Je efektivní a pomáhá rychleji dohledávat kontakty nakaženého koronavirem?
Daří se jim vytvářet takzvané vzpomínkové mapy při současném minimálním nárůstu nově diagnostikovaných případů Covid-19?
V rozhovoru pro Deník vysvětluje náměstkyně ředitele Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje Lenka Pešáková.
V pátek byla chytrá karanténa spuštěna v celé České republice naostro. Jak vypadá situace v Olomouckém kraji?
Patřili jsme mezi první čtyři kraje, kde se začala chytrá karanténa zavádět. Máme k dispozici čtyři studenty, vojáky, kteří nám se systémem pomáhají. Jsme ve fázi plného zapojení. Máme přístupy pro všechny epidemiology v celém kraji, tito vojáci jsou nejen v Olomouci, ale i na územních pracovištích celého kraje.
Vzpomínkovou mapu se již podařilo sestavit a pomohla nalézt kontakty nakaženého?
Zkoušeli jsme je generovat včera (ve čtvrtek), ale kvůli technickému problému nedošlo úplně k načtení map. Budeme v tom pokračovat zase v pondělí. Už jsme neměli další případ. Neměli jsme možnost naostro generovat další mapu.
Nových případů je málo…
Abychom toto mohli vyzkoušet a aby nám to přinášelo to, co je deklarováno. Na druhou stranu je dobré, že případů není tolik, protože přece jen práce s každým novým systémem, který je ještě navíc ve vývoji, je náročnější. Systém nám má taky co nejvíce urychlit administrativu. Kolem jednoho případu je nepředstavitelné množství administrativních úkonů, které je potřeba udělat, abychom se vrátili s nějakým laboratorním výsledkem zpět a mohli dále pracovat. Prostřednictvím videokonference jsme ve spojení s týmem, kde si předáváme informace, co bychom potřebovali vylepšovat a propojit.
Je potřeba systém stále dopracovávat?
Je potřeba dopracovat například provázanost na indikování odběrů a zpracování všech výsledků, protože u jedné osoby máme i osm výsledků odběrů.
Souhlasí lidé s tím, abyste je „stopovali“ prostřednictvím dat z mobilu? Nebrání se například kvůli tomu, že byste mohli odhalit nějaké porušení opatření z jejich strany?
V každé situaci se vyskytnou lidé, kteří se začnou ptát, protože mají určitou obavu. Chtějí vědět, k čemu všemu potřebujeme tato data. Na druhou stranu je velká část lidí, kteří si pomocí vzpomínkové mapy naopak vzpomenou na to, kde byli. Chápou, že je to důležité.
