Chovanec: Stát byl pro mnohé dojnou krávou, to musí skončit

Obviněni jsou čtyři lidé, z toho dva vysoce postavení policisté. Jaká je to zpráva pro ministra vnitra?

Každý má právo na spravedlivý proces a my jsme na úplném začátku té kauzy. Pro mě je zásadní sdělení policejního prezidenta, který mi řekl, že u jejího počátku byla sama policie, která měla informace, že někteří policisté v Olomouckém kraji porušují zákon. Policie se rozhodla jít cestou sebeočištění, což je jistě pro veřejnost dobrá zpráva. Stejně jako ta, že před zákonem jsou si všichni rovni, ať už je to vysoce postavený policejní důstojník, hejtman nebo bohatý podnikatel. Policie se dneska nebojí do těch případů jít. Pochopitelně klíčový je úspěch u soudu. Nemůže to skončit tiskovou konferencí a vyšuměním do ztracena.

Jinak řečeno, kdyby měla současná akce dvojice Šlachta Ištvan podobný scénář jako razie a obžaloba v kauze Nagyová, v níž zatím není pravomocně odsouzeno nic, spokojen byste nebyl?
Bezesporu nebyl. Pevně věřím, že v aktuální záležitosti budou rychlejší a efektivnější. Olomoucký případ také snad není tak spletitý jako ten předešlý a doufám, že v řádu měsíců, nejpozději do půl roku, poputuje k soudu.

Myslíte, že samočistící mechanismy v policii a nový vítr na státním zastupitelství zaručují, že žádný úplatný policista či politik si nemůže být jistý svou židlí?
My jsme se vydali směrem 
k větší transparentnosti. Ministr vnitra velmi složitě cokoliv nařizuje policejnímu prezidentovi a policejní prezident velmi složitě nařizuje svým krajským ředitelům. Velící řád, který u policie býval, se změnil. Pokud se ovšem prokáže, že policisté na Olomoucku rozjížděli nebo zastavovali kauzy, bylo by to strašné zjištění. Pak bychom totiž v některých částech České republiky nežili v právním státě, ale v nějakém …stánu. To nelze připustit. Musíme se též podívat na to, jestli je Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) schopná tyto nekalé jevy odhalovat a trestat. Pokud se podezření prokážou, tak nejde o trestnou činnost řadových policistů, kteří si vezmou dva tisíce za zamhouření oka, ale o trestnou činnost krajského policejního top managementu. To by byla velice špatná zpráva.

A to i směrem ke GIBS, která by se ocitla v roli nahého krále, neboť neviděla, co vidět měla. Znamenalo by to zemětřesení 
v jejím vedení?
Můj vztah ke GIBS je stejný jako váš a každého občana, generální inspekce je nezávislá organizace.

Jste vrcholový politik, nepochybně máte větší vliv než kdokoliv jiný, pokud by se vláda rozhodla navrhnout premiérovi odvolání ředitele GIBS Ivana Bílka.
Roli GIBS je potřeba s odstupem týdnů, možná i měsíců precizně vyhodnotit, protože pokud se toto dělo v tak velkém rozsahu, jak naznačují média, je velmi zvláštní, že GIBS na nic nepřišla. Zarážející je i to, že inspekce nebyla součástí vyšetřování. Pokud policie šetřila samu sebe a GIBS nebyla přizvána, budeme chtít vědět, proč.

Hejtman Rozbořil

Po politické odpovědnosti se budou ptát voliči už za rok. Pro ČSSD je velmi špatným vysvědčením, že byl obviněn její hejtman Jiří Rozbořil. Premiér Bohuslav Sobotka k tomu zaujal rezolutní stanovisko, když řekl, že očekává Rozbořilovu rezignaci. Stačí to?
Co jiného s tím chcete dělat? Pan hejtman Rozbořil nebyl chycen s žádnými penězi, naopak se měl údajně pokoušet uplácet. Je v jiné pozici než dejme tomu David Rath. Je potřeba mu dát šanci se očistit, ale mimo politiku. Souhlasím s předsedou strany, že olomoucký hejtman by měl ze své funkce odejít okamžitě a pokud se mu podaří podezření vyvrátit, může se samozřejmě vrátit. Že nám to u voličů neprospívá, je bezesporu pravda, tak to prostě je.

