Čekaly ho dlouhé dny a noci v horečkách a boj o holý dech. Plíce nemá v pořádku ani po půl roce.

„Cítil jsem se ten den všelijak. Šel jsem do lednice, otevřel láhev, přičichnul a nic. Vůbec nic jsem necítil. Poloironicky jsem si řekl: Necítím ani slivovici? Tak to už je to se mnou špatné. Tehdy jsem ještě nevěděl, co přijde…,“ vzpomínal na první signály zákeřné nemoci předseda olomoucké organizace Českého rybářského svazu.

Večer dostal horečku. Pod 39 stupňů teplota neklesla následujících šest dní.

„Zalehl jsem a ráno jsem s teplotou 39,6 volal svému lékaři. Domluvili jsme se na paralenu, co tři hodiny jsem ho užíval. Teplota byla pořád 39,6 až 39,8,“ popisoval.

Na druhý den už měl objednané vyšetření na koronavir ve vojenské nemocnici.

„Když jsem viděl ten kopec, připadal mi jako Mont Blanc. Od parkoviště jsem ho šel na třikrát. Nemohl jsem dýchat,“ líčil průběh nemoci v prvních dnech.

Bylo to na hraně, riskoval jsem

Pětapadesátiletý rybář nebyl nikdy nemocný tak, že by dny nevstal z postele. Chřipku chytil. Nasadil ale moravský destilovaný všelék a horký čaj. Za dva tři dny byl zase jako rybička.

Tentokrát se zmítal v horečkách, pořád celý hořel a kašel se spíše zhoršoval. Budil ho v noci, špatně se mu dýchalo. Bolest kloubů neustupovala, spíše naopak.

„Manželka naléhala, že zavolá sanitku, ale odmítal jsem. Lůžka v nemocnicích se plnila, a já jsem byl přesvědčen, že to zvládnu doma,“ popisoval hrdinství, které by už nezopakoval.

„Bylo to už na hraně. Riskoval jsem,“ přiznal. „Manželka byla doma v karanténě a moc mi pomáhala. Ve dne v noci se o mě starala. Denně převlékala propocenou postel. Na jídlo jsem neměl pomyšlení, dostala do mě jen čaj a trochu ovocné šťávy,“ popsal podmínky.

Zhubl deset kilo, plíce nejsou v pořádku

Po šesti dnech vysoké horečky přece jen ustoupily. Bolesti taky.

„Kašel byl pořád stejný. Hrůza. Dusil jsem se. Manželka udeřila, že už konečně musím něco sníst a na co mám chuť. Na nic jsem neměl chuť. Poprosil jsem o vývar. Dělala se hodiny se silným vývarem z morkových kostí. Nakonec jsem snědl dva talíře horkého vývaru. Udělalo se trochu lépe, i když jsem tu dobrotu vůbec necítil,“ vzpomínal.

Se suchým, dusivým kašlem bojoval ve dne v noci ještě tři týdny. Zhubl za tu dobu deset kilogramů.

„Kašel mám do dneška. Je to o 85 procent lepší, ale v pořádku to není. Chodím na plicní. Nález na plících je stále. Potřebuje to čas,“ pokrčil rameny Michal Šefčík.

Mladí se smáli, dnes leží na jipkách

Autorita mezi olomouckými rybáři i kvůli vlastní zkušenosti s koronavirem ostře kritizuje, když lidé i po roce od počátku epidemie a tolika obětech jsou schopni bagatelizovat Covid-19 nebo dokonce vybízejí k nedodržování opatření proti šíření nákazy.

„Vloni na jaře se mladí smáli, že jich se koronavir přece netýká. Dnes? Na jipkách leží třicátníci i děcka. Je strašné, když se rodiče musí dívat do hrobu vlastního dítěte. Není hrdinství švejkovat, popírat covid, dělat rebelie. To je trestuhodná pitomost! Prosím, važme si všichni zdraví. Nemáme nic cennějšího,“ apeloval.

Předseda olomouckých rybářů je velkým podporovatelem očkování proti koronaviru.

„Všem říkám, ať se nechají naočkovat. Pochybují kvůli sobě, že to nepotřebují? Musí to udělat kvůli ostatním. Čekali jsme na vakcínu, která je naší jedinou záchranou. Tchán je naočkovaný, rodiče jsou naočkovaní. Nikdo neměl žádné komplikace po očkování. Přeji si jen to, aby bylo vakcíny více a šlo to rychleji,“ burcoval Michal Šefčík.