Chátrající barokní sýpku v minulosti využívalo zemědělské družstvo jako skladovací prostory, do pravidelné údržby objektu se ale neinvestovalo. Později byla rozpadající se budova převedena na obec.

„Ta o ni tehdy ale vzhledem ke špatnému stavu nestála. Ve střeše byly díry, trámy byly prohnilé a napadlé dřevomorkou a zdi staticky narušené. Na sýpku byl vystavený demoliční výměr. Nebylo nám lhostejné, co s ní bude a tak jsme si pozvali památkáře. Sýpku si prohlédli a řekli, že by stálo za to ji zachránit, tak jsme se rozhodli, že se o to pokusíme,“ vzpomněl na patnáct let staré události místní občan Karel Váňa a zároveň předseda spolku U nás.

Na místě středověké tvrze

Asi desítka nadšenců v roce 2006 založila spolek U nás. Rozpadající se sýpku za symbolickou částku od obce získali a pustili se do její záchrany. Začali tím, že objekt nechali zapsat jako památku. Chtěli, aby sýpka fungovala jako společenské a kulturní centrum.

„Náklady na obnovu tehdy byly vyčísleny na osmnáct milionů korun, což pro nás byla závratná částka, protože spolek neměl žádné příjmy. Později se nám podařilo získat dotaci z ministerstva kultury na záchranu památek v havarijním stavu. Střechu jsme sice postupně ´zalepili´, ale dotace na to nestačila. Na zbytek výdajů jsme se složili z úspor,“ popsal předseda spolku.

Původně chtěli opravit hlavně střechu a objekt staticky zajistit. Ve chvíli, kdy bylo hotovo, se ale rozhodli, že v přízemí obnoví alespoň jednu místnost. Jakmile ji dokončili, dali se do úprav dalších prostor a stejným způsobem pokračují v obnově rozlehlé budovy dodnes.

Během stavebních prací zjistili, že historie sýpky sahá mnohem dál. Svědčily o tom předměty, které při stavebních pracích nacházeli. Nejstarším z nich byl fragment jezdecké ostruhy, ty se podle olomouckých archeologů používaly v letech 1250 až 1320.

„Zjistili jsme, že sýpka stojí na místě bývalé opevněné tvrze. Jen kousek od sebe tady stávaly dvě tvrze s hradbami a střílnami, jednalo se o takzvané soutvrzí, které je poměrně unikátní záležitostí. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1349, kdy tehdejší majitel Ludéř z Ludéřova přikoupil polovinu obce Vrahovice,“ řekl k dávné historii památky Karel Váňa.

Ve volném čase se věnuje také provozování vyhlášené zahradní železnice v nedalekém Střížově a po večerech ještě pátrá v dostupných archivech.

„Historie mě vždycky zajímala a od té doby, co opravujeme sýpku, se snažím sehnat co nejvíce zajímavostí o její minulosti. Nejen v tuzemských, ale i v zahraničních archivech. Hodně využívám internet a tak se mi podařilo zajímavé informace nalézt třeba v archivech města Milána,“ popsal předseda spolku, který ludéřovskou sýpkou s oblibou provází turisty.

Neuvěřitelný výsledek dobrovolné dřiny

Členové spolku po celá léta na sýpce „zedničí“, společně také shánějí granty, dotace a příspěvky od sponzorů, aby bylo rekonstrukci z čeho financovat.

Na nový vstup do budovy přispěla také obec Drahanovice. Dotace spolku poskytl Olomoucký kraj, ministerstvo kultury a finančně přispěli rovněž příznivci z řad místních podporovatelů i přespolních návštěvníků. Bez jejich pomoci by sýpka nebyla v tak pěkném stavu, v jakém dnes je.

V přízemí budovy je expozice zaměřená na historii bývalé tvrze a zázemí pro různé workshopy a setkání. Prostory v prvním patře jsou využívány k pořádání koncertů, výstav či svateb a v podkroví se nachází expozice Z domovů našich předků, která připomíná život našich babiček a prababiček a vybavení jejich domácností.

Výsledek mnoha let tvrdé práce členů spolku je až neuvěřitelný. Dnes už není vůbec poznat, že sýpka měla na přelomu tisíciletí namále a čekala ji demolice.

„Jednoduché to leckdy nebylo, ale byli jsme nadšenci a brali jsme to s humorem. Vždyť ve středověku se také robotovalo zadarmo. My jsme si v legraci říkali, že to máme podobně, když jsme památku ve volném čase opravovali. Těší nás, že se ji podařilo zachránit i pro další generace a po celý rok to tady žije,“ dodal Karel Váňa.