Máte jako první místopředseda ČSSD nějaký hlubší vhled do poměrů v krajích, abyste si udělal plastický obrázek o tom, jak to tam před krajskými volbami vypadá? Ptám se na podezřelé vazby na místní podnikatele s odkazem na možnou nášlapnou minu v podobě pěti tisíc SMS mezi moravskoslezským hejtmanem Novákem a trestně stíhaným podnikatelem Dědicem.
Ve společenství lidí, které v případě sociální demokracie čítá několik tisíc členů, se občas stane, že někdo selže, případně podlehne pokušení. Pak je to ovšem třeba řešit jeho okamžitým odchodem 
z politiky. Ten vhled, jestli někdo s někým kamarádí 
a chodí s ním na pivo, samozřejmě nemám. Politici jsou ale pod obrovskou veřejnou kontrolou. Jakmile se váš obličej stane známým a často sedáváte s nějakým významným policistou, dřív nebo později se o tom veřejnost dozví. V Moravskoslezském kraji sice média popsala, kolikrát si pánové Novák a Dědic esemeskovali, ale hejtman Novák nebyl z ničeho obviněn, kauza pana Dědice je vyšetřovaná několik let. Předpokládám, že pokud by orgány činné v trestním řízení měly sebemenší důkaz v neprospěch pana hejtmana, obviněn by byl. Otázka je, jestli některé kauzy nejsou vyvolávány záměrně a sebekriticky musím přiznat, že mnohdy je to i z vlastních řad.

Fotomontáž

Když se objevila fotomontáž, kde hledíte na nějakou nahotinku, bylo to spíš úsměvné. Jenže vy jste za autory či objednavatele toho podvrhu nepřímo označil lidi z mediálního domu spojeného s ANO, což už není úplně nevinné. Andrej Babiš na to reagoval slovy, že „Milan Chovanec má pořád něco". Co dál má pan ministr Chovanec?
Pan ministr Chovanec hlavně nevlastní mediální dům, není miliardář, nemá možnosti jako Andrej Babiš. Pokud má být politická soutěž rovná, nezbývá mi, než na podobné věci veřejně upozorňovat. Pokud se před třemi měsíci dozvíte, že se něco stane a ono to pak přesně tak proběhne, je nutné ptát se, kdo a proč za tím stojí. Kdyby se objevila jen nepovedená fotomontáž s nahotinkou, nechal bych to být, koneckonců podobných jsem se sebou viděl spoustu, se Zdeňkem Škromachem ještě víc, ten 
v tomto ohledu vede. Nebezpečí je ale v tom, že se sem někdo snaží zanášet praktiky, které tu panovaly za dob Věcí veřejných. Udělám všechno, aby se v Česku nešpehovalo a nepoužívaly se neférové metody. V takové zemi prostě žít nechci. A je jedno, jestli se to používá na Chovance nebo na Vopičku.

Jak to chcete zařídit?
Budeme ty věci odhalovat, nahlas o nich mluvit. Stát má málo možností obrany. Jednou z nich je policie a druhou bezpečnostní tajné služby, které by měly hlídat ústavnost. A k té určitě nepatří, že se někdo pokouší dehonestovat premiéra, ministra, ale klidně i hejtmana, starostu nebo podnikatele, který se podílí na veřejném životě. To musí skončit. Čas ukáže, že ta fotomontáž, respektive ten záměr, s jakým byla pořízena, nebyly tak úplně nevinné. Je otázka, jestli vlastník původní fotografie ženy 
s prázdným křeslem, který už se přihlásil, promluví. Pokud řekne pravdu, budou tam velmi zajímavá spojení.

