Plán přístavby Muzea umění pro účely Středoevropského fóra (SEFO) vzbudil velké emoce.

Ty po čase utichly, protože na projekt chyběly peníze, ale teď se stavba SEFO dostává znovu do hry.

Architekt Jan Šépka se svými kolegy aktualizoval studii a potřebné finance by mohl v polovině letošního roku schválit stát.

„Zatím vše napovídá tomu, že se to povede a projekt ožije. Jsem optimista. Pro Olomouc je SEFO příležitost,“ říká v rozhovoru pro regionální Deník architekt a autor kontroverzní přístavby Jan Šépka.

Projekt jste aktualizovali už loni. V čem je nový?
Především jsme rozšířili depozitáře. Mají dvě patra a na základě archeologického průzkumu se stavba oproti původnímu záměru mohla posunout až na hranu Denisovy ulice. To je asi nejzásadnější změna. Jeli jsme na pracovní cestu do Španělska a týden procházeli muzea. Měli jsme možnost mluvit s jejich řediteli i techniky a ti nás upozorňovali na to, že depozitáře přestaly po pár letech fungování kapacitně stačit. Proto jsme se na ně zaměřili, ačkoli to není z obrázků vidět.

Vizuální podoba se tedy nijak nezměnila?
Po diskusi s památkáři, když se projekt schvaloval v Praze, jsme se rozhodli přidat do fasády domu niku, která představuje možnost proměny. V ročním cyklu by se tam mohla střídat umělecká díla. Nika v původním návrhu nebyla a znamenalo to tedy přemístit okno do jiné lodě. Chtěli jsme fasádu směrem do ulice více oživit. Michal Soukup, ředitel muzea, po mně minulý rok chtěl, abych se znovu zamyslel nad celým konceptem, zda nechci přehodnotit některé momenty, materiál nebo výraz stavby. Názor jsem nakonec neměnil. Rozčlenění fasády do pěti domečků, které připomínají zástavbu, která tam byla ještě v roce 1969, i původní středověkou parcelaci, je podle mého názoru v pořádku.

Ani silné emoce mezi obyvateli města pro vás nebyly impulsem k nějakému přehodnocení?
Já mám s olomouckou veřejností letité zkušenosti. Řekněme už od roku 1995, kdy jsme vyhráli soutěž na proměnu Horního náměstí. První reakce na SEFO v roce 2009 byly opravdu vzrušené, ale podobné postoje nejsou typické jen pro Hanou nebo Olomouc, ale na soudobou architekturu reagují velmi podobně lidé napříč celou republikou. Domnívám se, že SEFO by česká architektura potřebovala, protože nové muzeum u nás nebylo vybudováno už dlouhou dobu. V roce 2011 jsme uspořádali výstavu, kde jsme prezentovali náš projekt, ale také řadu moderních muzeí v Evropě, jež ve své době vzbuzovaly kontroverzní názory. A odezva už nebyla tak vyhrocená. Moderní architektura má podle mého názoru právo, aby vstoupila do historického prostředí. Když se nyní o stavbě začíná zase mluvit, dostávám spíše pozitivní e-maily a zprávy.

Středověk i barokní velikost

Návrh vychází z atmosféry místa. Je to tak?
Když mě oslovili, abych studii SEFO zpracoval, kladl jsem si otázku, jestli mám do prostoru vstoupit velkým měřítkem, a tedy více razantněji, nebo malým měřítkem. Situace tohoto místa je velmi zajímavá tím, že se zde střetávají obě tato měřítka. Na jedné straně středověká parcelace a na straně druhé velké paláce církevních a vojenských objektů Předhradí. Nakonec jsem se rozhodl, že budu důsledně opakovat původní parcelaci všech pěti domů, ale zároveň jim ponechám stejnou výšku. Opakováním stejné výšky říms i střech i materiálu u jednotlivých domů se řada sceluje a vzniká tak dojem jednoho areálu, který navazuje na přilehlý objekt Muzea umění.

Jak byste stavby popsal? Působí trochu jako domečky, které nakreslilo dítě…
Určitá naivita, která provází většinu mých staveb, je vepsaná do podoby domků, jejich archetypálního tvaru. Stavba by měla být z pohledového betonu s bílým probarvením. Materiál je tady velmi důležitý, protože chceme ušlechtilý materiál, který dokáže stárnout a naváže na fasádu Muzea umění. Ta je z umělého kamene velmi podobné barevnosti.

Co když ale přijde vandal a velké světlé plochy počmárá. Jak se budou udržovat?
Na to samozřejmě myslíme. Uvažujeme, že by fasáda byla opatřena antigraffiti nátěrem, který umožňuje poměrně snadné smytí obrázků a nápisů. Přemýšleli jsme i o tom, že by bylo zajímavé na objekty večer něco promítat.

Město nemá žádnou vizi

Olomouc znáte velmi dobře. Sledujete její proměnu, třeba růst výškových staveb, obchodních center a bytových komplexů? Jakým směrem se město rozvíjí?
Domnívám se, že město v posledních letech nemá z hlediska architektury a urbanismu žádnou vizi. Nic zásadního jsem nezaznamenal. Vidím velmi rozpačitě upravenou třídu 1. máje, vidím nesmyslné uvažování o výškových stavbách v blízkosti historického centra.

Jak významná stavba instituce SEFO podle vás je?
Pro Olomouc je to velká příležitost stát se v evroprském kontextu něčím mimořádným. Nabídla by něco nadregionálního, co není ani v Praze, ani nikde jinde. To by mi dělalo velkou radost. SEFO shromáždí velkou sbírku exponátů z České republiky, Slovenska, Polska, Maďarska, Rakouska, Německa, tedy ze zemí, které nás obklopují.

Věříte, že se to tentokrát vyjde?
Doufám v to a jsem optimista. Věřím, že si stát uvědomí, že novostavba muzea je dluh, který dosud není splacen.

Celý rozhovor najdete ve středečním tištěném vydání TÝDENÍKU OLOMOUCKO 25. dubna