Sedmadvacetiletý David Gerneš z Prostějovska nahradí o generaci staršího Pavla Hekelu, jenž divadlo vedl posledních pět let.

„Není možné si ale představit, že teď přijde Gerneš a do dvou let se z Moravského divadla stane něco, co je pro Olomoučany nepochopitelné. Chtěl bych divadlo více otevřít veřejnosti a nabídnout jeho nové formy,“ říká David Gerneš, který olomoucké soubory od října povede.

Jakou hru jste v Moravském divadle viděl naposledy a líbila se vám?
Naposledy jsem byl na Three4Dance, byl jsem na druhé premiéře. Spojení tří her do jedné inscenace bylo zajímavé. Divákovi to přináší širší vhled do současné podoby baletu, kdy může vidět práci tří různých choreografů, což hodnotím pozitivně. A z činohry? To jsem asi před měsícem, dvěma, viděl hru Central Park West. Byla to povedená, současná, konverzační komedie.

Vsadil byste do budoucna třeba právě na komedie?
Ono nejde dělat jen komedie, které jsou sice divácky vděčné, ale pro soubor nejsou vždy až tak zajímavé. Aby soubory dobře pracovaly, čas od času by měly zkusit i nějaké náročnější věci. Je potřeba najít balanc. Pokud je to divadlo, které má zastupovat službu v rámci kraje, tak nemůže dělat jen populární žánr, který je pro komerční divadla, ale musí obsáhnout celou šíři spektra, kterou divadlo nabízí.

Jak si stojí Moravské divadlo Olomouc?
Nerad bych se pouštěl do hodnocení dřív, než si o tom promluvím s lidmi z divadla. Mám totiž stále spíš pohled zvenčí, takže bych byl rád, abych si názor na to, co se v Moravském divadle tvoří, udělal po setkání se současným panem ředitelem, uměleckými šéfy a s lidmi z divadla. A až pak bych rád víc prezentoval to, co budu nebo nebudu dělat.

Přesto, s nějakými nápady jste před odbornou komisi a Radu města Olomouce předstoupil…
Nápadů mám celou řadu. Jednak je to snaha otevřít divadlo více veřejnosti. Což znamená, že by divadlo mělo ovlivňovat více každodenní život měšťanů, i těch kteří běžně do divadla nechodí. To lze docílit například skrze tzv. site specific art, což jsou představení na neobvyklých místech. Nemělo by to však být tak, že všechna představení budou takto inscenována, mělo by se spíše jednat o exkluzivní záležitosti. Řekl bych o takové třešničky na dortu, které mohou přivést do divadla nového diváka. Tím nejdůležitějším nadále zůstane kvalitně vybudovaný dramaturgický plán kamenného divadla, které bude přinášet celou šíři spektra současného divadla. V klasickém repertoáru by se měl objevovat mix klasických a soudobých her, ve kterých se může objevit i zapojení některých současných scénických a dramatických postupů. Není ale možné si představit, že teď přijde Gerneš a do dvou let se z Moravského divadla stane něco, co je pro běžného diváka nepochopitelné a vzdálené. Myslím si, že to není vhodné, ale na druhou stranu divadlo zase ani nemůže zůstat zakonzervováno. Je potřeba nové prvky a nové impulzy přinášet.

Zákulisní tahy k tak velké instituci asi patří

Co to přesně znamená - otevřít víc divadlo?
Jsou to právě projekty o kterých jsem mluvil. Aby divák měl pocit, že divadlo není instituce do které jde jednou za půl roku, ale že je to alternativa pro každodenní večerní program. Mnohou to být prohlídky zákulisí, malé formy, které budou mimo divadlo. Myslím si, že v Olomouci je potenciál pro spolupráci s ostatními divadly. Ale to jsou všechno vize, které nepůjdou ze dne na den a před jejich realizaci je nutné zapracovat do reálného rámce. Nicméně jít do divadla by mělo zůstat svátkem a mělo by to mít nějakou úroveň, ale zároveň by to lidé měli brát tak, že to pro ně není nic nedostupného. Měli by mít v paměti, že divadlo s nimi ve městě žije.

