Rekonstrukcí v Olomouci postupně prochází řada historických domů, které nejsou památkově chráněny. Co by podle Martiny Mertové ze spolku Za krásnou Martina Mertová ze spolku Za krásnou OlomoucMartina Mertová ze spolku Za krásnou OlomoucZdroj: Se souhlasem M. MertovéOlomouc pomohlo v podobných situacích, kdy investoři nemají šanci na takovou nemovitost získat dotaci? Co by se mělo změnit?
Péče o tento typ památek a to jak na institucionalizovaná, tak laická má jistě své rezervy. Otázkou je vyhlášení památkových zón pro vybrané lokality nebo specifikace předmětu ochrany v regulačních plánech. Už v povědomí společnosti by mělo být jasně zakotveno, že i architektura z 19. století je cenná a hodná ochrany navzdory tomu, že nemá oficiální statut památek. Její postupnou devastací se připravujeme o přirozený přechod z historického jádra do moderních okrajových částí města. Vizuální kvalita těchto celků, vnímaná jako samozřejmá kulisa, se hlásí o slovo bohužel až v momentě, kdy o ni přicházíme. Spolek Za krásnou Olomouc uvažuje o další diskusi z cyklu Re-vize Olomouc, kterou by věnoval právě ´památkám druhé kategorie´, tedy objektům, které sice nejsou prohlášené za památky, ale přitom je jejich památková hodnota v celku města neoddiskutovatelná.

Můžete, prosím, připomenout další podobné nevratné zásahy na konkrétních olomouckých historických nemovitostech v posledních letech?
Často se na nás obyvatelé města obracejí s dotazy, zda nemůžeme zabránit devastaci fasád například na třídě Spojenců, ve Vídeňské ulici nebo v nedávné době přímo demolici vily v Úřední čtvrti. Tak jako oni, i my se dozvídáme o demoličním výměru příliš pozdě. Co nespadá do gesce památkové péče, má na starost stavební úřad, tam by bylo rovněž vhodné zahájit diskusi. Svoji roli v těchto případech a v jejich prevenci by mohl sehrát rovněž útvar hlavního architekta. Mezi další nevratné ztráty patří také to, že zanikají celé průmyslové areály, k nimž už se civilizované společnosti dávno chovají s respektem protože vědí, že dodají čtvrtím i po přestavbách a modernizaci neopakovatelné kouzlo. V Olomouci to byla například sladovna u Wolkerovy ulice nebo meziválečná zástavba firmy Heikorn, budoucího Mila ´pod´ Šantovkou. Velmi také trpíme při pohledu na necitlivé zateplování a ´barvičkování´ modernistických fasád, od prvorepublikových domů až po sídlištní celky. Doufáme ale, že alespoň mladší generace se ještě dožije nápravy této plošné devastace vkusu.