Byly na Libavé jaderné zbraně? Tady je foto z místa, důkazy leží v Moskvě

Ničivá síla použitých hlavic by přitom byla nesrovnatelná s apokalypsou po dopadu atomové pumy na Hirošimu.

„To je samozřejmě teorie. Důkaz o tom, že jaderné hlavice byly na Libavou skutečně dovezeny, nemám. A obávám se, že nikdo v České republice,“ uvedl v rozhovoru pro Olomoucký deník vojenský historik Martin Vaňourek.

O této z vojenského pohledu unikátní historii Libavé, která byla po pádu komunismu opředena různými mýty, přednáší a dokonce připravuje knihu. Ta by mohla vyjít ještě v letošním roce.

Jak dlouho se o Libavou zajímáte a jak získáváte potřebné podklady?
Už delší dobu. Kolik je to let, na to se asi nedá přesně odpovědět, protože se tomu nevěnuji systematicky denně. Navštěvuji archivy, setkávám se s lidmi, podle leteckých snímků se snažím na místě zjistit a zdokumentovat, kde základny a jejich technické zázemí přesně stálo a k čemu to mohlo sloužit.

Už po nich nic nezbylo?
V devadesátých letech, zejména v roce 1995, byla drtivá většina technických staveb zdemolována: ubikace, jídelny, kuchyně, ploty, signální stěny, kotelny.. To vše bylo zbouráno. Na místě už se toho mnoho nezachovalo. Zůstaly zejména úkryty pro odpalovací zařízení, pohotovostní sklady a velitelské stanoviště.

Spíše torza…
Z pohledu zachovalosti se každé ze tří palebných postavení na Libavé liší: největší devastací prošlo palebné postavení Přáslavice, naopak v nejlepším stavu je Zelený kříž. To byla tehdy ukázková základna, kde se v roce 1984, kdy bylo velké vojenské cvičení Varšavské smlouvy, zastavil sovětský ministr obrany, maršál D.F.Ustinov.

Palebné postavení oddílu 122. raketové brigády Sovětské armády - Jih - Zelený kříž. Pohotovostní muniční sklad.  Vojenský historik Martin Vaňourek.. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Odtajnění? Má svůj termín: 2054

Archivy zřejmě nebudou bohatým zdrojem informací, vzhledem k utajení jednotky…
O této jednotce není ve Vojenském ústředním archivu ani v olomouckém vojenském Správním archivu jediná zmínka. Neexistuje vojenská ani stavební dokumentace. Jediné dokumenty, které prokazatelně existují, jsou v Rusku.

Vydal jste se do Moskvy?
Do současné doby platí stupeň utajení a ani v nejbližších letech nebudou tyto dokumenty zpřístupněny.

Proč je ruská strana stále tají?
Myslím, že Rusko se nebrání zpřístupnění. Ale mají na to svůj termín, myslím do roku 2054. Do této doby platí jejich ochranná lhůta a nemají důvod to změnit..

Zmínil jste, že jste se sešel se sovětskými vojáky? Přineslo to zajímavé poznatky? Je možné sdělit, s kým jste se sešel?
Nejprve jsem hovořil s vojákem, který sloužil u této jednotky. Ten mi vyprávěl spíše o technických věcech: jak byla technika uložena, jak vše fungovalo. Poté jsem kontaktoval prvního velitele jednotky plukovníka N.G.Stoljarova.

Sešel jste se s ním?
Telefonicky jsem ho oslovil. Dnes je generálem ruské armády ve výslužbě.

Palebné postavení oddílu 122. raketové brigády Sovětské armády - Jih - Zelený kříž.
Granit - zodolněný úkryt pro odpalovací zařízení raketového komplexu 9K76B Temp-S. Uvnitř parkoval (garážoval) jeden
automobil MAZ-543A (8x8) s raketovým nosičem. Odsud vyjížděl na "stykování" (připojení bojové hlavice) a následně na blízké goniometricky zaměřené odpalovací stanoviště. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Jeho postoj byl chladný

Získal jste exkluzivní informace?
Jeho postoj byl chladný. Nechtěl se o této historii bavit. Ne kvůli tomu, že by Rusové něco skrývali, ale spíše z vojenské hrdosti – Česká republika vstoupila do NATO. Možná by více přineslo osobní setkání.

Požádáte jej o schůzku v Moskvě? Pro historika to může být velká výzva..
Bude-li sedět důstojník proti důstojníkovi, určitě by bariéra byla prolomena a věřím, že bych se dozvěděl i jiné informace, které mi dodnes chybí. Také bych velmi rád získal jeho fotografii z doby, kdy tady sloužil, to by byla unikátní obrazová dokumentaci pro moji práci.

Palebné postavení oddílu 122. raketové brigády Sovětské armády - Západ - Přáslavice. Pohotovostní muniční sklad. Zde mohly být jaderné hlavice pro raketový systém 9K76B Temp-S v udávané síle 0,5 Mt TNT. Tímto ničivým komplexem byla zdejší raketová brigáda vyzbrojena. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Jednotka podléhala přímo velení v Moskvě

Do vydání knihy by se to dalo stihnout?
To už asi není reálné. Nespojoval bych to.

