Divoký rej U Bakaláře: za korunu vyhrnout sukni

Pokud stojíte na malebném Žerotínově náměstí a váháte, zda se vydat Školní ulicí na Dolní náměstí, Panskou na Horní nebo Purkrabskou do parku, máte jedinečnou možnost zajít do útulné hospůdky U Bakaláře a v klidu se rozmyslet.

Nárožní dům s modrou fasádou, v jehož přízemí se hospůdka nachází, stojí právě na křižovatce těchto ulic.

U zlatého Hanáka

Prvním doloženým majitelem domu je už v roce 1450 řezník Bernard Phowentritt. Ve vlastnictví se pak vystřídala řada osobností, většinou radních nebo jiných zámožných měšťanů.

Po staletí zde fungovala vinárna – tak tomu bylo i za Josefa Demela původem z Čelechovic. Podle jeho velkého majetku a údajně chatrné německé výslovnosti se vinárně říkalo „U zlatého Hanáka“.

Z Vídně byla Republika

Podnik vystřídal několik jmen.

Název „Vídeň“ z doby před rokem 1918 se po pádu monarchie změnila – jak jinak – na „Republiku“.

Do roku 1948 fungoval lokál pod názvem „Kavárna na Hradě“.

Není proto divu, že se žádné ze jmen mezi hosty nevžilo – neoficiálně se chodilo „k Ženožičkům“. Zmíněný František Ženožička se stal majitelem roku 1911 a kavárnu provozoval až do nástupu komunistů.

Za korunu plácnutí na zadnici

Ještě jeden, veskrze neoficiální název, se však uchytil mezi vojáky, jimž byl svého času lokál zdrojem bujarého veselí. Když se tam vypravili na večerní rej, říkali, že „jdou k Plechové“.

Ti otrlejší prý ještě přidali jeden vulgární výraz, složený ze čtyř písmen.

Hospůdka totiž měla jednu svou populární postavu – mohutnou starší ženu, které se přezdívalo Bombarďačka. Ta pracovala jako umývačka nádobí a během služby se patřičně posilňovala pivem, nepohrdla však ani panáky režné – pokud jí je někdo zaplatil.

Peprné události, které se v lokále tou dobou odehrávaly, popisuje výmluvně spisovatel Vladimír Gračka:

„Když bylo v hospodě nejveseleji a taky Bombarďačka byla v ráži, což bylo asi tak kolem desáté hodiny večerní, odehrávala se tu nikde jinde nevídaná atrakce. Mařka se rukama opřela o výčepní pult a rozchechtaní vojáci a štamgasti jí za cenu jedné koruny československé mohli vyhrnout sukni a plácnout si.“

500 let staré malby

Původně renesanční, barokně přestavěný dům, který vznikl spojením dvou gotických staveb, patřil ve středověku k nejvýznamnějším právovárečným domům.

V roce 1992 v něm navíc odhalil sondážní průzkum vzácné nástěnné malby z první třetiny šestnáctého století. Malba znázorňuje zasnoubení mladého měšťanského páru.

Muž oblečený v přiléhavých nohavicích a v košili s nabílenými rukávy s mečem u pasu přistupuje k plavovlasé dívce, která mu odevzdává zásnubní věneček.

„Oblečena je do upjatého živůtku, olemovaných šatů s vlečkou a prostřihovanými rukávy a do spodní červené sukně. Na hlavě má červený turban s dlouhým pérem, velký výstřih šatů zdobí náhrdelník,“ popisuje dílo kunsthistorik Leoš Mlčák.

Ze čtvrté cenové ke klidné hospůdce

V padesátých letech se hospůdka čtvrté cenové skupiny jmenovala už jen „Na Hradě“, v roce 1961 byla koncese zrušena.

Dnešní poklidná hospůdka „U Bakaláře“ už nijak nepřipomíná někdejší hnízdo neřesti. Láká k příjemnému posezení u piva i u dobrého jídla. Nebo k zamyšlení nad tím, co všechno její stěny za ušlá staletí prožily a kolik pozoruhodných lidských osudů se u dřevěných stolů vystřídalo.

Karel Páral