V rozhovoru pro Deník velmi otevřeně promluvila o tom, za jakých podmínek by pustila sportovat děti i amatéry, nebo jakým zbytečným rizikem jsou naopak fotbalové valné hromady, které probíhají v těchto dnech a týdnech.

Co vám vadilo na valné hromadě okresního fotbalového svazu, která proběhla minulý týden?
Za mě je to akce, která by bez problémů mohla proběhnout online. Zbytečně v takových momentech jdeme rizikům naproti. Vůbec mi pak hlava nebere, že tam dorazí člověk, který se podle vlastních slov cítí nemocný. Ještě k tomu člověk, který se má stát lídrem a měl by tedy být vzorem. Když jej děvčata otestují s pozitivním výsledkem a upozorní jej, aby okamžitě odešel do izolace, tak v sále ještě nejméně deset minut zůstane a debatuje s ostatními. To jsou zbytečné chyby, kterých bychom se měli vyvarovat.

Vaše klinika má se sportovním prostředím více zkušeností. Testujete řadu klubů z mnoha sportů. Tam je kázeň lepší?
Určitě. Máme mobilní tým, který testuje více organizací. Se sportovci jsme začínali už loni na jaře. Když jsme tam začali chodit, nedodržovalo se z hlediska prevence skoro nic. Prakticky jsme je na základě důvěry učili prevenci. Ale musím říct, že se situace velmi zlepšila.

Nechali se sportovci poučit, jak na věc?
Ano. Byli velmi vstřícní a učenliví. Pochopili, že je to cesta, jak mohou fungovat. Zvykli si na dezinfekci, na roušky, na oddělené převlékání. Zároveň teď také vědí, že když mají jakýkoliv zdravotní problém, tak ho po telefonu hlásí a vůbec nejdou mezi ostatní. To je možná to vůbec nejdůležitější.

Antigenní testy? Dobré, když jsou příznaky

Sebekázeň je tedy podle vás klíč k cestě do normálu i pro ostatní?
Jednoznačně. Osobní zodpovědnost každého člověka. Ať už si o státu a jeho konání myslím cokoliv. Klíčové je, že mi záleží na tom nejbližším okruhu lidí. To znamená, pokud jsem nemocný, mám jakýkoliv malý příznak, zůstávám doma. Rýma, kašel, zvýšená teplota, bolí mě svaly, nebo se jen necítím dobře – okamžitě se izoluji. Druhá věc je pochopitelně očkování. Lepší prevenci zatím nevymyslel nikdo, ale než se naočkujeme všichni, tak to ještě nějakou chvíli potrvá.

Lidem se však čekat nechce. Nechtějí sedět doma.
Nejsem zastáncem toho, aby se jen sedělo doma a nic nedělalo. Lidé by naopak měli chodit ven, cvičit, dýchat, chodit si hrát s dětmi a sportovat. Zejména v rámci duševního zdraví a psychohygieny je pohyb velmi důležitý. Zároveň s fyzickou kondicí se buduje i imunita. Mám problém s rouškami na ulici, protože když strávíte celý den pod respirátorem, tak je důležité se naopak potom na čerstvém vzduchu prodýchat. Je tady ale samozřejmě rozdíl, když jdu opravdu sama po ulici a nebo jsem na autobusové zastávce, či jiném místě, kde je více lidí.

Kromě fotbalu, který používá PCR testování, se téměř všichni sportovci testují antigenními testy. Je to dostatečné?
Antigenní testy jsou dobré, když máte příznaky. Pak mají ty kvalitní spolehlivost přes 90 procent. Jako screeningový test ale nejsou ideální. Největším nebezpečím je falešná negativita, tedy když je člověk nakažený, ale vyjde s negativním testem. To byl zásadní problém, který se stal v sociálních zařízeních.

Proč se tedy na nich trvá?
Je to otázka byznysu, na tom se asi už shodnou prakticky všichni. Ale je taky fakt, že mají výhodu, že se dají udělat na místě. PCR testy musíte vyhodnocovat v laboratoři a nevím, jestli by byla dostatečná kapacita. Je však možné, že za dobu, co testujeme antigenními testy, už by dostačující kapacita k dispozici byla. Například profesor Žďárský nabízel státu rychlé PCR testy ze slin a sliboval, že by byl schopen zajistit i dostatečně velký počet testů i přístrojů k hodnocení.

To byl pilotní projekt, který se zkoušel na zápase Slavia – Leicester?
Ano. Vzhledem k certifikaci, kterou má, je to podle mě velmi důvěryhodný test. Technologii chtěl, pokud je mi známo, profesor Žďárský poskytnout státu zadarmo. Byla by to cesta, jak se trochu vrátit do normálu. Ale z mého pohledu k tomu chybí politická vůle.

Velkým tématem je sportování dětí. Nechala byste je hrát třeba fotbal?
Nechala. Naprosto zásadně bych trvala na podmínce, že dítě nesmí být nemocné. Ani rýma, ani kašel, ani zvýšená teplota. Ale zdravé děti bych nechala venku bez problémů sportovat.

Je třeba motivovat, ne deprimovat

Co amatéři a jejich soutěže?
Složitější je problematika společných šaten. Hodně se musí větrat. Ale existují způsoby, jak i tyto prostory zajistit. Jsou zde třeba čističe vzduchu ozonem. Je to náklad v řádu několika tisícovek. Záleží, jestli by se to klubům vyplatilo, kdyby jim to pomohlo obnovit činnost. Základ je dodržování základních hygienických pravidel a testování.

Halové sporty, tam už by asi problém byl, nebo ne?
Co se týká hal, je otázka, kolik by tam bylo lidí. Tady bych rozhodně testovala. Pro mě, jako lékaře ale není rozdíl mezi tím, jestli je sportovec profesionál nebo amatér. Třeba na příkladu házenkářů a házenkářek, je vidět, že to může fungovat. Důležitá je sebekázeň a vlastní zodpovědnost. Dokonce házenkáři, které testujeme, jsou v tomto směru možná nejzodpovědnější ze všech.

Nebála byste se toho, že by po uvolnění přišla anarchie, nařízení by se dodržovala jen naoko a epidemie se znovu divoce rozjela?
Jsem přesvědčena, že lidé nejsou stádo. Když se otevřely nakrátko malé obchody, tak moje zkušenost byla taková, že lidé před nimi disciplinovaně stáli ve frontách a dodržovali rozestupy. Obchodníci si sami situaci moderovali, protože prostě měli zájem, aby mohli dál fungovat. Jsem stále přesvědčená, že když se vysvětlí co a hlavně proč je nutné dělat, a čeho tím chceme dosáhnout, tak se opatření dodržovat budou. Problém je, že vláda celou dobu jedná chaoticky a nesystémově. Jen utahuje šrouby a lidé pak nevěří ničemu, protože v nařízeních nevidí smysl. Přirovnala bych to ke zlobivému dítěti, které trestám. Pokud budu jen přitvrzovat, tak stejně ničeho nedosáhnu. Je třeba udělat změnu. Lidi motivovat a ne deprimovat.