Odchod z dětského domova je těžký

„Na to, až odejdu, se těším i netěším. Nebude to jednoduché, nevím, co na mě čeká. Myslím, že bydlení bude problém, toho se nejvíc bojím. O práci ani tak ne. Když budu mít maturitu, myslím, že práci najdu,“ řekla devatenáctiletá studentka střední obchodnické školy. „Teď si spořím na novou televizi. Zatím se mi vede dobře. Snad to nebude horší,“ dodala.

Učí se starat sami o sebe

Podle Dalibora Křepského, ředitele Dětského domova v Olomouci, zákon nařizuje ústavní výchovu do osmnácti let. Zároveň také umožňuje, aby klienti, pokud se připravují na budoucí povolání, byli v péči domova až do skončení školy. Maximálně však do dvaceti šesti let.

Vedení dětského domova však ani poté nenechá klienty samotné. „Pracovitému, spolehlivému člověku budeme pomáhat třeba pět let. U dětí, které ale mají problémy se zákonem a jsou nespolehlivé, tam aktivity nevyvíjíme,“ vysvětlil ředitel.

Klienti domova se přitom o sebe učí starat už od dětství. „Od patnácti let mají zvláštní režim vzdělávání a přípravy na samostatný život, ať už je to praní, žehlení, chození po úřadech nebo samostatný úklid,“ pokračoval ředitel.

Pro čtyři klienty nabízí v budově i samostatné bydlení, mimo ostatní děti. „Mají garsoniéry, kam nechodí uklizečka, svou kuchyňskou linku, pračku, sušičku, žijí samostatně. Navíc jsme u jedné klientky zkušebně zavedli provoz samofinancování, kdy má fiktivní peníze a za všechno domovu platí. Je to způsob, jak se naučit hospodařit s penězi,“ vysvětlil Křepský.

Málo bytů

Ti, kteří odejdou z dětského domova a nedaří se jim sehnat bydlení, mohou využít hotelové nebo azylové zařízení. „V současné době máme ve městě dva byty. Máme hodně klientů, kteří by si rozhodně zasloužili svůj byt, ale nemáme prostory. Proto chceme požádat o peníze Evropské unie a vybudovat další místa,“ uvedl ředitel.

„Snažíme se dětem práci najít, přes sponzory, občanská sdružení. Pokud se klientům nepodaří najít zaměstnání, tak ve většině případů není chyba v systému, ale v člověku. Dnes, kdy klesá nezaměstnanost, může práci najít každý,“ pokračoval ředitel zařízení.

U dětí ze zvláštních škol a postižených však začlenění funguje těžko. Nejsou samostatného života schopni. „Výjimky ale potvrzují pravidlo. Jeden chlapec žije v chráněném bydlení, má práci i chuť něco dělat,“ dodal ředitel Dalibor Křepský.