Ve čtvrtek její žalobu zamítl. Kapitula tedy nemůže požádat o vrácení nemovitostí podle zákona o majetkovém vyrovnání. Rozhodnutí soudu zatím není pravomocné.

„Soud došel k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl,“ shrnula na závěr odůvodnění rozhodnutí soudkyně Jitka Rollerová.

Věřící starosta: Obrovská úleva

Metropolitní kapitula bojovala o to, aby soud určil, že vlastníkem zámku, pozemků a dalších objektů v zámeckém areálu, je Česká republika.

Jedině takový závěr by církvi otevřel cestu k historickému majetku podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, kterým se zmírňují některé křivdy spáchané komunistickým režimem na církvích v období od 25.února 1948 do roku 1990.

Starosta Velkého Týnce Petr Hanuška od počátku sporu a náročného pátrání v několika archivech nepochyboval, že obec užívala a následně vlastnila majetek právoplatně.

Přesto dnes neskrýval úlevu. Při vynesení rozhodnutí bylo znát, že z něj spadl velký kámen.

„Úleva je ohromná, i když jsme byli argumentačně přesvědčeni, že žaloba je mylná,“ reagoval a podotkl, že jako věřícímu člověku a starostovi obce, která finančně přispívala církvím a pomáhala s obnovou jejich majetku, je líto, že k soudu vůbec došlo. „Jsem velmi rád, že nám dal za pravdu,“ dodal.

Právní zástupce Metropolitní kapituly Roman Chytil naznačil, že bude doporučovat odvolání. „Je ale samozřejmě na něm, jak se rozhodne,“ uvedl.

Soudkyně: Bylo by to protiústavní

Církev argumentovala tím, že zámek byl převeden na obec v rozporu s paragrafem 29 zákona o půdě, takzvaný blokační paragraf zákona 229 z roku 1991, a na základě toho by mohla požádat o vydání majetku podle takzvaného restitučního zákona.

„Soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že k porušení blokačních ustanovení nedošlo. Řízením bylo prokázáno, že 23.11. 1990 příslušelo právo hospodaření k nemovitostem Místnímu národnímu výboru ve Velkém Týnci na základě rozhodnutí krajského národního výboru z 1949. Žalovaný s nemovitostmi k uvedenému dni hospodařil,“ uvedla ve čtvrtek soudkyně. 

Na obec přešel majetek podle zákona 172 z roku 1991 o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obcí. Obec nechala vlastnické právo zapsat do katastru nemovitostí.

„Soud je přesvědčen, že zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi nemůže být prostředkem ke zpochybnění přechodu zemědělského majetku církví ze státu na obce podle zákona 172. Ustanovení zákona nemůže soud zneplatnit, jelikož takový výklad by byl retroaktivní, a tudíž protiústavní,“ odůvodňovala.