Deník J. Kakáče z 1. světové války - září 1914
Úterý 1. IX. Celý den bezmála prospavši, vzdor rachotu děl, odcházejí 3 muži do napravo ležící vesnice, odtud nesou 2 vepře, hned pečem, vaříme a smažíme každý dle svého umění.
Večer jdem asi 1000 kroků vpřed, neboť nepřítel pokouší se opět proraziti řady naše. Děláme zákop, kdež nocujem.
Středa 2. IX. O 4 h. vracíme se do dřívější posice. Večer navštěvuji Lázinka.
Čtvrtek 3. IX. Celý den minul jak obyčejně. Semo tam slyšet volání o pomoc od v zákopech zasypaných.
Pátek 4. IX. O 1 h. po půlnoci rozpoutal se divoký třeskot ručnic. Nepřítel útočí, brzy jest odražen. K ránu prší. Po poledni tuhý boj na pravém křídle.
Sobota 5. IX. Od 2 do 3 h. útočí Rusové, opět jsou jak obyčejně odraženi. Večer měníme posice s prvním praporem.
…ještě ani jedna střela nepadla. Co to?
Neděle 6. IX. Od ¼ 1 h. ráno silný boj na našem levém křídle, k ránu vše umlká. Celodenní dělostřelba míšena střelbami z pušek. O 9 h. večer útok Rusů na pravé, sotva tento utichl, o ¾ na 11 h. útočí opět na levé křídlo. Kanonáda nemá konce.
Pondělí 7. IX. O ½ 2 h. vše ztichlo. Ráno však začíná kanonáda dřív jako jindy.
Úterý 8. IX. Po celý den nápadně slabá kanonáda na obou stranách. Večer vidíme vpravo i vlevo dělostřelbu, podle níž souditi se dá, že naši ustoupili.
Středa 9. IX. Již jest asi 9 h. a ještě ani jedna střela z naší ani ruské strany nepadla. Co to? Přes celý den jen slabé přestřelky. O 7 h. večer dovídáme se, že budem ustupovat. Naše setnina jde poslední. Všechno děje se v největším klidu, takže Rusové ani nic netuší.
Čtvrtek 10. IX. Po celonočním pochodu míjíme ráno městečko Krasnik, jdem dále až do vsi Křimža (?), zde máme pohotovost až do 4 h. odpoledne. Pak jsme ubytováni. Mluvím s kolegou Přikrylem.
Další ústup. Vše se valí silným proudem
Čtvrtek 10. IX. O ¼ 10 h. ještě jsem ani neusnul, již jest opět alarm a pokračujem zase celou noc v ústupu.
Pátek 11. IX. V 7 h. ráno zastavuje náš prapor u dvorce Gura, kde děláme zákopy. O 3 h. odpolední střílí naše dělostřelectvo na ruské zákopy. O 9 h. večer nastupujem další ústup.
Sobota 12. IX. Ve 2 h. ráno zastavujem u brigádního velitelství v Zaklikově, zde nocujem. O 5 h. nastoupen další ústup. Cestou nás brigádní velitelství prohlíží. V 11 h. dopoledne překráčíme hranice. Vše se valí silným proudem. O 4 h. oddech na louce u řeky Sánu před Rozvadovem. O 5 h. jdem do Rozvadova, zde jsme ubytováni. O ½ 9 h večer déšť, leje jako z konvy, máme alarm. Jdem k řece.
Neděle 13. IX. Přespavše na oranici jsme ráno opět dosazeni novými silami. Náš setník jest marod, odjíždí, dostáváme pana nadporučíka Dámiše. V 8 h. ráno jdem do včerejších bytů.
Pondělí 14. IX. Ráno od ½ 8 h. silná kanonáda, potom přestřelky na obou březích řeky. Nepřítel bije až do města.
Vozatajstvo může jen stěží dopředu. Táhnem ustavičně lesy
Úterý 15. IX. K 1 h. ranní jde naše setnina k řece. V 6 h. začíná vlevo tuhý boj. K polednímu ustupujem opět. Za městečkem obsazuje 3tí prapor les. Cesta vede lesem. Pochod trvá až do 7 h. večer až do vsi Kravce, zde nocujem.
Středa 16. IX. O 2 h. ráno pokračujem až do lesa před Vola Tarnovská (Tarnowska Wola je vesnice v podkarpatské oblasti v dnešním Polsku, nachází se severně od města Ržezov – Rzeszów, přes které přejížděl prapor Jana Kakáče během cesty na frontu), zde se zakopáváme.
Čtvrtek 17. IX. Prší celou noc, v 1 h. odpoledne viděti 2 kozácké hlídky. Večer jedu do vsi, bych diregoval koně od praporního štábu do Vola Tarnovská.
Pátek 18. IX. O ½ 2 h. ráno pokračujem v ústupu. Cesty jsou rozmáčené. Vozatajstvo může jen stěží dopředu. Táhnem ustavičně lesy. Stále prší. O 10 h. večer jsme ubytováni v Huta Komárovská (Huta Komorowska, osada jižně od města Sandoměř v Polsku) ve stodolách.
Sobota 19. IX. O 1 h. ráno jdem dále, po polednách zůstáváme ve vsi Podleší. Ozývá se hlad mezi námi.
Pokračování příště…
