„Advent jako takový je původně křesťanský svátek, období půstu a příprav na zrození Ježíše Krista. Jeho počátky sahají do 7. století. Dnes to je období čtyř neděl, v minulosti to byl pohyblivý počet, bylo jich šest i osm,“ uvedl etnograf Vlastivědného muzea v Olomouci Ivan Hlavatý.
Tvrdí však, že zvyk zapalování svící příliš starý není.
„Je to podobné jako se zvykem vánočního stromu, který se ujal někdy v 18. století v Německu a k nám se dostal o století později. Zakotvil tady ale až ve 20. století. Zapalování svíček byl symbol blížících se Vánoc, svátku zrození Ježíše Krista,“ řekl Hlavatý.
Věřící vždy advent spojovali s tradicí takzvaných rorátů, tedy ranních mší s rorátními zpěvy. Těch se mohou zájemci zúčastnit například v kostele svatého Mořice v Olomouci, a to každý den kromě neděle od šesti hodin.
„Na advent se těším, je to období, které nesměřuje jen k vánočním svátkům, ale přece jen v té duchovně-křesťanské souvislosti ukazuje na to, jaké hodnoty by měl člověk u sebe a u jiných hledat,“ uvedl farář František Hanáček z kostela svatého Mořice v Olomouci, kam mohou lidé v neděli dopoledne přijít na mše svaté. Zde si mohou nechat věnce i posvětit.
V období adventu se dříve slavil také svatý Ondřej a Mikuláš, významné dny připadly i na Barboru a Lucii.
„Navíc období adventu bylo magické, z barborek se pak věštilo. Čtvrtého prosince lidé řezali větvičky z višňových či třešňových stromů, které měly do Štědrého dne vykvést. Dnes se na to už však tak nehledí a do vázy se dávají většinou větvičky zlatého deště,“ řekl etnograf.
O dva dny později si pak připomínáme svátek svatého Mikuláše, který se dříve slavil víc než dnes.
„Nebylo možné, aby v převlecích čertů, Mikulášů a andělů chodily i děti, strojili se jen dospělí. Bylo více masek, například Laufer, který práskáním biče oznamoval, že se Mikuláš blíží,“ doplnil s tím, že děti stejně jako na Mikuláše, tak i na vánoce dostaly sušené ovoce a oříšky.
Těm, co zlobily, pak nadělil brambory nebo řepu.
ČTĚTE TAKÉ: Adventní věnce: módní jsou čtvercové a tyrkysové