O důvodech, které k tomu vedly, o hodnocení politické kariéry i o plánech do budoucna mluví Ivan Langer v rozhovoru pro Deník.

Rozhovor

Co říkáte na výsledky voleb? Překvapily vás?
Jako manažer kampaně jsem spokojený a výsledky voleb nejsem překvapený. Uvědomíme-li si, čím ODS za posledního půl roku prošla, považuji tento výsledek za relativní úspěch. Myslím, že se nám podařilo vtisknout celé předvolební kampani ten charakter, který jsme chtěli. Tedy že jsou to volby o rozhodnutí mezi budoucností a minulostí, mezi odpovědnými řešeními a dluhy, které přicházejí se sociální demokracií. Podařilo se nám také z voleb udělat referendum o Jiřím Paroubkovi.

ODS ale v kraji, kde jste ji vedl do voleb, skončila v mezikrajovém srovnání na posledním místě.
To v žádném případě nemůže těšit. Samozřejmě to nepovažuji za dobrý výsledek. Musíme si říct, co je jeho příčinou, a udělat vše, aby se za čtyři roky počet mandátů opět zdvojnásobil tak, jak tomu bylo před těmito volbami.

Co bylo podle vás špatně?
Novým fenoménem těchto voleb byl nástup nových dvou politických stran. Top 09 a částečně i Věci veřejné přebíraly bývalé voliče ODS. Druhá věc je sociodemografická struktura kraje, která napomáhá výsledkům ve prospěch levice. A za třetí samotná kampaň, kdy já jsem se musel věnovat té celostátní a nebyl jsem až tolik v regionu. Roli sehrála i negativní kampaň. Nikdo z ODS si neužil tolik nenávisti a negativní kampaně za poslední rok jako já. Samozřejmě člověk se musí zamyslet sám nad sebou, nakolik on objektivně je příčinou toho výsledku.

Zamýšlel jste se už? K čemu jste dospěl?
Na to je zatím hrozně brzy. V životě je vždy něco za něco. Když se plně oddáte zájmům týmu, nemůžete dělat na sebe. To se stalo v kampani. Když jste více než rok terčem brutální pomlouvačné kampaně, musí se to někde promítnout. Do nikoho v ODS neinvestovali soupeři v negativní kampani tolik jako do mě.

Máte tedy pocit, že kdybyste nebyl tolik zainteresovaný v celostátním dění a mohl se více věnovat místním aktivitám, byl by výsledek lepší?
Já neříkám, že by byl. Takto kategoricky to vyslovit nemohu, ale mohl být lepší. Ale jsem týmový hráč a pro mě je vítězství celého týmu důležitější než to, kdo dá gól.

Kandidoval jste z prvního místa, ale byl jste takzvaně překroužkován. Proč myslíte, že se tak stalo?
Dílem je to výsledek celostátní atmosféry, která vedla k zájmu o kroužkování ve stylu: kroužkovat bez ohledu na to koho, hlavně ne ty, kdo jsou nahoře. To je specifický fenomén těchto voleb. Dílem zřejmě hrál roli fakt, že se kolegové soustředili v rámci kampaně také na sebe. Neříkám, že výhradně na sebe, ale to slovíčko také je tam důležité.

Sehrál svou roli i odpor vůči vám v ODS?
Víte, v politice musíte být připraven na to, že pokud máte názor, ne každý se s ním ztotožní. Je logické, že máte své příznivce i odpůrce. Já sám bych byl velmi zneklidněn, kdyby taková entita, jako je třiatřicetitisícová politická strana, zněla jedním hlasem a kim-ir-senovsky deklarovala svým lídrům či předsedům podporu.

Když se ohlédnete za čtrnácti roky ve vysoké politice, kterých pět nejvýraznějších milníků vaší kariéry se vám vybaví?
Dají se shrnout slovem loajalita. První byl v roce 1997, kdy jsem odolal lákadlům Unie svobody a řekl jsem: Za ODS jsem byl zvolen, raději prohraji, ale zůstanu věrný. Druhý milník se odehrál krátce poté, kdy jsem měl možnost vést předvolební kampaň v roce 1998. Třetí, když jsem nebyl v roce 2002 zvolen místopředsedou ODS, což mne přinutilo se zamyslet. Pak bych sem zařadil možnost trávit skoro tři roky na ministerstvu vnitra a proměnit ho na ministerstvo vnitřních věcí. A pátý milník? To byla tahle kampaň, kdy se ODS podařilo probrat ze stadia klinické smrti.

Jako místopředseda jste členem grémia ODS, tedy nejužšího vedení. Zůstáváte jím?
Ano. Do kongresu, který se odehraje devatenáctého a dvacátého června, jsem členem grémia a podílím se na formování strategie povolebního vyjednávání.

Jak vidíte teď po volbách svou budoucnost v ODS?
Já netoužím po funkcích jen proto, že to jsou funkce, ale chci mít možnost pracovat. V tuto chvíli myslím, že přišel čas, aby jiní dokázali, že funkce nejsou pro ně jen funkce, ale příležitost pracovat pro ODS. Je čas dát jim k tomu prostor.

Kdo konkrétně by měl v krajské organizaci ten prostor dostat?
O tom se musí region poradit.

V jaké oblasti teď chcete působit?
Já jsem před dvanácti lety vytvořil CEVRO, které je nejvýkonnější a největší vzdělávací organizací svého druhu v Evropě, založil jsem vysokou školu a vytvořil systém vzdělávání a odborné přípravy nejenom pro členy ODS, ale pro liberálně konzervativně smýšlející lidi. Proto bych se chtěl i nadále věnovat rozvíjení lidského potenciálu pravicově smýšlejících lidí, ať už pravicově smýšlejících politiků nebo těch, kteří pracují pro krajskou, celostátní i evropskou politiku.