S Dělnickým domem v Černovíře pojí hlavně starousedlíky kus života a pěkné vzpomínky. Skládali se ze svého a dávali cihlu k cihle, aby měli kde tancovat a debatovat u vína.

Není jim proto jedno, když musejí přihlížet tomu, jak někdejší centrum společenského života chátrá a je ostudou Černovíra, jednou z největších ostud Olomouce, jak v těchto dnech rozhodli čtenáři Olomouckého deníku v internetové anketě.

Nárožní činžovní dům Palackého 20 v Olomouci. Vlastník dokončuje rozsáhlé opravy v interiérech objektu.
Ostudy Olomouce: Dům v Palackého už prochází opravou, interiéry vás překvapí

„Ani nevím, jestli ještě žije někdo z těch, kteří vlastnoručně Dělnický dům stavěli. Musí to být pro ně těžké. Ani mně není lehko, když jdu kolem,“ svěřil se Jan Šťota, dlouholetý velitel sboru dobrovolných hasičů v Černovíře.

„Pokaždé počítám, kolik okenních tabulek ještě zbylo…,“ dodal.

Čtenáři Olomouckého deníku vybírali v anketě Top ostudy Olomouce
Největší ostuda Olomouce? Zimní stadion. Jaké bylo další pořadí v anketě

Na dobu někdejší slávy Dělnického domu má krásné vzpomínky. Na prostorném sále se štukovou výzdobou se tancovalo, hrálo divadlo, promítaly se filmy.

„Jako hasiči jsme tam pořádali plesy. Kapacita sálu byla 222 lidí, přišlo až 300! Tak hojné účasti jsme měli. Sál byl nádherný, parkety pěkné, jeden hasič pracoval v Zemědělském nákupním a zásobovacím podniku a donesl lněná semínka, která jsme rozházeli, aby to lépe klouzalo. Vojáci seděli v podpodloubí, v Pekle pod jevištěm se popíjelo. Jedna parta chodila každým rokem, bylo jich šestnáct plus jeden – šestnáct jich pilo Sloviňak a jeden rum. Když to sedmnáctkrát otočili, to bylo veselo,“ rozzářil se při vzpomínkách pětasedmdesátník.

Dělnický dům v Černovíře
Dělnický dům v Černovíře dál chátrá. Nemůžu nic dělat, tvrdí majitel

Když se jeho myšlenky vrátily do současnosti, posmutněl. „Podlahy jsou vytrhané, jeviště zničené, světla pryč,“ přiblížil stav někdejšího centra společenského života tento držitel Ceny města Olomouce.

Problémovým a zanedbaným místům ve městě se budeme nyní věnovat, rádi je rozšíříme i o vaše nové tipy. Pokud máte námět na další ostudná či zanedbaná místa v Olomouci, zašlete svůj tip na e-mail: michal.kovar@denik.cz

Naděje svitla

Naděje, že se s Dělnickým domem konečně začne něco dít, svitla před necelými třemi lety.

„Když vyčistili zahradu, vypadalo to, že se stav začne obracet k lepšímu. Bohužel zatím nic. V komisi čas od času Dělnický dům řešíme, občané se nás ptají, ale komise s tím nic nezmůže, je to soukromý subjekt,“ uvedl předseda komise městské části Černovír a Klášterní Hradisko Jan Smejkal.

Pavilon H v olomouckých Smetanových sadech a vizualizace jeho proměny
Pavilon H čeká velká proměna. Počítá se s kavárnou i cvičebním sálem

Současný majitel objektu, olomoucká společnost Delta facility, nechal otázky Olomouckého deníku ohledně dalších plánů s Dělnickým domem a jeho případné rekonstrukce bez odpovědi.

„Co vím, chce to uvést do původního stavu. Obnovit restauraci a sál, v části chtějí mít sídlo firmy. Před třemi lety to bylo krásně vyčištěné, včetně zahrady – dali do toho snad 300 tisíc. Od té doby je to takto,“ popisoval soused v Heydukově ulici, jenž má dobrý přehled o dění kolem nepřehlédnutelné nemovitosti.

„Chtějí po městě dotaci snad 75 milionů, má se na tom podílet i kraj, ale nevím přesně,“ rozpovídal se muž.

Dobrovolník Josef Kovář se pustil do výmalby posprejovaných Michalských schodů
Olomoučan vymaloval Michalské schody. Kvůli dětem, říká. Co na to město?