Jaké jsou aktuální divadelní trendy?
Dnešní divadlo nemá úplně jasný hlavní směr, jako tomu bylo dříve, ale to se dá říci, že koresponduje s nastavením celé společnosti. V podstatě je dnes v divadle dovoleno už téměř vše a pravidelného návštěvníka představení již téměř nic nepřekvapí. Velký důraz je dnes kladen na syntézu různých stylů a směrů. Jedním ze současných trendů je právě důraz na exkluzivní a nevšední zážitek a otevření divadla novým technologiím a směrům jako je nový cirkus, site specific art či imerzní divadlo. Pro mě jsou současné trendy v tom otevření se a spolupráci na společných projektech. Hodně se mi líbí třeba to, co dělá divadlo v Českých Budějovicích, které je taky více souborové. Měli tam hodně zajímavý projekt, který se jmenoval Autobuď, což bylo divadelní představení, které se konalo v autobuse po celých Budějovicích u příležitosti 750 let od založení města. To je právě ten příklad toho, jak divadlo žije s městem. Dalším zajímavým projektem je aktuální festival s názvem „Cirkus bude v Brně“ pořádaný Národním divadlem Brno. V Lužánkách je velký cirkusový stan, kde dělají novou cirkusovou scénu se svým repertoárem, ale poptávají i soubory, které jsou v tomto oboru špička. Z klasických scén mimo Prahu a Brno se mi líbí, co dělají právě v Českých Budějovicích, Ostravě nebo Hradci Králové.

Takže i to je jedna z věcí, kterou byste chtěl do Olomouce přivést?
Mně by se líbilo, kdyby do budoucna vznikla letní scéna, která by fungovala například v červnu a na přelomu srpna a září. Ale bavíme se teď opravdu o výhledu, který je dlouhodobý. Trend divadla je určitě zážitek. Celá společnost chce čím dál větší a silnější zážitky a to, co nám před deseti lety přišlo, jako něco úplně šokujícího už dnes bereme, jako běžné a chceme zase větší a jiný zážitek. Proto i divadlo musí s tímhle korespondovat a nebát se věcí, které budou zážitkem, jenž bude mít nějaký punc exkluzivity. Což třeba právě letní scéna v omezeném čase má. To jsou mé vize, které je ale potřeba dostat do reálného rámce. K tomu, je samozřejmě potřeba stále si hlídat návštěvnost, protože to je to, co rozhoduje o tom, jestli je divadlo úspěšné nebo ne. Ideální stav je ten, kdy má divadlo návštěvnost, soběstačnost a zároveň nabízí tituly, které jsou přijímány jak laickou tak uměleckou veřejností.

Uplynul týden od okamžiku, kdy jste se dozvěděl, že se stanete novým ředitelem Moravského divadla Olomouc. Jak se vám změnil život?
Je to hektické. Musím nějakým způsobem připravit můj odchod z Mikulova, do toho člověk myslí na to, co bude od 1. října. Čas teď běží strašně rychle a mám pocit, že od minulého týdne se stalo hrozně moc věcí. Ale asi je to dočasné, než si všechno sedne. Zároveň se snažit co nejvíc dostat do hlubšího vhledu do divadla. Abych mohl rychle navázat na to, co dnes funguje. Tento týden se potkám s představiteli města, pak bych se rád sešel se stávajícím ředitelem panem Hekelou a pak se všemi uměleckými šéfy a dalšími lidmi z divadla.

Podle našich informací měl výběrové řízení vyhrát někdo jiný. Věděl jste o zákulisních tazích, doneslo se k vám něco?
Je možné, že nějaké zákulisní tlaky byly. Na druhou stranu, ono by vlastně bylo zvláštní, kdyby kolem tak velké a významné instituce žádné nebyly. Myslím si, že to k tomu patří.

