Už několik týdnů probíhají archeologické vykopávky v bývalém průmyslovém areálu Mila. Tato zóna by se do roku 2015 měla přeměnit v novou olomouckou čtvrť s obchody, byty, ale i zábavným centrem a parkem.

Průmyslová zóna se však nachází v archeologicky cenné lokalitě, a proto si dvě investiční společnosti, které na projektu spolupracují, objednali u soukromé archeologické společnosti Archaia výzkum této oblasti.

„V první etapě by jsme měli provést jenom zjišťovací výzkum, a až v druhé fázi se pustíme do praktického bádání. To by mělo následovat v příštím roce. Délka výzkumu však závisí na tom, co na místě najdeme,“ řekl ředitel Archaia Olomouc Petr Kováčik.

Archeologové z této společnosti už předtím zkoumali místa, která jsou nedaleko odtud, zkoumanou oblast proto znají.

Podle slov Pavla Michny, vedoucího odboru archeologie olomouckého památkového ústavu, existuje odborný předpoklad, že by badatelé v tomto areálu mohli najít zbytky dělostřeleckého opevnění či kamenné základy obydlí z 14. až 16. století. Věří však také, že můžou objevit i dobovou keramiku a jiné předměty běžného vesnického života ze středověku.

„Víme, že tu v minulosti stála část tereziánského opevnění z 18. století. Ještě předtím v těchto místech byla také středověká vesnice Závodí, která zanikla právě kvůli výstavbě pevnosti. Tyto indicie archeology vedou k tomu, aby komplex považovali za historicky hodnotnou lokalitu,“ uvedl Michna. Více: Areál Mila teď obsadí archeologové

Kromě této lokality se však letos na Olomoucku archeologové chystají také prozkoumat například gotickou věž šternberského hradu, ve které téměř jedno století nikdo nebyl.

Válcovitá stavba je nejstarší částí objektu a od poslední přestavby z přelomu 19. a 20. století je její vchod zazděný. Věž už mnohá desetiletí obývají jenom holubi.

„Předpokládáme, že po vstupu do ní narazíme asi na metr tlustou vrstvu holubího trusu. Pod tímto nánosem však pravděpodobně objevíme zeminu a spáleniště, které můžou obsahovat osobní věci strážců věže, stavební pomůcky z minulých staletí nebo také artefakty z období, kdy byla věž využívaná jako hladomorna,“ pokračoval Michna.

„Podobné věže byly v minulosti na novorománských hradech vystavěny v místech, odkud hrozilo největší ohrožení. Věže sloužily jako ochrana a taktéž místo posledního útočiště. Lidé se pak v nouzi do věže dostali po dřevěné konstrukci, kterou následně spálili, aby zabránili přístupu nepřátel,“ uvedl.

Výzkum iniciovalo vedení hradu Šternberk, protože po jeho ukončení a následných technických úpravách plánuje v budoucnu věž zpřístupnit návštěvníkům. Více: Po sto letech vstoupí lidé do hradní věže

Olomouc má i v jednadvacátém století stále svá tajemství, jedno z nich odkryli před dvěma měsíci jenom náhodou v domě U Zlaté štiky ve Ztracené ulici.

Asi metr a půl pod úrovní země, ve sklepních prostorách, objevili za asistence odborníků dělníci zcela výjimečně zachovalou valonkovou dlažbu pravděpodobně z 15. století.

„Jde o gotickou dlažbu, která byla v pozdním středověku v městských domech rozšířená. Při stavbách se používaly valony, jinak řečeno oblázky, které lidé sbírali z ramen řeky Moravy. Takto dobře zachovalá dlažba je v Olomouci jednoznačně raritou,“ upřesnil Michna. Více: U Zlaté štiky odkryli pět set let starou dlažbu

Snad nejvýznamnějším nálezem posledních let, který změnil i texty dosavadních dějepisných učebnic, je objev zbytků pochodového římského tábora z druhé poloviny 2. století, tedy z doby markomanských válek, v Olomouci-Neředíně.

Nejsevernější bod pobytu Římanů na území tehdy barbarské střední Evropy za Dunajem se tak posouvá od Trenčína a Mušova k Olomouci.

Velkomoravské osídlení odkryli archeologové v Olomouci na více místech. Nálezy z Petrského návrší prokázaly dokonce úzký vztah olomouckého sídliště k centru Velkomoravské říše – Mikulčicím.