Na této barevné parádě se stydlivě přihřívá i modro-bílá Sigma, které se v posledních ligových kolech začalo konečně dařit. Po Olomouci zničehonic a bez ohlášení pochodovali černě odění holohlaví supervlastenci a ve Šternberku se dost hlasitě porvaly místní romské klany.

Tolik k barevným úkazům měsíce října. Dodejme, že tovačovští a šumvaldští rybáři nabídli, již bez barevných souvislostí, výlovy rybníků, a ve Chválkovicích jsme otevřeli jednu z největších solárních elektráren, čímž se brzy vymaníme z chapadel ČEZu… Prostě krása.

Kultura a Olomouc – samé bitvy

Kdo má rád Olomouc a současně i kulturu, musí být připraven přinášet sem tam oběť a mít pevné nervy. O tom, že milovníků kultury je zde dost, se bylo možno na vlastní oči přesvědčit, když v půli října po dlouhých a drahých (120 milionů korun) opravách otevřeli depozitář muzea v barokní budově někdejší staré jezuitské univerzity.

Davy zájemců o prohlídku vytvořily nekonečnou frontu, jaké obvykle stávají ve světových metropolích před věhlasnými muzei a výstavními síněmi.

Další oběť v podobě rozdrásaných nervů museli položit ti, kdož sledují kauzu Středoevropské fórum. Manželé, kteří nechtěli Muzeu umění prodat své parcely v proluce v Denisově ulici, kde ona nová mezinárodní instituce má vyrůst, je prodali někomu jinému.

Nový majitel, jednatel jisté realitní kanceláře, za parcely chce kulturní dům Zenit. Ten ale má dostat někdo jiný… Takže kdo ví, co nakonec v Denisově ulici bude.

Univerzita se postavila sama sobě

Druhá nejstarší univerzita v zemích Koruny české, olomoucká, udělala zajímavou tečku za půl roku se táhnoucím sporem o nové logo.

Zatímco na jaře se všichni čelní představitelé této ctihodné instituce radovali, jak budou IN, když si pořídí hypermoderně vyhlížející logo, které by slušelo třeba světové chemické laboratoři, v říjnu je už ono logo zase OUT. Akademický senát ho odmítl, a tak se Univerzita Palackého vrací ke svému znaku z roku 1946.

Temelín? Nepotřebujeme…

V říjnu dokončila ve Chválkovicích společnost CHS Solar Source budování největší solární elektrárny na střední a severní Moravě.

V blízké budoucnosti prý chce společnost plochu se skleněnými nebo foliovými tabulemi ještě rozšířit, takže když si k tomu pořídíme ještě pár větrných elektráren a bude nám přát počasí (tedy slunce a vítr), brzy se budeme my Hanáci moci pyšně vysmát jak ČEZu, tak i atomové elektrárně Temelín…

Něco vyčistíme, něco zbouráme

Během října se ukázal dvojí vztah Olomoučanů k historickým objektům. Zatímco léta chátrající a kvůli náletovým dřevinám i nezájmu skoro neviditelná Korunní pevnůstka se dočkala vyčištění a takřka znovuzrození, prvorepublikovou budovu na třídě Svobody vedle krychloidní budovy spořitelny čeká demolice.

Prý není historicky moc hodnotná, a tak si místo ní postavíme další krychli. Pokud se ona nová krychle vkusně spojí s vedle stojící a do daleka zářící neonovou hernou, budeme mít na třídě Svobody úplné Las Vegas. Opravdu nádhera…

Myjí si Hanáci poctivě ruce?

Takzvané nemoci špinavých rukou neboli hepatitidě se na Olomoucku evidentně zalíbilo. Začátkem října to vypadalo na pohromu, když Olomouc vykazovala největší nárůst počtu onemocnění hned po Praze. Koncem měsíce už naštěstí vlna nových onemocnění začala opadat. Asi jsme si konečně všichni pořádně umyli ruce.

Narozeniny se mají zapít

Kdo si ruce jistě myl a celkově žil zdravě, je paní Marie Pozdíčková, nejstarší to Olomoučanka. Své narozeniny oslavila v říjnu ve chválkovickém domově důchodců skleničkou becherovky. Inu, sto pět let neslavíme každý týden, že ano.

Tramvaják asi vážně chyboval

Spory o tom, jestli řidič tramvaje v červnu udělal chybu, když ujel desítky metrů s malým chlapcem skřípnutým ve dveřích, anebo za to mohla nějaká technická závada, vyřeší nakonec soud.

Policie totiž tento měsíc ukončila vyšetřování případu, řidič byl obviněn z trestného činu ublížení na zdraví a zřejmě už v listopadu stane před soudem.

Olomouci jsou staré plány těsné

Koncem devadesátých let schválilo tehdejší městské zastupitelstvo po letech příprav nový územní plán.

Ačkoliv podle původních předpokladů měl ještě pár let dobře sloužit, nynější vedení radnice má za to, že je plán překonaný a my potřebujeme nový, poněvadž město nám doslova vzkvétá pod rukama, rozvíjí se a starý plán mu je těsný.

Abychom parafrázovali paní Knotkovou z oblíbené české komedie: „Město se dusí.“ Letos tudíž začne ona několikaletá mašinérie vytváření plánu, který například určí, kde se budou stavět rodinné domy, kde parky a kde fabriky.

Pochvalu si radní zaslouží za to, že zvou k účasti na tvorbě plánu lid. Rýpalové tak mohou podobu příštího územního plánu ovlivnit, místo aby teď mlčeli a po letech kritizovali.

Říjnová oranžáda

Netřeba obšírně popisovat výsledky krajských a senátních voleb. Jisté je to, že vyhráli sociální demokraté, v osobě Karla Korytáře zasednou za Olomoucko do Senátu a v osobě Martina Tesaříka povedou kraj.

Vzdejmež panu Tesaříkovi chválu za to, že nemíní na rozdíl od svého ostravského kolegy do krajské vlády přizvat komunisty. Ať mu to vydrží!

Na konec jedna tramvaj

Místo oblíbeného zvířátka na závěr pochvalme tentokrát oslavy. Na radnici si možná řekli, že když už tak promrhali před dvěma lety sedmisté jubileum zavraždění Václava III. v Olomouci, při letošním devadesátém výročí vyhlášení samostatného Československa si to vynahradí.

Vtipný nápad se zakrytím socialistického orloje jistě ocenil nejeden Olomoučan, historická tramvaj na Horním náměstí nám zase připomněla, jak se měnilo pojetí městské hromadné dopravy.

Ostatně, kdyby někoho napadlo obnovit koleje kolem radnice, možná by krásná historická tramvaj posloužila turistům lépe než onen famózní dětský vláček… A ani by k tomu nemusel být denně ohňostroj.