Vedle oběti kráčeli dva rádoby kamarádi z Prahy. Ve skutečnosti vrahovi komplicové, kteří dotyčného měli pouze vylákat k lesu. Zabiják došel k trojici a jednomu z kumpánů vytáhl z pouzdra samonabíjecí pistoli maďarské výroby vzor 37 ráže 7,65 mm. Stiskl spoušť. Oběť se zhroutila k zemi. V té chvíli ještě žila.
Nájemný vrah předal zbraň mužům s příkazem, aby také vystřelili.
„Dodělej ho,“ řekl prvnímu, jenž poslechl. Zasáhl hlavu. Jak později uvedl, neodvážil se odmítnout. Měl totiž strach. „Dobrá rána,“ dostalo se mu pochvaly. Vystřelil i druhý muž, ale netrefil se, možná úmyslně. Mrtvolu poté hodili do potoka.
Past
Zhruba takto probíhala první nájemná vražda v devadesátých letech minulého století v tehdejším Severomoravském kraji. Na svědomí ji měl čtyřicetiletý Jiří Černík z Ostravy.
close
info
Zdroj: Reprofoto: Večerník, Svoboda
zoom_in
Dobový tisk věnoval případu mimořádnou pozornost. Na snímku Jiří Černík.
Bílý kůň
Na začátku všeho byl zločin charakteristický pro devadesátá léta. Podvodníci si vytipovali vhodného člověka – takzvaného bílého koně –, který na svůj živnostenský list odebíral zboží. Jeho úkol byl jednoduchý.
Podepisoval faktury, vše ostatní, včetně distribuce obstarávali jeho chlebodárci. Odměnou mu byla směšná provize. Škoda dosáhla několika milionů korun.
O nastrčeného jedenadvacetiletého mladíka se později začala zajímat policie. Na nějaký čas ho ukryli v pronajatém bytě v Ostravě-Porubě.
Bylo jim však jasné, že ho kriminalisté dříve či později najdou. A báli se, že začne „zpívat“. Proto se rozhodli, že ho odstraní. Vraždu si objednal podnikatel z Ostravy, samotné popravy se ale nezúčastnil. Tu za dvacetitisícovou odměnu provedl Černík, jemuž sekundovali dva muži z Prahy.
Ti Roberta P. vylákali na výlet do Starých Hamrů k místu zvanému Hovjacký potok, kde již s kuší v ruce číhal vrah.
Soud
Černík u soudu vinu popřel. V jedné z výpovědí označil za viníky své kumpány, kteří vše připravili a provedli. Jindy tvrdil, že měl bílého koně pouze postrašit. Prohlásil, že ho z kuše vůbec nechtěl zasáhnout a se střelbou z pistole nemá nic společného.
Co se týká odměny ve výši dvacet tisíc korun, tu prý dostal za mladíkovo vyděšení. Později tvrdil, že šlo o pokrytí nákladů na ubytování. Nakonec vypověděl, že nic nedostal.
Ve středu 17. ledna 1996 padl u ostravského krajského soudu verdikt. Pražští komplicové dostali 14 a 15 let. Ostravskému podnikateli, který vraždu objednal, senát vyměřil patnáct let. Černík vyfasoval výjimečný třiadvacetiletý trest. Odvolací soud mu ho později snížil na devatenáct roků.