Česká pošta

Podivná byla i kauza Čadek, tedy aféra kolem České pošty 
a údajného úplatku pro ministra vnitra Chovance. Nakonec z toho byla prázdná bublina, která ale po sobě zanechala pachuť. 
V jaké fázi se věc momentálně nachází?
Vrátila se na Vrchní státní zastupitelství v Praze, protože soud se jí odmítl zabývat 
s tím, že jde o složitý problém, který nelze soudit 
v modelu zkráceného přípravného řízení. Soudkyně údajně argumentovala tím, že spis má 520 stran, což je důvod k nařízení standardního soudního procesu. Nebráním se tomu, spolupracoval jsem s policejními orgány a půjdu i k soudu, bude-li to potřeba. Akorát je velká škoda, že jsou kolem toho takové turbulence, protože veřejnost nemůže vnímat pozitivně, že policie cosi vyšetřila, státní zástupce to zažaloval a teď se to vrací od soudu. Máme ale nezávislou justici, tak uvidíme, kam se to posune. Kauza Čadek a Choc je případ dvou pánů, kteří se potkali v restauraci U Mloka. Kvůli tomu se pochopitelně nesvolává Bezpečnostní rada státu. Má to širší záběr a je nutné dořešit i hospodářské věci, které se kolem toho objevily.

Čímž říkáte, že tlaky kolem České pošty a zakázek na služby spojené s jejím provozem a ochranou byly tak velké, že bylo nutné je probrat v tajném režimu na Bezpečnostní radě státu?
Česká pošta je státní firma a největší zaměstnavatel 
v zemi. V té kauze se nějakým způsobem prolnuly poznatky různých tajných služeb a neexistuje jiný model, jak takové informace sdělit koaličním partnerům, než tato rada. Když se podíváte na reakce pana Bělobrádka a Babiše před a po ní, je zřejmé, že pochopili důležitost toho jednání a že informace, které dostali, byly zásadní.

To zní zlověstně. Máme se jako občané ČR bát nějakého komplotu?
Právě proto, že policie a tajné služby fungují, byly schopné ty informace zachytit a řešit je v zárodku. Občané se nemají čeho bát. Bojí se možná některé skupiny, které byly léta přisáté na stát a teď, když o obživu přicházejí, se jim to nelíbí. To je logické, ale stát musí vyhrát. Je to stejné jako v Olomouci. Někteří lidé si zvykli, že stát je dojnou krávou, a to musí skončit.

Uprchlíci

Strach, obavy, nedůvěra jsou často opakované výrazy v souvislosti s dalším žhavým tématem, tedy uprchlictvím. Myslíte, že po bezmocném létu bude Evropa přece jen razantnější, akčnější a jednotnější při ochraně vnější schengenské hranice? Najde efektivní metody, jak se 
k žadatelům o azyl chovat lidsky a zároveň vracet ty, kteří ho nezískají?
Strašně rád bych na tuto složitou otázku odpověděl ano, ale musím říct – doufám. Teď například agentury vydaly zprávu, že se paní kancléřka Merkelová opět vrací 
k tématu trvalých kvót. My jsme přesvědčeni, že to je slepá ulička. Evropa stále řeší důsledky, nikoliv příčinu. Dokud se nesoustředíme na ni, žádné kvóty nás nespasí.

Jsou ale Evropa a západní svět schopny příčinu, která se jmenuje rozvrat Libye, válka v Sýrii, etablování Islámského státu v Iráku, neutěšená situace v Afghánistánu, vyřešit?
Historie nás učí, že pokud daná entita není schopna podobné situace řešit, tak zanikne. Měli bychom udělat všechno pro to, aby se Evropa nerozpustila a nerozpadla v několik soustátí. To je debata, kterou jsme chtěli vést. Nikdy jsme neříkali, že nebudeme pomáhat, že chceme rebelovat, protože nás to hrozně baví. Varovali jsme ale, že kvóty nebudou fungovat. Spolková republika Německo v poslední době například přišla s nápadem vytvoření karanténní zóny na vlastní hranici. Co to ale řeší? My musíme jít na schengenskou hranici, do Řecka, Itálie, Maďarska.

