Nejmladší děkan na světě opouští funkci

Jeho začátky ve funkci ale nebyly jednoduché. Škola totiž tehdy řešila problémy s akreditací a hrozilo jí, že jako vysoká škola skončí.

Rozhovor

* Jaké byly začátky ve funkci děkana?

Před šesti lety jsem přišel s určitým programovým prohlášením a slibem fakultu zachránit. Fakultě tehdy hrozilo odebrání akreditace a svým způsobem jakési snížení jejího vnímání na vyšší odbornou školu. Troufám si ale tvrdit, že fakulta je na dobré cestě stát se úzce vyprofilovanou a vyhledávanou fakultou. To ovšem záleží na jejím dalším vývoji.

* Do funkce jste nastupoval jako nejmladší děkan na světě…

To, že jsem byl v té době označen za nejmladšího děkana na světě, vychází od amerických novinářů - redakce whois who, kteří dělali nějaký průzkum. Ati říkali, že mladší datum nezaznamenali. Ale není to nic, čím bych se mohl chlubit.

* Byl to pro vás handicap?

Byl to obrovský handicap. První funkční období jsem musel všechny přesvědčovat, že to myslím s fakultou dobře a že vím, kam chci, aby směřovala. Byl jsem na dvou bojištích. Jednak jsem bojoval sám za sebe a jednak za fakultu. Což je ale pro jednoho člověka dost těžké. Navíc v tom věku, kdy jsem nastupoval do funkce, člověk ztratí to, co je v tu chvíli nejhezčí. Tedy zbytek bezstarostného mládí. Když se pohybujete v akademickém prostředí a jednáte s lidmi, kteří jsou o generaci starší, tak je to také obtížné. Neříkám, že to nebylo plus z hlediska energie a vitality, kterou jsem tomu mohl věnovat, ale kam jsem přišel, tak jsem přítomné musel přesvědčovat, že já jsem ta pravá osoba na pravém místě.

* Proč jste se rozhodl kandidovat na funkci děkana?

Tehdy jsem na fakultě byl proděkanem. Po tom, co jsem dostudoval zahraniční právnickou fakultu, jsem upozorňoval na nějaké nedostatky, kterých jsem si všiml, až když jsem poznal jinou akademickou půdu. Zprvu jsem neměl ambice dělat děkana. Měl jsem nastoupit u jisté zahraniční advokátní kanceláře, ale považoval jsem za nutnost upozornit na některá rizika a pochybnosti, které jsem měl. Tehdejšímu děkanovi jsem řekl, že na to musím upozornit při představování kandidátů, kde jsem své připomínky přednesl a tehdejší akademický senát se při volbě rozhodl nerozhodně, nebyl zvolen nikdo.

* I přesto, že jste o post neusiloval, zvolili tehdy vás. Jak to?

Když už jsem vystoupil s připomínkami, musel jsem nést odpovědnost za tento krok a chtěl objasnit, proč jsem to udělal a hájit své ideje. Takže jsem šel na akademický senát, seznámil jsem je se svou vizí, ale předpokládal jsem, že kandidátky, které se tehdy ucházely o funkci děkana, budou pro fakultu více akceptovatelné, protože to tak logicky vyplývalo i pro senát, jelikož měli vyšší akademické vzdělání. Nicméně díky projevům, které zazněly ze stran kandidátek, jsem byl paradoxně zvolen já. Nečekal jsem, že mě akademický senát zvolí. Bylo to překvapení a pozitivní šok. Jsem za to zavázán, neboť jsem mohl zkusit realizovat, co jsem chtěl, a zkusit fakultu povznést na hrdou a dobrou fakultu.

* Zmínil jste, že kdybyste nenastoupil do funkce děkana, byl byste advokátem. Co plánujete teď?

Koncem měsíce října uvolním tuto místnost a předám zlatý klíč. Předpokládám, že ať volba dopadne jakkoli, že nerozváži pracovní poměr, protože jsem s fakultou spjat. Ale závisí na tom, jak ta volba nakonec dopadne. Nikdy jsem se netajil tím, že mám určitou představu o tom, kdo by měl být budoucím děkanem.

* Kdo by jím měl podle vás být?

Bez ohledu na jméno, jsem vždy jednal s lidmi, kteří by nemuseli absolvovat to, co jsem musel v prvním funkčním období já. To znamená, měla by to být nějaká uznávaná kapacita, která má lidský i odborný přístup a má podobné smýšlení a vize, jako jsem měl já. Tedy někdo, kdo může nastoupit rovnou do rozjetého vlaku a fakultu bez problémů posunovat dál.

* Říkal jste, že byste dál chtěl na fakultě zůstat. V čem by tedy spočívalo vaše působení na ní?

Moje hlavní naplň by spočívala ve splácení dluhů vůči studentům. Protože, i když jsem se snažil jim předat na svých přednáškách všechno, co vím, tak díky zaneprázdnění a díky administrativně-manažerskému postu jim ještě hodně dlužím. Věnoval bych se tomu, co jsem zanedbal, dlužím fakultě učebnici, dlužím texty a spoustu věcí, které se týkají akademicko-pedagogické činnosti. Apak ještě, samozřejmě za předpokladu, že by fakulta stála o určitou kontinuitu, bych se po určitý čas, v souvislosti s výsledkem voleb kandidáta na děkana, věnoval předávání funkce.

* Kdybyste mohl být dál děkanem, kandidoval byste znova?

Šel bych do toho jen tehdy, pokud bych byl přesvědčen, že to celá akademická obec chce. Osobně a bez podpory bych o to neusiloval.

* Co se skrývá za funkcí děkana. Co máte všechno na starosti, musíte být hlavně dobrým manažerem, nebo naopak odborníkem?

Původně jsem si myslel, že být děkanem je hlavně otázka schopného managementu. Sám mám dobrý pocit z toho, že jsem se mýlil. Mýlil jsem se pozitivně, protože to ovlivnilo i moji osobnost. Akademický svět je specifický v tom, že děkan musí být nejen dobrý manažer, ale musí být i osobností, která musí vnímat své okolí, vnímat řádně nejen kolegy starší, ale i studenty, ale být schopen s nimi komunikovat na takové úrovni, kdy by to pro ně znamenalo jednak přátelský, kolegiální a zároveň i nadřízený přístup. Neříkám ale, že jsem vždy takovou osobností byl. Myslím, že osoba děkana musí mít pro toto povolání vlohy v určité době do takové osobnosti vyrůst.

* Nelákala by vás soukromá praxe nebo se věnovat něčemu jinému, změnit prostředí a odpočinout si…

Jsem bohužel nebo bohudík člověk, který když něco buduje, tak si neodpočine. Pokud by mě lákala soukromá praxe, tak by to znamenalo v trošku jiném kabátu, tu samou pouť jako tady. Takže tam bych odpočinek asi neviděl. Samozřejmě jsem to zvažoval a závisí to od toho, jak dopadnou volby na naší fakultě.

* Takže pokud volby nedopadnou podle vašich představ, odejdete z fakulty?

Budu se nejprve věnovat onomu splácení dluhů vůči studentům právnické fakulty a po té uvidíme.