Občanské sdružení Za krásnou Olomouc ocenilo hlavně nadčasovost návrhu autorů rekonstrukce Horního náměstí a respektování historického kontextu.

A časté stížnosti Olomoučanů na kvalitu a intenzitu osvětlení i provedení mobiliáře?

Podle sdružení jsou oprávněné, nejdou ale na vrub původnímu návrhu architektů, nedostatky vznikly až při jeho realizaci.

O první cenu vyhlášenou občanským sdružením Za krásnou Olomouc usilovalo celkem dvanáct projektů. Byla mezi nimi například obnova domu U Zlaté štiky ve Ztracené ulici, stavba Arcidiecézního muzea, rekonstrukce budovy obchodního domu Senimo, rekonstrukce polikliniky SPEA či vila na sile v Polské ulici.

Premiérový ročník Ceny Rudolfa Eitelbergera pojalo sdružení retrospektivně za celou dobu od listopadu 1989. V tajném hlasování poroty pak jako nej stavba vyhrála obnova Horního náměstí s Arionovou kašnou z let 1998 -2001.

„S odstupem času, a zejména při srovnání se současnými devastačními zásahy předláždění Pekařské a Denisovy ulice, je třeba celkovou restituci Horního náměstí označit za neobyčejně zdařilou a citlivou. Architekti respektovali charakter daného místa, jejich nadčasový návrh nepřinesl radikální proměnu podoby náměstí,“ praví se v komentáři sdružení k udělenému ocenění.

Jakou NEJ stavbu jste vybrali vy v naší anketě? PODÍVEJTE SE

Autory rekonstrukce náměstí jsou pražští architekti Petr Hájek, Jaroslav Hlásek a Jan Šépka. Arionovu kašnu pro Olomouc vytvořil evropsky uznávaný sochař a olomoucký rodák Ivan Theimer za spoluúčasti italské architekty Angely Chiantelli.

Dlažba není neschůdná

Sdružení u rekonstrukce oceňuje i některými kritizované ponechání původní historické dlažby na ploše náměstí.

„Kritické hlasy poukazující na její neschůdnost jsou neoprávněné. Na frekventované chodníky autoři použili nové, dostatečně komfortní a široké kamenné desky, kdežto vzácná historická nerovná dlažba zůstala v plochách kolem sochařských monumentů, kde se předpokládá spíše pomalý, rekreační pohyb nebo stání (turisté, kulturní akce),“ uvedli Martin Horáček a Ondřej Jakubec ze sdružení Za krásnou Olomouc.

Za špatné osvětlení autoři nemůžou

Časté výhrady k mobiliáři a hlavně nedostatečnému osvětlení náměstí pak nejdou podle nich na vrub autorů projektu, ale na svědomí je mají kompromisy a nedostatky při jeho provedení.

„Co se týče mobiliáře, ostatně snadno nahraditelného, jeho nekvalitní řemeslné provedení nelze vyčítat autorům projektu. Podobně je to i s osvětlením, které nemá s původním projektem příliš společného. Mnozí možná zapomněli, že originální návrh svítidel byl zamítnut a současná „konfekční“ svítidla Thorn byla do projektu prosazena až ex post,“ připomínají představitelé sdružení.

Stejně tak je podle nich třeba na vrub města připsat i pořízení osvětlovacích těles o metr kratších, než bylo původně navrhováno.

„Z toho dále vyplynuly potíže s nedostatečným osvětlením některých partií náměstí. Také nasvícení některých dominant a fasád náměstí se nedaří realizovat podle původního návrhu,“ zdůraznil Horáček.

Proměna náměstí není definitivní

Sdružení řadí několika prestižními cenami ověnčenou obnovu Horního náměstí v kontextu proměn Olomouce, ale též dalších českých a moravských měst po roce 1989, k těm nejvýraznějším, ale i nejkvalitnějším. Uvádí jej i jako jako příklad „osvíceného" přístupu investora, tedy olomoucké radnice.

„Nedávné diskuse o problematice umístění zeleně na náměstí ukazují, že některé otázky zůstávají stále otevřené a úpravu prostoru v tomto ohledu není nutné pokládat za definitivní,“ praví se v prohálšení sdružení k udělení první ceny Rudolfa Eitelbergera.