Jak to, že Česká republika, Slovensko a Maďarsko zrovna teď 
s Německem nenacházejí společnou řeč?
My si rozumíme v 98 procentech všech výroků paní kancléřky kromě jednoho, a tím jsou povinné kvóty. Jsme pro posílení ostrahy schengenské hranice, pro návratovou politiku, zřizování hotspotů (zadržovací centra) 
i pro velkou diplomatickou ofenzivu. Kvóty ale selhaly už v roce 2009, kdy je Evropa použila na Maltě. Dneska to jsou těšínská jablíčka. Panu Asselbornovi jako představiteli předsedajícího Lucemburska jsme poslali deset otázek, na něž jsme před hlasováním o kvótách chtěli znát odpovědi. Dočkali jsme se dvou, a to až po hlasování, v němž jsme prohráli. 
V ostatních osmi nás odkázal na Evropskou komisi. Já jsem pro dodržování lidských práv, ale zároveň mě zajímá bezpečnostní aspekt. Přece 
i ochránci lidských práv, pro něž je bezpečnostní hledisko méně důležité, by měli vědět, že kvóty znamenají relokaci lidí – ne pytlů písku – proti jejich vůli ze země A do země B, když oni chtějí do země C. Jak je tam hodlají udržet? Evropa si neumí odpovědět na základní otázky a ani si na ně odpovídat nechce. Kupříkladu funkční hotspoty nemohou mít kapacitu 8000 lidí, ale třeba 80 nebo 100 tisíc.

To všechno zní rozumně, ale co je to platné, když si to říkáme mezi sebou tady doma. Vaší rolí je přesvědčit o tom dalších 27 států. Je v tomto směru patrný nějaký pokrok?
Je pomalý, latentní. To, co jsme my formulovali před šesti měsíci, oni říkají teď. Po útoku na redakci Charlie Hebdo se sešli zástupci velkých evropských zemí a USA se závěrem, že musíme lépe chránit vnější schengenskou hranici.

A v reálu se nestalo nic.
Stalo se toho velmi málo. Evropa se to dnes bojí říct nahlas, ale jestli sem přichází 60 procent ekonomických migrantů, kteří nemají právo na mezinárodně právní ochranu, tak bez funkčních hotspotů, kde je musíme udržet, nám prostě utečou. Evropa začíná velmi potichu říkat, že je tam na nějaký čas budeme muset zavřít. V rámci návratové politiky dokonce uvažuje o velmi racionální věci, kterou je vytváření jakýchsi táborů vedle letišť, kam by se sváželi migranti, kteří nemají nárok na azyl a budou se vracet do zemí původu. Tam by byli ve formátu vazby nebo vězení. My celou dobu tvrdíme, že bez toho to není možné řešit. Evropa se postupně probouzí a říká to, co jsme my předkládali před šesti měsíci a na čem se tehdy shodli její zástupci s představiteli USA.

Detenční zařízení v Bělé

To ale neznamená, že by zrovna Česká republika měla být adresátem zpráv, jakou sepsala ombudsmanka Anna Šabatová po návštěvě detenčního zařízení 
v Bělé–Jezové. Podle ní tam běženci včetně malých dětí žijí 
v nevyhovujících podmínkách, 
s mřížemi na oknech, pouty, policisty v kuklách, bez čistého povlečení a vyhovující obuvi. Vyříkali jste si to?
Kdyby mi paní ombudsmanka Šabatová zavolala třeba o půlnoci a řekla mi, že tam chce jet, nebo mi oznámila, že tam právě je a ať přijedu, velice rád bych dorazil. V jiných tématech jsme si volali nebo posílali SMS, seděli jsme a probírali to. Tady udělala jakousi přepadovku.

