Ještě než se narodil, brouzdala s ním v bříšku maminka po mole na Bečvě. V kočárku ho vozili kolem loděnice. Když nechtěl spát, dal ho táta do lodi a řeka ho kolébala.

Ještě než se naučil chodit, dostal do ruky pádlo.

Milan Bartoš propadl kanoistice a v sedmnácti převzal po otci hranický kanoistický tým.

Odchoval řadu úspěšných závodníků, mezi nimi například nynějšího reprezentanta Jakuba Zavřela.

Milan Bartoš  s reprezentantem Jakubem Zavřelem.

Milan Bartoš s reprezentantem Jakubem Zavřelem. Autor: archiv Českého svazu kanoistů

Z nenápadného otlaku byl nádor

V necelých čtyřiceti letech ale přišla rána. Z nenápadného otlaku na chodidle se vyklubal nebezpečný rakovinný nádor.

Protože se rychle šířil, musel sportovec podstoupit amputaci nohy pod kolenem.

„Přesto se nemoc dostala dál do těla a zasáhla lymfatický systém," popisuje nejtěžší období Bartoš.

Lékaři mi nedávali moc šancí

Další operace ošetřily napadené uzliny v třísle a břišní dutině, přišla na řadu chemoterapie.

„Lékaři mi nedávali moc šancí. Chemoterapii jsem zvládal na rozdíl od jiných pacientů dobře, ale není o co stát," směje se.

O Vánocích minulého roku se mezi ozařováním podíval domů.

Přátelé a blízcí pro něj uspořádali koncert a sbírku.

„Byl jsem v euforii, brečel jsem dojetím. Byli tam všichni a jenom kvůli mně," vypráví s nadšením.

Hranický parakanoista Milan Bartoš

Hranický parakanoista Milan Bartoš. Autor: archiv Českého svazu kanoistů

Shodil 15 kg za šest týdnů

Na Štědrý den ho právě Jakub Zavřel vyvezl v kanoi na Bečvu.

„Řekl mi, že ve světě viděl závodit i postižené a že bych to měl zkusit. Od té doby mi parakanoistika pořád vrtala hlavou," vzpomíná Bartoš.

Zjistil, že v naší republice je tento sport teprve v plenkách. To ho naštěstí neodradilo.

„V květnu mi doktorka dovolila pozvolna začít s tréninkem. Na postupný rozjezd nebyl čas, na vodě jsem byl třikrát denně a najezdil 800 kilometrů," říká Bartoš a dodává, že za šest týdnů tréninku shodil 15 kilogramů.

Rakovina? Milník, který mě nakopl

Za peníze ze sbírky si pořídil novou parakanoi.

„Takové lodě vyrábí jen v Polsku a Portugalsku, měl jsem obrovské štěstí, že jsem ji dva týdny před závodem sehnal. Přišla chvíli před odjezdem do Milána," začíná vyprávět o kvalifikačním závodě.

Kvůli vlastní chybě a neznalosti rozdílných pravidel skončil v Miláně až třicátý.

„Nevzdávám to. Další kvalifikace je na jaře, to je spoustu času na pořádný trénink," popisuje své plány Bartoš, který se míní znovu dostat do formy, nabrat sílu a závodit mezi nejrychlejšími na Paralympiádě v Riu de Janeiru.

Přípravu mu ale stále brzdí zdravotní komplikace.

Brazílií však jeho cíly zdaleka nekončí. V hlavě se mu rodí plán rozvoje české parakanoistiky, trénovat bude i nadále.

„Kanoistice jsem zasvětil život. Rakovinu beru jen jako milník, jenž mě nakopl směrem, na který bych dříve ani nepomyslel."

Veronika Hlavinková