V bazilice na Svatém Kopečku pracovníci Psychosociálního intervenčního týmu uspořádali ekumenickou bohoslužbu.

Kromě příbuzných, přátel a známých se nedělního setkání zúčastnil i ten, který tehdy na místo nehody dorazil mezi prvními.

„Dozvěděl jsem se o bohoslužbě od kolegy. Vzhledem k tomu, že jsem velel zásahu a byla to událost, která se dotkla i nás hasičů, kteří jsme zasahovali, tak jsme s kolegou přišli uctít památku mladých lidí, kteří zahynuli na vánoce. Přišli jsme podpořit jejich rodiny a pozůstalé,“ řekl Pavel Thin.

I přesto, že hasiči jezdí k podobným nehodám po celý rok, štědrovečerní zásah byl jiný.

„Byla to událost spojená s Vánocemi a my i na takové zásahy jezdíme. Smrti se díváme do očí docela často, ale tohle bylo významné tím, že se jednalo o mnoho mladých lidí. Na tyhle události člověk asi jen tak nezapomene. Možná je to dobře, že nezapomene. Jde bohužel o smutnou událost, ale snad by měl dnešek všechny ostatní a pozůstalé posílit,“ uvedl Thin, jehož družstvo tehdy zasahovalo spolu s kolegy ze záchranné služby, kterým děkuje.

Bohoslužba? Nebýt sám v neštěstí

Nedělní ekumenická bohoslužba se konala pět týdnů po tragické nehodě.

„Pět týdnů je pro mezníky truchlení jedna z těch důležitých dob, ve které si člověk může uvědomit, že o někoho nějak zásadně přišel. Je to věc rituálů, které umožňují, aby člověk žal, který se na něj valí odevšad, jakoby strukturoval a tím ho učinil zvladatelným,“ uvedla jedna z organizátorek bohoslužby, psycholožka Bohumila Baštecká.

V zahraničí jsou podobné bohoslužby běžné. Tady jsou lidé ale mnohem uzavřenější.

„Když se něco stane na západ od našich hranic, tak pozůstalý může očekávat, že tam bude podobná bohoslužba a bude tam i třetí měsíc, půl rok a rok. Tady ale velmi často narazíme, i když tentokrát ne, na otázku – proč jitřit rány?

Ale rána, když krvácí, tak se skoro jitřit nedá. Druhá věc je, že netvrdíme, že ekumenická bohoslužba spasí cokoli. Ale je to v rámci vějíře pomoci a měla by být jednou z možností, protože někomu to opravdu pomůže,“ uvedla psycholožka a pokračovala:

„Už jen proto, že prvních šest týdnů slouží ke změně identity. Z matky, která měla dítě, na matku, která o něj přišla, což je zásadní přeměna. V rámci těchto šesti týdnů je žádoucí identitu nějak zakotvit. Ale to není jen pro matku, ale pro celé okolí, aby vnímalo, že jde o jinou ženu a my se k ní máme jinak chovat. Možná jí pomáhat nebo na to myslet. Nebo se taky nedivit, když nás pošle do háje,“ uvedla.

Ekumenická bohoslužba, kde jsou představitelé různých typů církví, je otevřena i lidem bez víry. „Znamená jen – pojďme se sejít a nebýt sami v neštěstí. Cílíme to spíš na společenství, ve kterém pozůstalí jsou,“ vysvětlila Baštecká.

Do nebes volající absurdita

A proč právě tato nehoda? „Je to do nebes volající absurdita. Úmrtí na Štědrý den, cestou na půlnoční mši. Štědrý den je citlivý pro prožívání v mnoha rodinách. Když si představíte, že do těch rodin se se Štědrým dnem bude vkrádat pokaždé smutek, tak to stojí za úvahu a pozornost,“ dodala Baštecká.

Nejen pozůstalí potřebují psychickou oporu. Leckdy si to situace ale vyžádá i u těch nejsilnějších. Hasičů.

„Funguje jednoduchý princip, že hasiči, kteří přijedou na místo nějaké tragické události, si nemohou dovolit velké emoce a musí fungovat, pracovat. Emoce dochází až po návratu a někdy je to i je samotné překvapí, jak jsou silné. Je potřeba jim vysvětlit, že jsou jen lidi a je potřeba s tím nějak naložit,“ dodal Pavel Dohnal, psycholog hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, který na včerejší bohoslužbu přišel s Pavlem Thinem.

Související články:

Upraví silničáři tragické místo?

Mohlo tragédii u Samotíšek zabránit značení?

Slzy a smutek po obětech nehody. A plamínky svíček

Tragédie: Čtyři mladí lidé zemřeli po havárii u Samotišek