Muž si proto našel nové zaměstnání. Vedení společnosti však tvrzení Střasákových odmítá.

„Chci poukázat hlavně na sobectví a bezohlednost. Honzík nám vypadl z okna 4. června, volala jsem záchranku a jela do nemocnice. Máme ještě jednoho syna, který je o něco starší, ale během té doby, co jsem byla s Honzíkem v nemocnici, se o něj musel někdo postarat. Proto si manžel chtěl vzít paragraf, aby o něj mohl pečovat,“ začíná příběh Gabriela Střasáková.

Její muž pracoval druhým měsícem jako skladník a byl ve zkušební době. I přes nešťastnou událost musel v práci zůstat i v den, kdy Honzík vypadl z okna a chodil tam poctivě i potom.

Při žádosti o paragraf mu však začaly v zaměstnání problémy.

„Vedoucí mi volal, aby se zeptal, jak to se synem vypadá. Jakmile zjistil, že je to lepší, říkal mi, abych se vrátil do práce, manželka je prý od toho, aby se o děti postarala. Pak mi volal znova s tím, ať si rozmyslím, jestli chci být s dětmi, nebo chodit do práce. Ať mu dám vědět, nebo že pracovní poměr koncem měsíce zruší. Chápu, že když je tam málo lidí, že se těžko shání náhrada, ale nemusí se přece chovat takhle,“ říká rozčarovaně Ladislav Střasák, který si vzápětí našel novou práci.

O paragraf žádal Střasák až v momentě, kdy se stav jeho syna zlepšil a lékaři ho z jednotky intenzivní péče přemístili na běžný pokoj.

„Problémy ohledně paragrafu jsme už jednou měli. Jsem silná alergička, a než mi léky zabraly, manžel se musel o děti postarat. Ale to se nadřízenému mého manžela nelíbilo a volal mu, že to nejde být na paragrafu, ať si seženeme hlídání, že ať si uvědomím, že manžel musí chodit do práce,“ pokračuje rozmrzele matka dvou dětí.

Když se komunikace s vedoucím skladu nelepšila, napsala paní Střasáková jednateli společnosti Esa s.r.o. Romanu Pekrtovi dopis, kde ho o všem informovala.

„Pan Pekrt se mi ozval, napsal asi pětiřádkový e–mail, kde se ptal na syna s tím, že zjistí, jak to bylo. To bylo vše. Nechci žádnou lítost, jsme rádi, že syn je už v pořádku. Co víc si můžeme přát, ale mrzí mě, že ti lidé nebrali žádné ohledy,“ dodává paní Střasáková.

„S nadřízeným pana Střasáka jsem stížnost projednal, a přestože se pohled obou stran na předmětnou komunikaci neshoduje, přislíbil jsem dořešení situace. S Ladislavem Střasákem jsem se pak spojil telefonicky s otázkou, zda mu nějak mohu pomoci, ptal jsem se, zda má zájem dál pracovat u nás. Řekl, že se rozhodl nepokračovat v pracovním poměru a požádal o ukončení dohodou. Jeho přání jsem akceptoval,“ uvedl Roman Pekrt, generální ředitel společnosti ESA s.r.o.

Podle Státního úřadu inspekce práce však zaměstnavatel chyboval. V podobných případech je totiž povinen uvolnit zaměstnance z práce.

„Po dobu trvání důležitých osobních překážek v práci podle paragrafu 191 je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci. Zaměstnanec nemusí žádat o poskytnutí pracovního volna z těchto důvodů, pouze je třeba zaměstnavateli prokázat existenci překážky v práci, což se nejčastěji prokazuje stejným dokladem, jímž zaměstnanec uplatňuje nárok na dávky nemocenského pojištění, vystaveným lékařem,“ uvedla Lucie Schreierová, inspektorka odboru pracovních vztahů a pracovních podmínek Státního úřadu inspekce práce v Opavě.

Pokud zaměstnavatel jakkoliv porušuje pracovněprávní předpisy, má zaměstnanec možnost se obrátit na odborovou organizaci. Pokud odbory ve firmě nefungují, pak by měl kontaktovat orgány inspekce práce nebo příslušný soud.