V současnosti v otlučených zdech u říčky Šumice sídlí sladovna. Málokterá z desítek našich sladoven se však může pochlubit tak bohatou tradicí své budovy jako ta v dolním náměšťském zámku.

Můžeme v něm najít hned několik stavebních slohů – jeho tvář totiž pozměnily zásahy řady majitelů, kteří se během staletí vystřídali v jeho vlastnictví.

Ti současní se snaží postupnými opravami vylomit zub času, který se na stavbě podepsal. Letos by jim v tom mohla pomoci dotace z havarijního programu ministerstva kultury.

Na místě trojkřídlého zámku, který dnes obklopují průmyslové budovy, stála původně tvrz už v roce 1371. Její tehdejší majitel Parcifal z Náměště se proslavil tím, že vlastnoručně zapečetil stížnost proti upálení Jana Husa.

O necelých dvě stě let později získali tvrz páni z Vrbna, kteří ji přestavěli na renesanční zámek. Z této doby se dochovalo jihozápadní nároží zvané Terezka i křížové klenby v přízemí.

Zámek pak zničili během třicetileté války Švédové a po přestavbě v osmnáctém století získal pro změnu barokní podobu, kterou dodnes připomíná vzácné schodiště.

Zásadním zlomem bylo rozhodnutí hraběte Františka Harracha vybudovat v Náměšti pro účely bydlení nový zámek známý jako „horní“ a v tom dosavadním zřídit manufakturu. Tu pak v roce 1878 nahradila sladovna, která funguje dodnes.

Její tradice nezanikla ani za komunistického režimu – využíval ji tehdy národní podnik Moravské sladovny. Po pádu totality získal sladovnu v restituci Otakar Ledvinka, který ji pak v roce 2001 prodal společnosti JK Nápoje.

„Budovu jsme přebírali ve velmi špatném stavu,“ říká spolumajitel firmy Julius Kahanec, podle něhož se firma snaží objekt postupně opravovat z vlastních prostředků.

„Dělali jsme rekonstrukci humen. Jsou to nízké budovy s plochou střechou z konce devatenáctého století, tedy z doby, kdy vznikala sladovna. Loni jsme opravovali také střechu staré konírny, která sahá až do období renesance,“ popisuje Kahanec,

Olomoučtí památkáři letos požádali o dotaci dvě stě padesáti tisíc korun z havarijního programu ministerstva kultury. Ten je určen na nejnutnější opravy památek, které se nacházejí v tak zvaném ochranném pásmu.

„Národní památkový ústav podpořil dotaci na opravu střechy, která je v havarijním stavu,“ potvrzuje Dobroslava Neckařová z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu. Pokud tedy ministerstvo příděl peněz schválí, dočká se vzácná budova další dílčí opravy ještě v tomto roce.

Sladovna stále slouží svému účelu – momentálně ji využívá jihlavský pivovar.

„Těžko odhadovat, jak dlouho bude tradiční způsob humnová výroby sladu rentabilní. Určitě bychom rádi, aby se tu tradiční sladovna udržela,“ plánuje spolumajitel. Kromě výrobny se nyní v objektu zámku nachází ještě restaurace a pět bytů pro zaměstnance sladovny.

Karel Páral