Historik umění a emeritní ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal připomenul, že v kulturní sféře je s Janem Graubnerem spojen zejména vznik arcidiecézních muzeí v Olomouci a Kroměříži.

Zvláště v případě olomouckého muzea se arcibiskup Graubner stal podle Zatloukala součástí rehabilitace Olomouce po staletích úpadku i rehabilitace někdejší vysoké kulturní role olomouckého arcibiskupství.

„V oněch již téměř bájných devadesátkách jsme se s panem arcibiskupem domluvili na zdánlivě jednoduché spolupráci: církev poskytne dosud nepřístupné sbírky starého umění a část areálu někdejšího Přemyslovského hradu v sousedství katedrály, stát, zastoupený Muzeem umění Olomouc, objekty rekonstruuje, zpřístupní v něm muzeum věnované duchovní kultuře a bude spravovat jeho sbírky. Podobně na arcibiskupském zámku v Kroměříži,“ popsal Pavel Zatloukal.

Po desetiletích komplikovaných vztahů mezi církví a státem nestál arcibiskup Graubner před jednoduchým rozhodnutím. „Šel do toho a podařilo se něco v českých podmínkách ojedinělého,“ doplnil Pavel Zatloukal.

Významné pouto má arcibiskup Graubner s Univerzitou Palackého v Olomouci. Až do roku 2027 je členem její správní rady, zároveň je velkým kancléřem Cyrilometodějské teologické fakulty. Dlouhodobě s ním spolupracoval emeritní rektor univerzity Jaroslav Miller.

O arcibiskupu Graubnerovi má velmi vysoké mínění. V průběhu let s ním jednal o řadě záležitostí, někdy i osobních.

„Jeho věcný styl debaty i snaha dobrat se řešení často velmi složitých otázek mi vždy imponovaly. Oceňoval jsem jeho klidnou sílu a neokázalou autoritu. Pan arcibiskup bude silně a pozitivně zapsán v dějinách olomoucké arcidiecéze i univerzity, ačkoliv vystupuje vždy spíše střízlivě a neokázale. S jistou mírou ostychu si troufám označit náš vztah za přátelský a jsem tím poctěn. Záhy jsem poznal, že veřejnou funkci chápeme oba podobně, jako pokornou a časově omezenou službu společnosti a komunitě,“ uvedl profesor Miller.

Profesionalita a důstojnost

Arcibiskup Graubner se velmi výrazně zapsal i do života města Olomouce. Primátor Miroslav Žbánek připomenul kromě vzniku arcidiecézního muzea Graubnerův podíl i na obnově církevního života, památek, na vzniku Tříkrálové sbírky, vyzdvihl i roli Charity.

„Za sebe osobně mohu říct, že jsem s arcibiskupem Janem Graubnerem spolupracoval velmi rád a naše pracovní setkání se vždy vyznačovala profesionalitou a důstojností. Za třicet let svého působení dokázal Jan Graubner vrátit Arcibiskupství olomouckému důstojné místo, které mu společensky i historicky náleží. Jsem si jist, že se v dějinách zařadí mezi pozitivně hodnocené nástupce svatého Metoděje,“ uvedl.

K blízkým spolupracovníkům Jana Graubnera patří Václav Keprt, ředitel Arcidiecézní charity Olomouc. Oznámení o jmenování Jana Graubnera arcibiskupem pražským jej podobně jako řadu jiných lidí zaskočilo.

„Proletěly mi hlavou vzpomínky na nejrůznější situace, hezké i náročné, které jsme spolu museli řešit. Jeho blízkost byla pro mě samozřejmostí. Vždyť Charitu dostal na starosti od tehdejšího arcibiskupa Vaňáka hned od svého ustanovení do funkce jeho pomocného biskupa. Charitě byl nablízku vždycky, vždy mu na ní záleželo a často zdůrazňuje, že ona je jedním ze tří pilířů církve,“ sdělil.

"Jsme ve službě"

Ředitel Keprt připomenul, že s Graubnerovou podporou se podařilo uskutečnit mnoho projektů na podporu lidí v nouzi nebo ohrožení.

Asi nejznámější z nich je Tříkrálová sbírka, jejíž první ročník se uskutečnil právě v olomoucké diecézi na základě Graubnerova podnětu.

„Tehdy jsme byli trochu skeptičtí, ale dnes již o ní snad nikdo nepochybuje. Když to bylo zapotřebí a bylo to jen trochu možné, vždycky nám pomohl. Dával nám ale jistotu a pocit bezpečí už jen tím, že ho máme. Báli jsme se o něj, když byl vážně nemocný,“ svěřil se Václav Keprt.

Za sebe i spolupracovníky chce vyjádřit zejména vděčnost.

„V jeho (Graubnerově, pozn. red.) odpovědi na moji SMS mimo jiného napsal: „Člověk míní, Pán Bůh mění, jsme ve službě.“ Tak k tomu přistupuje on a tak bychom k tomu měli přistupovat všichni. Pokud máme před sebou ještě nějaký úkol, měli bychom se jej pokusit splnit. Nakonec jej neztrácíme, je tu s námi, jen bude na jiné pozici a jinde,“ uzavřel Václav Keprt.