To byl asi logický záměr.
Za účasti pana ministra Dienstbiera a Pelikána? Stačilo v ten den, hodinu před příjezdem, pokud se tedy bála, že bychom barvili trávu na zeleno a dětem obuli boty, které jim prý nedáváme, což ale není pravda, tak jsem tam hned vyrazil a mohli jsme to probrat na místě. Druhá strana ale podle mě neměla 
o debatu zájem. Já jsem všechna ta zařízení projel. Chápu, že běžencům vadí omezení svobodného pohybu, ale my nevíme, koho si pouštíme na území České republiky, potřebujeme, aby byli separováni do doby, než jsme schopni je vrátit do Rakouska, případně je po 40 dnech pustit, když Řecko a Maďarsko v rámci Dublinu nefungují. Pokud to neuděláme a oni se vydají do Německa, Němci nám je do týdne pošlou zpět, ale my už pak nemáme šanci je vrátit kamkoliv. Zůstanou na území státu, kde nechtějí být a stejně do toho Německa utečou. Nelegální uprchlíci musejí nějaký dyskomfort strpět, vydali se do Evropy, porušili zákon. Oni mají právo v první zemi schengenského prostoru požádat o azyl a v ní vyčkat na vyřízení svých procedur, ne putovat, kam chtějí.

Jak to ale mají vědět? Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová například uvádí, že zásadní informace a vyrozumění dostávají písemně v češtině. To je přece výsměch.
Podle mých informací dnes už je v každém zařízení tlumočník do arabštiny. Dříve tomu tak skutečně nebylo, protože se velmi těžce shánějí. My potřebujeme, aby to byli lidé nejen kvalifikovaní, ale také certifikovaní, neboť musíme mít jistotu, že překládají přesně. Spousta uprchlíků také mluví jazykem farsí a v celém Česku jsou tři překladatelé z tohoto jazyka. Musíme to tedy vidět i z hlediska reálných možností. Děláme, co je v našich silách.

Anně Šabatové tedy tímto vzkazujete, že uděláte maximum a její výtky berete vážně?
My nedostatky odstraňujeme za běhu. V roce 2014 bylo v našich detenčních zařízeních 60 lidí. Dnes jich tam je 550, ale také to bylo 1200. Díky tomu, že migranty vracíme do Rakouska a Maďarska, se počet snižuje a kapacity se uvolňují. Vedle toho jsme otevřeli nové zařízení v Drahonicích, kam se aktuálně přesouvá 220 mužů a v záloze máme Balkovou na Plzeňsku, která by se měla otevírat 
v lednu. Jedna část traktu se maluje a připravuje tak, aby se stala zázemím pro ženy 
s dětmi. Prostředí tedy zlepšujeme průběžně. Musím ale říct, že nejhorší podmínky mají policisté, kteří tam slouží. Postupně se i to snažíme napravovat. Velmi bych varoval před kritikou našich zařízení. Pracují v nich lidé 
z masa a kostí, nedostávají žádné horentní platy a jsem strašně zvědav, kdo těm migrantům pomůže a poslouží, až se jednou rozhodnou odejít. K uprchlíkům, kteří mají zajištěnou stravu i lékařskou péči, se chovají slušně. Handicap máme v komunikaci, a proto sháníme potřebné překladatele. Uvidíme, jak se bude migrační krize vyvíjet. Pokud bude přes zimu klid, je velmi pravděpodobné, že počet lidí v našich detencích klesne na dvě nebo tři stovky a pak samozřejmě budou podmínky komfortnější. Pořád si ale myslím, že uprchlíci se u nás mají líp než na nádraží Keleti v Maďarsku, kde spali na zemi a neměli kam jít na toaletu. Kritika je potřebná, ale nemá být jednostranná. Nabídli jsme i několika velvyslanectvím návštěvu těch zařízení, aby se ubezpečila, jak se k migrantům chováme. Zástupci americké ambasády byli v Zastávce 
a my chceme být i nadále absolutně transparentní. Jediná šance, jak bojovat proti mýtům, je otevřenost.