V připravované knize přiblížíte, kolik základen, kde a z jakých důvodů vybudovala na Libavé tato strategická sovětská jednotka. Můžete tehdejší základny trochu popsat?
O odvetném opatření Sovětského svazu proti raketám a střelám s plochou dráhou letu na území států NATO umístění raket středního doletu v západním Německu se tehdy v Československu vědělo. Psalo o tom Rudé právo a hlasovalo o tom Federální shromáždění. Jednotka disponovala raketovým systémem Temp-S, tedy mobilní odpalovací zařízení s balistickým nosičem typu země-země s doletem až 900 km představoval nejsilnější zbraňový systém, který se kdy na našem území nacházel. V NATO byla tato zbraň známa jako SS-12.. Šlo o jednotku, 122.raketovou brigádu,která nepodléhala velení ani v Olomouci, nepodléhala ani hlavnímu velitelství Skupiny středních vojsk sovětské armády v Milovicích. Podléhala přímo velení v Moskvě. Byla rovněž zcela mimo rozhodování velení Československé lidové armády.

Jak základna v osmdesátých letech vypadala?
Byla postavena celkem tři palebná postavení: Přáslavice, Stará Voda, a Zelený kříž. Na každé bylo umístěno šest odpalovacích zařízení s raketovými nosiči ve speciálních úkrytech, tzv.Granitech, každá základna měla pohotovostní sklad munice, stanoviště velitele oddílu a vedle základny byla postavena ubytovací část s kuchyní a technickým zázemím. Sovětská raketová brigáda sloužila 24hodinovou pohotovost: každých deset dnů držel jeden oddíl na jednom palebném postavení nepřetržitou službu.

Palebné postavení oddílu 122. raketové brigády Sovětské armády - Jih - Zelený kříž. Pohotovostní muniční sklad. Zde mohly být jaderné hlavice pro raketový systém 9K76B Temp-S v udávané síle O,5 Mt TNT. Tímto ničivým komplexem byla zdejší raketová brigáda vyzbrojena. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Rakety na Německo, Francii i Itálii

Jaký měly sovětské rakety umístěné na Libavé dolet?
Devět set kilometrů: pokrývaly celou Spolkovou republiku Německo, část Belgie, Holandska, Francie a Itálie. Okamžitá reakce by bylo odpálení šest raket SS12 v jednom okamžiku. Do dvaceti minut po vyhlášení rozkazu. Celkem jich zde ale sověti měli 39 kusů.

Pokud by teoreticky byla použita jaderná hlavice, je možné naznačit dopady jaderné katastrofy?
Nosič by mohl nést jadernou nálož o síle 500 kilotun. V porovnání s jadernými bombami svrženými na Hirošimu, 13 kilotun, a na Nagasaki, 21 kilotun, je to velký rozdíl. Škoda by samozřejmě záležela na tom, do jakého terénu by raketa dopadla, jak by byl členitý, jak by se tlaková vlna šířila.

Říkáte, že ani dlouholeté zkoumání nepřineslo důkaz, zda jaderné zbraně na Libavé byly, nebo ne? Co myslíte vy?
Nechci se pouštět do spekulace. Můžeme se jen opřít o prohlášení náměstka ministra zahraničních věcí Sovětského svazu, který po odchodu sovětských vojsk řekl, že se na území Československa jaderná munice nacházela. Toto prohlášení ale nespecifikuje, jestli se jednalo o klasické granáty pro dělostřelectvo nebo zda se jednalo o hlavice pro raktey. Ale klidně mohlo jít „pouze“ o zpravodajskou hru a demonstraci síly v rámci jaderného zastrašování v Evropě. Nikdo tehdy neřekl, jestli je tady ta munice, nebo není, jestli existoval reálný plán ji sem dovézt. Já ten důkaz nemám…

Nosiče byly po podepsání dohody USA a Sovětského svazu v roce 1988 odvezeny. Jediný důkaz o tom, že jestli byly na Libavé jaderné hlavice, nebo ne, tedy doposud leží v utajení v Moskvě?
Přesně tak. V tamním archivu. Jen zajímavost: rakety, přesněji prvních 19 mobilních odpalovacích zařízení, byly staženy přesně 28.února, na 40. výročí vítězného února… Do 19.března 1988 celá raketová brigáda opustila tehdejší Československo.

Naznačil jste, že ruská strana by se snad nebránila prolomit mlčení plánované do roku 2054. Nestálo by to tedy za to, zeptat se? Musíme a máme čekat čtyřicet let?
Je to jen otázka postoje Ruska. Možná by stálo za jeden zdvořilý dopis. Máme velmi schopného šéfa resortu diplomacie a možná bychom se o tom, v rámci vhodné příležitosti při setkání s ruským protějškem, mohli zeptat…