Kašel trápil loni v říjnu Jaroslava Dvořáka několik dní, ale na vyšetření do nemocnice se mu moc nechtělo.

„Pořád jsem si myslel, že je to jen běžné nachlazení. Do Fakultní nemocnice v Olomouci mě nakonec odvezl syn, tam jsem ještě přišel po svých. Zjistili, že mám koronavirus a oboustranný zápal plic a už si mě tam nechali. Chytil jsem to v plné palbě, šlo to pak hodně rychle. Během dvou dnů jsem skončil na mimotělním oběhu a v umělém spánku. Doslova jsem ´prospal´ sedmdesáté narozeniny. Z té doby si nic nepamatuji,“ poznamenal hněvotínský starosta.

Kolem mě pořád umírali lidé

Až do loňského října žil velmi činorodým a aktivním životem. Jako starosta pracuje už čtvrté volební období, předtím jako voják z povolání „velel“ výcvikovému středisku vzdušných sil v Přerově.

„Léta jsem cvičil a udržoval se v kondici, ale koronavirus mě úplně skolil. Po deseti dnech na umělém oběhu jsem byl přeložen na ARO a později i na JIP ve vojenské nemocnici. Nejhorší pro mě bylo, že na ARO kolem mě pořád umírali další a další lidé. To nikomu nepřidá. Můj stav tehdy byl jako na houpačce. Jednou se žena dozvěděla, že jsem stabilizovaný, jindy jí řekli, že se zhoršil a ať raději počítá se vším. Pak už měla strach zvednout telefon,“ popsal těžké chvíle Jaroslav Dvořák.

Znovu jsem se učil chodit

Po nemocnicích strávil dva a půl měsíce. Postupně se jeho stav zlepšoval a tak mohl začít pomalu rehabilitovat.

„Zhubl jsem třicet kilogramů, byl jsem doslova kost a kůže. Neměl jsem žádné svaly, tělo mě vůbec neposlouchalo. Musel jsem se znovu učit chodit. Rehabilitační sestřička si se mnou dala velkou práci. Snažil jsem se, co to jen šlo, abych byl na Vánoce doma, což se mi nakonec podařilo. Zdravotníci mi zachránili život, jsem jim za to nesmírně vděčný. Vždyť už jsem byl jednou nohou na druhém břehu. Lidem, kteří koronavirus zlehčují, bych přál, aby mohli na tamní oddělení nahlédnout a viděli, co to skutečně obnáší,“ řekl hněvotínský starosta.

Chtěl bych si užít své nejbližsí a klidný důchod

Při pobytu v nemocnicích měl spoustu času přemýšlet o tom, jakým směrem se bude jeho život dál ubírat.

„V nemocničním pokoji se člověk dívá do stropu a rekapituluje, co zažil a co ještě vlastně bude. Moc si vážím toho, že jsem to přežil. Chodím teď sice o holi, ale pravidelně cvičím a pracuji na sobě. Jako starosta ještě dokončím volební období, pak už ale kandidovat nebudu a předám to mladším. Chci si ještě pár let užívat moje nejbližší a klidný důchod. Přidám se k místní partě seniorů, kteří zvelebují obec. Už se mezi ně moc těším, pořád je tady co vylepšovat,“ dodal Jaroslav Dvořák.