„Drtivá většina, minimálně osmdesát procent žadatelů chce děti majoritního etnika, které nemají více než jeden rok. Mladší školní věk se v požadavcích objevuje výjimečně. Pokud jsou tolerantní k jiné menšině, tak jde o Asiaty, možná i černoušky. Děti z ostatních etnik budoucí rodiče nechtějí,“ uvedl Dalibor Křepský, ředitel Dětského domova v Olomouci.

S miminky není problém

V domovech tak většinou zůstávají starší a romské děti.

„Například teď jsme měli vytipované pěstouny pro desetiletého chlapečka a pětiletou holčičku. Pěstouni však řekli, že chlapec je pro ně starý. A to i přesto, že v materiálech měli napsáno, že by vzali mladší školní věk. Dětství je v tomhle případě krátké a vždycky chcete právě tuhle část života s dítětem prožívat. Pokud jde o miminka, tak s těmi není problém je umístit,“ vysvětlil Křepský.

Upozornil také na to, že je poměrně málo pěstounů. „Potřebovali bychom jich daleko víc. Větší zájem je o osvojení,“ uvedl ředitel.

V olomouckém dětském domově nyní vychovávají sedmačtyřicet svěřenců.

„Za poslední dobu od nás odešly dvě děti do pěstounské péče, pět jich je v registru, ale nikdo je nechce. Stále jsme těsně pod maximem kapacity našeho domova. Dokonce jsme měli období, kdy jsme čekali na uvolnění místa, abychom mohli dítě přijmout,“ pokračoval Křepský.

V Olomouckém kraji se loni dostalo do náhradní rodinné péče devětadvacet dětí.

„Za leden až duben 2008 to bylo pět dětí, z toho tři do osvojení a dvě do pěstounské péče. V případě osvojení se nám daří umisťovat až na ojedinělé výjimky všechny děti, které máme v evidenci. Pokud jde o svěření do pěstounské péče, tady je počet dětí nižší. Je to do značné míry způsobeno i tím, že počet pěstounů v naší evidenci není tak vysoký jako počet osvojitelů,“ uvedl vedoucí oddělení sociálněprávní ochrany olomouckého krajského úřadu Pavel Podivínský.

Papírová cesta

Jak dlouho trvá, než zájemci získají dítě do osvojení či pěstounské péče? Na tuhle otázku nelze jednoznačně odpovědět. Je to různé případ od případu. Obecně lze říct, že pokud jde například o dítě s handicapem, tak bývá čekací lhůta kratší. Dokumenty o něm však obejdou celou republiku.

„Dítě musí jít do registru poradního sboru v kraji, a pokud se nenajde do třiceti dnů adoptivní rodič nebo náhradní péče, jde spis na ministerstvo práce a sociálních věcí. Pokud ani tady není umístitelné, tak se pak může nabídnout do zahraničí. Ale zase platí, že dvanáctileté dítě do zahraničí nepůjde. Neumí jazyk a mohly by vzniknout adaptační problémy. Nepamatuji si, kdy naposledy dítě šlo do zahraničí,“ dodal Křepský. (paš)