Drzost? Kdo nic nezkusí, nic nedokáže

Když jste se o výběrovém řízení dozvěděl, napadlo vás okamžitě, že se ho zúčastníte?
Rozhodnutí přihlásit se do výběrového řízení ve mně nějaký čas zrálo. Na jednu stranu jsem hodně toužil přesídlit do města, tak krásného města jakým Olomouc je, a zároveň spojit svoji profesní kariéru s takto významnou institucí, jakou bezesporu Moravské divadlo je. Na druhou stranu jsem si uvědomoval, že v mém věku je možná drzost se na tak významnou pozici hlásit. Ale kdo nic nezkusí, nic nedokáže. Takže jsem sepsal koncepci o které jsem si myslel, že bych mohl odborné komisi představit. Když jsem viděl další tři pány, bylo mi jasné, že konkurence je velká. Uvědomoval jsem si, že můj věk a to, že v Olomouci nemám žádnou historii může být hendikepem. I když ono to ale může být i pozitivum. Přistupoval jsem k tomu s pokorou a uvědoměním si, o jakou zodpovědnost jde.

Ředitelů kamenných divadel, kterým je pod třicet asi moc není…
To opravdu ne, ale mám pocit, že je to teď trend, že se v divadlech, a nejenom tam, střídají generace. Do vedoucích funkcí se tak dostávají lidé okolo třicítky. Je to vývoj, který tak asi má být a až čas ukáže, jestli to bylo dobře. V Olomouci nakonec nemusíme chodit daleko. I Moravská filharmonie má v čele nového ředitele, který je třicátníkem.

Přesto vnímáte, že věk může být vaším hendikepem. Cítíte o to větší zodpovědnost?
Zodpovědnost za řízení divadla je samozřejmá. Co se týče věku, počítám s tím, že lidi budu muset přesvědčit o tom, že věk je jen číslo.

Vystudoval jsem ekonomiku a později i produkci na divadelní fakultě. Vnímáte tuhle kombinaci jako výhodu?
Myslím si, že to je dobře. Na jednu stranu člověk nemá jen chladný pohled ekonoma, nevidí všechno jen přes čísla a tabulky, ale na druhou stranu má pohledu i od kumštu. Navíc divadlo je natolik specifické, že úplně do těch ekonomických pouček nejde napasovat. Myslím si, že se to doplňuje, člověk má kulturní rámec a ekonomické přehled.

A jak do vašeho životopisu zapadá to, že jste hrál několik let závodně hokej za Jestřáby Prostějov?
Zdá se mi, že už je to hrozně dávno. Hokej byl pro mě velká zkušenost, dostal mne mnohem dřív do světa dospělých. Člověk tam zažije svoje křivdy, něco za něco a někdy jen dřina nestačí, ale to všechno člověka svým způsobem zoceluje. A co si budeme povídat, zase tak dobrý hokejista jsem nebyl. Navíc, když z toho vypadnete, těžko se pak navazuje. Na ledě jsem nebyl už tak čtyři roky, nezbývá mi čas. Teď se věnuji víc fotbalu, hraji za mou rodnou ves Otaslavice, vždycky si u toho skvěle vyčistím hlavu.

Čeká vás náročný půl rok, těšíte se na něj?
Bude to náročné, ale těším se. Je to výzva, na kterou se člověk nemůže netěšit. Takže to jsou veskrze příjemné starosti.

Kdo je David Gerneš
Nový ředitel Moravského divadla Olomouc David Gerneš.Věk: 27 let
Vzdělání: Vysoká škola ekonomická – obor hospodářská politika. DAMU – produkce
Zaměstnání: ředitel společnosti Mikulovská rozvojová, s.r.o. (příklady akcí Pálavské vinobraní, Divadelní Mikulov, Slavnosti města atd.) spolupráce s Geisslers Hofcomoedianten, Cirqueonem atd.