Hráz, kterou bobři aktuálně vybudovali na místním toku Nemilanka směrem na Kožušany, je už podle místních příliš vysoká.

„Stává se to každou zimu, občané to naštěstí sledují a včas se to vždycky řeší. Hráz je teď opravdu vysoká, požádali jsme proto správce toku o snížení. Je vhodný čas na to, aby se s tím dalo něco udělat, zásahy do hráze nelze provádět kdykoliv v průběhu roku,“ vysvětlila předsedkyně komise městské části Nemilany Renata Pospiechová.

Vlhko ve sklepech? Ze spodní vody

S bobří rodinkou jsou v této lokalitě nesnáze už několik let, na bourání nebo snižování hráze dochází pravidelně, nejméně jednou do roka.

„Lidé mají ze zvýšené vodní hladiny v Nemilance obavy. Někteří si stěžují na zaplavené sklepy. Domnívají se, že to s hrází souvisí, ale za vodu ve sklepích bobři nemohou. Do sklepů prosakuje spodní voda, už od povodní v roce 1997 jsou u nás s vysokou hladinou spodní vody problémy,“ vzpomněla Renata Pospiechová.

Bobři drtí stromy ve velkém, říká Vlastimil Pavlík

Že se na Nemilanku nastěhovali bobři, si místní všimli před přibližně osmi lety. Od té doby lidé jejich činnost celoročně sledují.

Vlastimil Pavlík z olomoucké městské části Nemilany monitoruje bobří rodinku a hráze na místním toku Nemilanka už několik let.Vlastimil Pavlík z olomoucké městské části Nemilany monitoruje bobří rodinku a hráze na místním toku Nemilanka už několik let.Zdroj: Deník / Magda Vránová„Dřív byla hráz poměrně blízko k rodinným domům, postupně se tito chránění hlodavci po toku přesouvají dál směrem ke Kožušanům. Prakticky pokaždé, když jim jejich dílo vodohospodáři zbourají. Ještě jako předseda komise městské části jsem je kvůli tomu volal každý rok. Jsou moc ochotní, přijedou s těžkou technikou, vybagrují to a hladina se zase vrátí k normálu,“ popsal Vlastimil Pavlík.

Během pár dnů je ale podle něj o kus dál hotová hráz nová a problém s bariérou ve vodním toku se opakuje.

„Je to marný boj, jsou velmi aktivní a pořád si staví to svoje. Podle mého názoru už jsou tady alespoň dvě rodinky. Za tu dobu, co u nás žijí, bohužel podél Nemilanky zničili spoustu dřevin a stromů. Kácejí ve velkém, obzvláště vzrostlých stromů je mi líto. Z původních dřevin už na některých místech nic nezbylo,“ poznamenal senior.

 Ač bobří hráze léta monitoruje, nikdy prý v jejich okolí chráněné hlodavce nezahlédl.

„Byl jsem tam snad padesátkrát, ale ještě jsem je neviděl. Žádný pohyb, šplouchnutí, vůbec nic. Ani z nory ještě nikdy nevykoukli. Zajímavé je, že vždycky, když okusují a ´kácejí´ strom, tak se jim podaří, že spadne přímo do vody. Je to zajímavé a chráněné zvíře, jen škoda těch stromů,“ poznamenal Vlastimil Pavlík. 

Je to boj s větrnými mlýny

Do snížení bobří hráze na Nemilance se Povodí Moravy pustí, jakmile mu to takzvané opatření obecné povahy dovolí. Do biotopu chráněného živočicha smějí vodohospodáři zasáhnout jen od začátku března do poloviny dubna nebo od začátku srpna do konce října.

„Pouze v tuto vyhrazenou dobu můžeme hráze snížit nebo odstranit. Na Nemilance jsme je bourali už mnohokrát. Zásah tam zase provedeme, ale je to možné nejdříve v březnu. Bobr je velmi aktivní živočich a hráz si na stejném místě během pár dnů postaví znovu. Je to boj s větrnými mlýny,“ konstatoval mluvčí Povodí Moravy Petr Chmelař.

BOBŘI NA NEMILANCE V ROCE 2013

Milionové škody

Problémy s chráněným hlodavcem jsou podle něj na většině toků v regionu.

„Je hojně rozšířený prakticky na všech tocích a v některých oblastech dokonce i na odvodňovacích kanálech. Způsobuje nám škody v řádech milionů korun, nejen opakovaným stavěním hrází, ale také hloubením nor. Riziková jsou rovněž místa kolem toků, kam chodí lidé na procházky. Musíme tam dřeviny pravidelně prohlížet a ty poškozené včas odstranit, aby nedošlo k pádu a případné škodě na zdraví či majetku občanů,“ dodal Petr Chmelař.

Podle odborníků není moc způsobů, jak nad chráněným hlodavcem „vyhrát“. Stavění hrází je pro něj pudovou záležitostí.

„Opakované bourání hrází je jedinou možností. Je ale potřeba být mnohem trpělivější než bobr a bourat hráze pořád dokola. Povedlo se nám je takto vystrnadit už na několika lokalitách, kde docházelo k ohrožení soukromých osob. Stačí každé tři nebo čtyři dny přijít s krumpáčem a hráz prorazit. Po nějaké době to zvíře znechutí. Přestěhuje se o kilometr dál a bude ve své činnosti pokračovat tam, kde už není ohrožení lidí tak velké,“ popsal biolog a soudní znalec v oboru ochrany přírody Vlastimil Kostkan.

 

Dožívají se až dvanácti let

Na řece Moravě je podle něj bobří populace už takzvaně nadoraz, hlodavci si brání teritoria a dospívající bobři migrují do přítoků.

„Na Nemilance je celá rodina, nikdy dlouhodobě nežijí osamoceni. Bobr je sám jen jednu zimu a pak jde dál po toku a hledá si partnera. Dožívají se až dvanácti let. Tím, jak stárnou, jejich aktivita postupně klesá. Hráze už staví méně a nekácejí ani tolik dřevin. Na ´svém´ místě dožijí, pak se tam zase objeví mladí a ti zase začnou kácet a stavět jak o život. Je tam určitá perioda, krásně je to vidět například na Poděbradech,“ vysvětlil Vlastimil Kostkan.

V Pomoraví kolem 350 bobrů

Ten se také v 90. letech minulého století podílel na umělém vysazení bobra evropského do Litovelského Pomoraví. V roce 1991 tam přírodovědci umístili šest jedinců odchycených v Polsku, postupně přibyli další z Litvy. Celkem se tehdy jednalo o třicet zvířat.

Populace se od té doby výrazně rozrostla. Při sčítání v zimě 2019 zaevidovali odborníci v Litovelském Pomoraví okolo šesti desítek bobřích rodin. V každé z nich je průměrně pět až šest jedinců.

„Jen v Pomoraví teď žije kolem 350 bobrů, na celé Moravě až pět tisíc. Jsou tady i zvířata, která k nám migrovala z Polska nebo Rakouska. Není to ale tak, že by způsobovali jen škody. Bobr je totiž naprosto geniální ekologický inženýr. Na tocích, kde není jeho činností ohrožena dopravní infrastruktura nebo lidská obydlí, dokáží velmi účinně zadržet vodu v krajině. U Nemilan si ale nemůžeme dovolit, aby tam výrazně zvedali hladinu, tok nemá dostatečný sklon a zvedlo by to hladinu v okruhu několika kilometrů,“ poznamenal biolog.