Budova není na seznamu kulturních památek a podle náměstka primátora Viktora Ticháka by i tak bylo možné získat finanční příspěvek.

„O dotaci, co vím, požádáno nebylo. Pokud by majitel měl zájem, je možné podat žádost na obnovu historicky významné budovy, která není kulturní památkou. Bavíme se však spíše o statisícových částkách, ne milionech,“ upřesnil náměstek.

Dělnický dům v Olomouci-Černovíře, kdysi vyhledávaný stánek společenského života, roky chátrá. Současný majitel se jej chystá prodat a místní si od toho slibují změnu k lepšímu.
Ožije zchátralý Dělnický dům v Černovíře? Majitel chystá prodej

Historie Dělnického domu v Černovíře

V roce 1933 zakoupila Dělnická tělovýchovná jednota od kováře pana Navrátila pozemek za 18 tisíc korun a rozhodla o stavbě samostatné tělocvičny vlastním nákladem. Ambiciózní projekt nakonec představoval budovu se sálem, jevištěm, hostinskou provozovnou a spolkovými klubovnami, včetně nejmodernějšího zařízení, to vše v hodnotě 400 tisíc korun. Takovou částkou DTJ nedisponovala, a proto byla vypsána členská půjčka a uzavřena smlouvou o právu zástavy se Záloženským spolkem v Černovíře ve výši 70 tisíc. Samostatné stavební práce měly být prováděny brigádnicky členy jednoty.

V květnu 1933 byla podána na město žádost o povolení stavby a už v prosinci 1934 žádal investor (DTJ) o kolaudaci. Vzhledem k tomu, že na stavbě zjistila komise změny oproti plánu a nedodělky, bylo vydáno povolení k provozu pouze prozatímní. Definitivní povolení k provozu město vystavilo 13. února 1936.

Licenci na provozování živnosti hostinské získala jednota po značných potížích a intervencích soc. dem. poslanců. V Černovíře byla značná konkurence a opakovaná žádost byla kladně vyřízena až po dvou letech od podání žádosti.

Hospodu tělovýchovná jednota pronajímala. Pamětníci si vzpomenou na dlouholetého nájemce pana Loubala. Posledním nájemcem byly Restaurace a jídelny (RaJ) Olomouc.

V roce 1938 prošla nová stavba zatěžkávací zkouškou, když byly dolní místnosti zcela zatopeny. V letech 1939 až 1945 byla činnost DTJ, stejně jako jiných organizací, zcela zastavena. Zařízení tělocvičny a sálu okupanti odvezli neznámo kam a v budově bylo zřízeno skladiště pro účely vojenské a civilní obrany.

Po osvobození byla činnost DTJ obnovena až v roce 1946 poté, kdy Československá obec sokolská odmítla záměr vlády na sjednocení tělovýchovy.

Po sloučení tělovýchovy bylo vlastnictví Dělnického domu připsáno na Československou obec sokolskou v Praze. Bezprostředně poté se v obci z iniciativy místní organizace KSČ začal prosazovat názor, že by měl být dům využíván přednostně jako osvětové zařízení. To se stalo v roce 1958, ale to už dům vlastnila TJ Slovan Černovír.

V prosinci 1986 provedli zástupci geologického výzkumu na žádost výboru Slovanu Černovír prohlídku budovy. Při ní zjistili, že horní stavba vykazuje značné trhliny a při vstupu do sálu odtržení nosného zdiva - pravděpodobně v důsledku nerovnoměrného sedání objektu.

Firma navrhla zabezpečení budovy pilotami do pevného podloží a zpevnění vrchní stavby přepjatými lany vedenými v drážce zdiva. Rozhodující pro Slovan byl odhad částky potřebné ke statickému zajištění uvedenými metodami, který zněl na milion korun. Takovou částkou však Slovan nedisponoval ani zdaleka, a proto výbor v zájmu zachování osvětového domu pro Černovír prodal Dělnický dům Restauracím a jídelnám za 450 tisíc korun.

Podnik Restaurace a jídelny zanikl a majitelem objektu se stalo družstvo Kret Olomouc. Od družstva přešlo vlastnictví na soukromou osobu.

Dům vystřídal už několik majitelů, ale ani jeden nedokázal jeho stav zlepšit. Budova chátrá už přes 30 let.

Zdroj: Černovírská ročenka